Já už z něho snad dostanu infarkt. Napadá vás občas tahle věta, když se bavíte se svým partnerem? Zkuste ho raději pořádně obejmout. Nejnovější psychologická studie vědců ze Spojených států totiž tvrdí, že objímání nebo držení se za ruce je jeden z nejlepších léků na dobrý chod srdce.
Krátké objetí a desetiminutové tisknutí rukou s někým, koho máme rádi, působí kladně na krevní tlak, srdeční rytmus a vyplavuje stresové hormony. To jsou závěry průzkumu, které zveřejnila minulý týden Americká psychosomatická společnost. "Když víte, že vás čeká těžký den v práci a ráno se s partnerem obejmete, dostanete do sebe pozitivní energii a případné nepříjemnosti se vám budou lépe zvládat," říká psycholožka Karen Grewenová z fakulty lékařství Univerzity v Jižní Karolině.
Tým psychologů si vzal "k ruce" celkem 185 dospělých lidí různého věku, kteří mají dlouholetého partnera. Stovka z nich dostala za úkol, aby se se svým milým držela za ruce a přitom sledovala relaxační videonahrávku. Potom se měli dvacet vteřin objímat. Zbylých pětaosmdesát lidí se po stejnou dobu snažilo relaxovat o samotě, bez svého protějšku.
Všichni zkoumaní potom několik vteřin hovořili o tom, co cítili a jestli je situace stresovala nebo spíše uklidňovala. Většina lidí si u sebe všimla změn v srdeční aktivitě. Podle lékařského závěru se oběma skupinám během průzkumu zvedl krevní tlak a zrychlil srdeční rytmus. U skupiny, která odpočívala o samotě, byla však tyto čísla mnohem vyšší. Těm, kteří se neobjímali ani nedrželi za ruce, se tlak zvedl o čtyřiadvacet bodů. Lidem z opačné skupiny se však zvýšil jen o dvanáct políček. Stejně to bylo i se srdečním rytmem: ti, kteří byli bez kontaktu, měli náhle o deset úderů za minutu více, než před zahájením průzkumu. Srdce druhé skupiny tepaly rychleji jen o pět úderů za minutu.
"K tomu, aby lidé byli zdraví, potřebují vzájemný kontakt. Milencům, kteří se často objímají, se z nadledvin vylučuje stresový hormon kortizol. Jakmile kortizol tělo opustí, začne lidský mozek vylučovat známé hormony štěstí," vysvětluje lékařka Tiffany Fieldsová z Lékařské univerzity v Miami.
Další studie, kterou provedla psycholožka ze Státní univerzity v Ohiu Janice Kiecolt-Glaserová, pracuje s myšlenkou, že osaměle žijící lidé mají větší sklon k tomu být nemocní než lidé, kteří mají dlouhodobý partnerský vztah. "Projevy lásky jsou výsadou hlavně mladých lidí. Starší lidé by se měli naučit znovu si lásku dokazovat," tvrdí Kiecolt-Glaserová. Podle ní mají starší lidé sklon k psychické labilitě a vzájemné tělesné kontakty mohou být velmi důležité pro dobrý zdravotní stav.
Kromě těchto poznatků, které jsou platné pro obyvatele celého světa, přišli vědci i na několik vyloženě "lokálních" zjištění. "Americké páry nemají příliš v oblibě projevy náklonnosti na veřejnosti," tvrdí již citovaná Tiffany Fieldsová. Její průzkum v pařížských a amerických kavárnách totiž ukázal, že francouzské páry tráví objímáním a hlazením třikrát více času než Američané.
Reklama