Kromě různých nezáživných historek o tom, jak mě oklamala „supervýhodná“ půjčka od Home Credit, nebo zakaboněná tvář bývalé kolegyně, ze které je dnes jedna z mých nejlepších kamarádek, jsem si vzpomněla, jak mě napálila vůně rumu. Bylo mi čtrnáct.
Cesta za rumovou vůní
Doma jsme nikdy žádný rum neměli a já jsem ho znala jen jako nádhernou sladkou vůni z rumových pralinek, nebo rumového dortíku - obdobou punčového, který milovala ke kafi moje babička. O rumu jsem měla představu, že je stejně vynikající, jako jeho vůně, a tak se nedivte, že jsem zastříhala ušima, když jsem jednou na návštěvě u strýce našla načatou láhev. Na dovolení jsem se nikoho neptala, nalila si dobré dvě deci do skleničky od hořčice, očichala tu nádhernou vůni… a uslyšela, že se blíží kroky. Rychle, aby mě nikdo nenachytal, jsem popadla stakan a kopla ho dlouhými doušky do sebe.
Procitnutí
Šok, hnus, hrůza! Úplně se mi z toho pití podlomila kolena. Pusa se zkřivila, já popadala dech a v tom vešla moje matka. „Co to tady děláš? Snad tu nic nepiješ?“ Uhodila na mě, ale já jsem nemohla vůbec odpovědět, natož hrát neviňátko. Dusila jsem se, sípala, plivala, nakonec i zvracela a navíc dostala pěkně vynadáno. Domů mě naši odváděli opilou a motající se po chodníku za hurónského smíchu strýce, který, děti nemaje, měl k podobným vylomeninám velice pozitivní vztah. Prý ještě volal na otce, jestli si pro mě nechce vzít domů tu flašku celou.
Od té doby nesnáším rum, dokonce ani jako grog, a vzpomínám na to, jak mě klamné zdání málem stálo život (tenkrát jsem se cítila fakt na smrt).
Nový komentář
Komentáře
miluju grog, samotný rum ne ale gročku s cukrem a citronem v zimě neodolám
Tak tohle mě připomělo moji historku s Griotkou.O prázdninách mezi pátou a šestou třídou za mnou přišla kamarádka Irena.Já sem chtěla být dobrou hostitelkou a tak sem nejdřív uvařila oběma kafe-turka a to teda fakt smrťáka
.No a pak mě napadlo, že si dáme ještě ke kafíčku(mimochodem nedalo se skoro pít, ale tvářila sem se, že je to to nejlepší kafe na světě)griotku,která byla někde mezi spousty lahvinek ovšem bez etiket.No a jak sme tak hledaly a ze všech lahví notně upijely, abychom našly tu naši výbornou griotku dostavila se velice veselá nálada.Konečně jsme narazily i na tak dlouho hledané pitíčko obě sme si lokly rovnou z láhve a napadlo nás, že si vezmeme kola a pojedeme ke kamarádce domů. Na kolo sme nebyly schopny nasednout a tak sme se celou cestu o kola opíraly motajíce se po celé šíři chodníku.Jaké bylo naše překvapení když nám přišla otevřít Irenina maminka.Samozřejmě dělaly sme jakoby nic a daly se překotně do utírání nádobí.To nám padalo z ruk a ještě sme se smály jako blázni. Irenina maminka nás chvilku nechala blbnout a hrát divadlo a pak na nás uhodila.Vše sme jí popravdě vypověděly a nakonec sme se smály všechny tři
jo rum,kupuju do cukroví,ale moc se ho tam nedostane,ono při tom pečení tak chutná
To musel být šok. Ale jinak dle lidových průpovídek: komu smdí rum, tomu smrdí práce. Já ale raději bílý vínko.
Věrulinka — #2 copak ráno, to jsem už byla fit
ale ta cesta taxíkem domů, to byl přímo očistec, jak pro mě, tak pro taxíkáře, ne tak pro kolegu 
Rum mám moc ráda, po něm si vždycky zpívám: jsem rumová vííííla
rum jedině do čaje bo koly,...a to ještě opravdu maličko, spíš pro tu vůni, jinak ho taky nemusím :-)
femme — #1
ono je to jedno, zda rum, či něco jiného, kombinace s pivem, ráno vždy bývá utrpení 