Psychický vývoj v pubertě je u holčiček trochu jiný než u chlapců. Už od malička jsou totiž naši potomci formováni do role „svého“ pohlaví nejen hračkami, typy her, oblékáním nebo tím, jak se češou, ale i způsobem chování, které vidí kolem sebe. U holčiček je často výchova měkčí, chlapce zase rodiče s ohledem na jeho budoucí “roli” učí bojovnosti a odvaze.


V pubertě dítě dospívá do zlomového období. Přichází čas, kdy se buduje jeho osobnost, kdy si buduje vlastní já. Je to složitá stavba, která má hluboké základy v psychickém podvědomí. (Sebedůvěra, sebejistota, vedomí hodnot vlastních ženám či mužům… ).


Jak my, rodiče vytváříme základy psychického podvědomí našich dětí?
Sebedůvěru podporují v období dětství láskyplné vztahy mezi rodiči nebo jejich partnery. Rodiče často v tomto věku ukazují větší „náklonost“ potomkovi opačného pohlaví.

Děvčátkavelmi brzy vycítí tatínkovu „slabost“ pro sebe. Stává se jejich prvním pseudosexuálním objektem. Leckterá pětiletá dcera si chce jednou vzít za muže právě svého tatínka. V pozdějším věku, kdy otec pozoruje její přerod z písklete v krásnou ženu, mění své chování. V normálním případě ho vede instinkt k úctě a respektu, k tendenci jí chránit. Na otci, který je jí okouzlen, si dcera začíná uvědomovat, jakou sílu má její krása, jakou hodnotu má jako žena. Je to nejlepší cesta k pozitivnímu obrazu jejího ženství, protože jí otec sexuálně neatakuje, ale chrání jí před psychickým nebo fyzickým útokem jiných mužů. Někdy se ale bohužel stává, že míra otcovy ochrany je nepříjemná až omezující. Nějvětším a nejčastějším problémem je to, že sice otec vidí přeměnu své dcery, ale nechce opustit obraz své malé poslušné holčičky, nad kterou měl dominantní pozici. Jestliže otec tuto „svou“ rodičovskou roli nezvládá, může naopak své dceři uškodit v jejím vlastním sebehodnocení, v její sebedůvěře. V takovém případě se může stát, že dívka vchází do života s nedůvěrou v sebe sama, s úzkostí a nejistotou. Otec jí nepotvrdil nárok být ženou, naopak. Tato žena si bude hledat partnery slabé a podajné, aby se nemusela bát nebo stejně dominantní, jako je její otec. Oba případy vedou k nerovnocenému vztahu.



Chlapci, byť neumějí tak nenápadně manipulovat, cítí něco podobného u svých matek, které se v nich nezřídka přímo vidí. Matka by měla rodícho se muže obdivovat, měla by vyjadřovat úctu jeho mužnému, dospělému chování, jeho rysům a aktivitě. Tím posiluje jeho vlastní sebedůvěru, jeho vztah k hodnotám. Ale i zde je prostor pro napáchání mnoha škod. Některé matky se nechtějí vzdát svého dospívajícího syna, který už má jít svou vlastní cestou, a mnohdy si ho příliš citově připoutávají. Obraz „maminčina synáčka“ zná ze svého okolí snad každý. Matka může být tvůrcem slabocha, který si hledá ještě zakomplexovanější partnerku, než je sám, nebo takovou, která přebírá velení.


Existuje jediné řešení. To spočívá v péči o psychickou stabilitu a sebedůvěru vlastních dětí. Uvědomovat si možné chyby a snažit se jim vyhnout. Netolerovat svému partnerovi přehnané negativní postoje a být přístupní kritice ostatních.
Reklama