Milá redakce, tady je jeden z mých trapásků.
Zdraví Motty

Kdysi jsem byla na táboře v NDR. Spali jsme v ubytovně velmi pochybné úrovně a zřejmě právě odtud jsme si s kamarádkou domů přivezly živý suvenýr - vši.

Zjistily jsme to až po návratu, kdy jsme už zase pro změnu kempovaly u Vranovské přehrady. To už se nám vešky pěkně rozmnožily a provozovaly ve vlasech pochodová cvičení.

Byla tam s náma ještě třetí kamarádka, do té doby nezavšivená, ale bohužel společné spaní ve stanu udělalo své a už i u ní ve vlasech se našlo krvelačné zvířátko.

Mám zvířata ráda, ale po tomhle objevu nám moc do smíchu nebylo. Ihned jsme se vydaly do místního konzumu, ale kdepak by se tam vzal přípravek proti vším.

Proto jsme podnikly výlet parníkem přímo do Vranova , kde byla přece jen větší šance něco sehnat. Ve Vranově jsme objevili docela velkou drogerii a tak už zbylo jediné, vejít dovnitř a šampon koupit.

Bohužel to nebyla samoobsluha a nám se do toho nechtělo. Střihly jsme si, kdo se toho úkolu ujme a pak jsme hrdinně vkročily dovnitř.

V prodejně kamarádka oslovila prodavačku decentním hlasem, tak, aby to nikdo jiný neslyšel. "Prosím vás, nemáte nějaký šampon...- třeba na vši?" Prodavačka ztuhla, mimoděk udělala krok vzad a zařvala přes celý obchod na kolegu "Vašku, máme Orthosan? Tady slečny potřebují šampon na vši!"

Podotýkám, že nám bylo kolem 16 a tohle pro nás byla neskutečná potupa. Popadly jsme šampon, rudý až za ušima a přály si umřít, ale když jsme dorazily zpátky do stanu, tak jsme se tomu strašně nařehtaly.

Je to už pěkných pár let, ale pokaždý když kupuju šampon, vybaví se mi věta - nějaký šampon, třeba na vši. J

Reklama