gigolo

Co si tak zpestřit sexuální život a objednat si gigola? Třicetiletá Pavlína nad tím přemýšlela docela dlouho, ale bála se a hlavně se styděla. Pak se ale svěřila kamarádce Zdeňce, která byla pro každou špatnost, a rozhodly se, že nový zážitek zkusí spolu.

„Když chlap chodí do klubů a zaplatí si prostitutku, nikdo se nad tím nepozastavuje. Leda tak jeho manželka. Ale jde mi o případy, kdy jsou lidé osamělí a sex jim chybí. Zrovna tak jsme na tom byly se Zdeňkou. Nejsme žádné zoufalé ženské, které si neumějí najít chlapa, někdy ale nastane v životě období, kdy člověk zůstane sám. Můj pětiletý vztah skončil krachem před rokem a půl a Zdeňka neměla vážnou známost už skoro tři roky.

Jistě, občas se na vás někdo nalepí, ale nejsou to zrovna muži, o které by člověk stál, a skočit s někým do postele i když vás vůbec nezajímá, se mi prostě nechtělo, takže po pravdě – měla jsem už pořádný sexuální absťák. Zdeňka se sice občas vyspala s kolegou z práce, ale řekla bych, že spíš z nouze. No a kde tedy uloví ženská nějakého chlápka, který by se jí líbil a mohla se s ním vyspat? V klubu? To těžko, aspoň já si nedovedu představit, že někam jdu, vyhlídnu si objekt svojí touhy a pak si ho povedu domů. Tak jsem tedy nakonec vymyslela, že bych si mohla objednat gigola. Navíc představa něčeho nepoznaného mě docela i vzrušovala.

Se Zdeňkou jsme se dohodly, že si ho objednáme spolu, ale každá s ním půjde zvlášť, nejdřív jedna, potom druhá. Musí to být tedy mužský, který tohle zvládne, a taky pěkný. Byly jsme jak malé holky a nemyslely jsme na nic jiného. Celé dny jsem se potutelně usmívala jako měsíček na hnoji, až ženský v práci nabyly přesvědčení, že mám už chlapa. A já si jen v duchu pomyslela – brzy budu mít...

Se Zdeňkou jsme si našly na internetu agenturu, která se podobnými službami zabývá, a vybraly si z katalogu hošíka, který se nám oběma moc zamlouval, a pak už jsme čekaly na onen den dé. Posilnily jsme se alkoholem, protože jsme z toho měly nervy jako puberťačky před první schůzkou. Vůbec jsme si to nedovedly představit. Zazvoní, otevřeme mu a o čem si budeme povídat? Pak mu řekneme, tak pojď na to? Nebo co? V jednu chvíli jsem myslela, že to i zruším.

Pak se to ale stalo. Maxim, uměleckým jménem samozřejmě, přijel. Byl velmi milý a sympatický. Naše obavy se rozplynuly hned, co si k nám přisedl. Dokázal si s námi povídat a byl velice vtipný. To, kvůli čemu jsme si ho objednaly, vyplynulo tak nějak samozřejmě... a byla to opravdu bomba!

Zaplatily jsme, odešel a vůbec jsme nelitovaly! Jen se musím přiznat, že na něj teď myslím víc, než je zdrávo, ale objednat si ho znovu radši nechci, bojím se, že bych do toho spadla... A zamilovat se do něj by nebylo zrovna to pravé ořechové. Co myslíte?“