Před lety jsem se účastnila humanitární mise do Kosova, kterou pořádala pravoslavná církev. Bylo to úžasné, ale o tom možná někdy jindy, teď máme téma STOLOVÁNÍ.
Chudé a dobré
Výprava trvala deset dní a celou tu dobu jsme byli hosty pravoslavných klášterů, kterých je po bývalé Jugoslávii jako naseto. Zde jsme spali i jedli. Vařily pro nás jeptišky, strava byla vegetariánská a chudá, ale tak dobrá, že bych ty pečené papriky, lilky a balkánský sýr nevyměnila ani za biftek.
Jejich obřadné stolování nám, bezvěrcům, ale dalo pořádně zabrat. Odmyslím-li modlitbu před i po jídle, celé jídlo mělo neměnný řád a pravidla. Jíst se mohlo začít až na pokyn nejvýše postaveného církevního hodnostáře u stolu, jelikož jídla nebyla přehršel, musel se brát ohled na žaludek stolovníků a nebrat si ničeho příliš.
Dej a bude ti dáno
Nejvíc mě ale zarazil zvláštní rituál, který spočíval v tom, že si nikdo nesměl vzít nic ze stolu sám, ale vše si musel dát podat nejbližším spolustolovníkem. Kdo si chtěl přisolit, musel si nechat slánku podat, i když ji měl půl metru od ruky. Stejné to bylo s jídlem, které se nabíralo ze společných mís. Máš chuť na rajčátka? Nech si mísu podat sousedem, a až potom si naber. Samozřejmě fungovalo to i opačně, za celou hostinu jste museli tak desetkrát obsloužit svého bližního. Zajímavé je, že i když se stoly jídlem nijak neprohýbaly a nás bylo jako psů, vždy po hostině na mísách zůstalo spousta nesnědených zbytků. A tak rada pro vás:
Vyzkoušejte tento systém, až budete chtít zhubnout nebo ušetřit!
Nový komentář
Komentáře
Už jenom to, že se to týkalo církve, mě nahání strach. Církev, nejen pravoslavná, je původcem všeho zla na planetě. Takovéto články pro lidi v Česku jsou asi bezcenné, neboť Česko patří mezi nejméně věřící. A i pro mě. Veškerá církev patří do pytle, se kterým se musí zatočit, vždyť to nemá obdoby! Mohu věřit v něco, ale církev,jakákoliv, je zlo! Není toho na tom světě málo (toho zla) ???