Foto: Gabriela Sedláčková

Do šití roušek se pod tíhou koronaviru pustily velké textilní firmy i malá krejčovství. Mají na to ostatně odbornost. Od pohostinství se to spíš nečeká a také provozovatelka Baru Behind the Curtain Gabriela Sedláčková si nejprve 14. března na sociálních zoufala: „Lidi, je mi ouzko. Přišla jsem o živobytí. Já i všechny moje holky. Ztráta během prvních 24 hodin příšerná. Nulová představa, jak to bude dál.“
 
Roušky tu začaly vznikat o tři dny později. „Nápad přišel od mojí sestry Barbory. Šila roušku pro sebe, udělala si střih a s maminkou jich pak ušily desítky. Rozdaly je potřebným, převážně seniorům v okolí, kterým jsme zároveň pomohly s nákupy,“ přibližuje prvopočátek vlastní malé manufaktury Gabriela, která nedá dopustit na sousedskou komunitu na Praze 3.

Foto: Gabriela Sedláčková

Využila tedy svých koordinačních schopností a už dva týdny v baru osm lidí až dvanáct hodin denně šije roušky, které se potom dostávají k těm nejpotřebnějším. Mezi posledními přišla s prosbou Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kde se ochranných prostředků nedostávalo personálu, ani pacientům. Své výrobky však dodávají také do Thomayerovy nemocnice, FN Motol, do hospiců, domovů seniorů a na další místa.
 
Kromě provozovatelů a brigádníků se mezi dobrovolníky najdou i místní štamgasti. Nyní zvládají v průměru tři sta roušek každý den, v nejlepších okamžicích rozdistribuují i šest set roušek zdarma. Aby se roušky dostaly k potřebným co nejdřív, mají dokonce řidiče, který je autem rozváží.

Foto: Gabriela Sedláčková

Pernou chvíli v Baru Behind the Curtain zažili, když před vchodem zabrzdilo obrněné policejní auto. „Čekali jsme, že nás jdou zavřít. Že si myslí, že v baru pijeme. Jenže vešel veliký policajt a skromně nás požádal o dvě tři roušky. Že když upomínají a musejí pokutovat seniory, strašně rádi by pro ně něco měli,“ vzpomíná Gabriela nyní už s úsměvem. „Od té doby pro ně děláme aspoň pár roušek denně, aby je rovnou dávali třeba i bezdomovcům, kteří se k nim jinak nemají jak dostat.“
 
Dojemných i šílených historek se podle Gabriely za těch pár dnů nastřádala spousta. Díky nešetří třeba Martin Karkut z bezpečnostní služby Česká pošta Security. „Upřímná a hluboká poklona za skvěle odvedenou práci a rychlost dodání roušek, abychom neohrozili seniory, jimž vozíme důchody. Jsem velmi rád, že se našla parta lidí, kteří se snaží pomoct ostatním,“ říká.
 
Gabriela Sedláčková připouští, že obživa ze šití roušek nekouká, naopak v ní nechává nemálo vlastních prostředků, ale aspoň sobě i svým barmankám zajistila náplň a smysl v době nucené odstávky baru. „Navíc mě nadchla solidarita lidí. Nejenom Žižkováci nám dávají látky, z jednoho hotelu z Prahy 5 nám darovali bavlněná povlečení, lidé nosí jídlo, abychom nebyli o hladu. A nejvíc nás samozřejmě popožene dál každá zpětná vazba od těch, kterým jsme pomohli,“ říká.

Foto: Gabriela Sedláčková

Reklama