Jako další v soutěži o Nej... povolání se vám představí Blanka.
Pracuji jako školnice a uklízečka v mateřské školce. Protože někdo vymyslel, že školnice se nesmí dotknout koštěte, tak pracuji na půl úvazku jako školnice, a to znamená, že chodím na poštu, objednávám a vydávám čisticí prostředky a vedu jejich evidenci, sháním opraváře, něco také opravuji sama - třeba vyměňuji žárovky, a když to jde, opravuji protékající záchody. Prostě všechno, co je třeba. Také každý den musím prohlížet zahradu, jestli tam někdo neodhodil třeba injekční stříkačku, sklo a nebo něco nedal na prolézačky. Zatím se nic takového nestalo, ale raději to každý den kontroluji. Když to člověk čte v novinách nebo vidí v televizi, jak se dítě píchlo o stříkačku, tak ho úplně mrazí. Po těchto zprávách lezu i pod stromečky - co kdyby.
Když je potřeba něco do školky nakoupit, třeba květináče, barvy, kladívko, tak chodím nakupovat. Tak to je mé první zaměstnání.
Když byla paní kuchařka nemocná a zaskakovala jsem v kuchyni, tak jsem vždycky dětem na namazaný chléb vytlačila vykrajovátkem nějaký obrázek, aby jim lépe chutnalo. Sebíček nechtěl jíst a já mu povídám: „Sebíčku, dnes máte na chlebíčku slepičku, pojď si vzít. A on povídá: „Slepici nejím, jím jenom gorilu." No legrace. Další den byla sýrová pomazánka. Udělala jsem vykrajovátkem prasátka, a když to Sebík uviděl, tak řekl: „Medvědy jím!" Jednou zase povídám, že k obědu je filé - rybička s brambůrkem, a on na to: „Né, my nebudeme mít filé, tatínek říkal, že budeme mít žraloka!" Po obědě Honzíček vypil čaj a odnášel prázdnou skleničku, tak mu říkám: „Honzíčku, to jsi hodný, že jsi to všecko vypil." A Honzík na to odpověděl: „Vždyť jsem přece pivař!“
Tak to bylo trošku legrace a teď zpět k mému povolání. Když jdou děti ven, tak je pomáhám oblékat. Teď v létě to je sranda, ale v zimě... Zkuste oblékat 28 dětí, z toho víc než polovinu tříletých, které neumějí pomalu nic, a pár úplně maličkých 2,5letých. A když mrzne, tak ještě kombinézy. Klečíme u nich a po tvářích a zádech nám stéká pot. Za 20 minut je máme oblečené – hurá. Když odchází, tak tam občas zůstanou opuštěné boty, tak volám: „Kdo nemá botičky?" Také se to stane, šatna je na 28 dětí malinká a snadno se to přehlédne.Tak honem přezout do botiček a hurá na procházku.
Pak už jdu uklízet. Mám na starost úklid dvou tříd. Rozložit postýlky, utřít prach, vyluxovat, zalít květiny... Mám to jen tak tak a už se děti vracejí z procházky, tak je zase pomáhám vysvléci. Pak rozdávám oběd a pomáhám paní kuchařce umýt nádobí. Pak jdou děti spát. Já se naobědvám a přenáším oblečení na třídy, kde děti spí (na spaní jsou děti ze druhé třídy rozdělené). Pak jdu vytírat do třetí třídy. Děti už jsou na lehátku a občas s nimi dělám blbiny. Slíbila jsem jim, že s nimi na konci roku půjdu spát, přinesu si noční košilku a půjdu si k nim lehnout. Na to se děti už moc těší. Teď si s nimi jenom trošku zablbnu, protože paní učitelky by se na mě zlobily, že děti potom nechtějí spát.
Někdy vám řeknu, že toho mám plné zuby. Ani o prázdninách si neodpočinu, přijdou nám měnit okna a měnit stupačky u záchodů, ale na druhou stranu, užijeme si tu občas hodně legrace. Paní učitelky jsou tu fajn a jsou také pro srandu. Při mých letošních narozeninách mi udělaly s dětmi oslavu, zazpívaly, děti si se mnou zatančily, udělaly mi všechny moc krásná srdíčka a každý mi tam napsal přání (napsala je tedy paní učitelka), třeba že mi přejí hodně zdraví, velkej dort, abych nezlobila paní učitelky, abych se svezla na kolotoči - no, bylo to od nich moc milé.
Jestli jsme tu měli týrané děti? Děti se mi hodně svěřují, protože jsem jejich velká kamarádka, ale týrané určitě žádné v naší MŠ nebyly. Jó, jsou samé modřiny, ale z různých pádů. To přijdou do školky a hned mi ukazují modřiny a škrábance, protože vědí, že je budu litovat a foukat bebíčka.
Ještě vám napíšu pár perliček z naší školky a pochopíte, že tohle je super povolání, i když na něj někdy nadávám. Jó a abych nezapomněla, každý den dostávám kytičku od malého Fanouška. Pokaždé mi jí přinese z vycházky - kdo má takové štěstí - dostávat každý den květinu?
A teď ty perličky.
Honzík: „To je práce s těma rodičema. Musel jsem makat až do půlnoci a vůbec mě nenechali odpočinout.“ „Řeknu ti, Láďo, na to, jak jste bohatý, ten váš barák není nic moc. To my, na to, jak jsme chudý, máme docela pěknou bytovku.“
K obědu máme zemlbábu. Ondrášek na to: „Naše maminka bábu nedělá." Učitelka: „To je žemlovka." Ondrášek: „Do žemlovky maminka bábu nedává."
Cesta na výlet na Rabštejn. Učitelka: „A už je tu Manětín." Děti: „Já tu mám babičku, já dědečka, tetu...“ Učitelka: „Zavoláme, ať vyjdou ven a zamáváme jim." Martínek: „Můj dědeček nemůže!" Učitelka: „Proč?" Martínek: „Protože on tu leží na hřbitově."
V září, když Pája nastoupil do školky, tak se zeptal maminky: „A na Vánoce půjdu domů?"
Simonka k Honzíkovi, který je o 3 roky starší. „Pojď se napít, cucáku!"
Děti hrají hru Ptáčku, jak zpíváš. Dítě má zapípat, ale nereaguje. Učitelka: „To je asi němý ptáček." Honzík na to: „Ten už chcípnul!"
Simonka: „Já nekašlu z běhání, ale z kouření.“
Paní učitelka hrála s dětmi hru, ke které potřebovaly kroužky. Povídá: „Každý si vezme ještě jeden kroužek... Všichni máme o kolečko víc..."
Ještě vám napíšu hádanku, kterou mi včera řekla malá Janička. No, vůbec jsem to neuhodla. Tak zkuste hádat: Je to černý, bílý, černý, bílý, černý, bílý, černý, bílý, černý, bílý... Tučňák, který válí sudy!
Nějaksemizaseklaklávesnice, taksemocomlouvám. :)
Blanka Böhmová - Akna
Blance je 45 let, bydlí nedaleko Plzně a k práci ve školce se dostala čirou náhodou, když po mateřské dovolené nemohla najít práci (původně byla prodavačkou). Je tam už šestnáctým rokem. A musí to být pěkné číslo! :-)))
Nový komentář
Komentáře
S paní Blankou je určitě legrace.
Brečela jsem smíchy.Díky za to.
Moc hezký článek.
moc hezkej clanek!!!!
Já tohle povolání obdivuju, mám 1 dítě, které je teda za dva, ale kolikrát se mi rozpukává hlava.....a mít jich 28?!Klobouk dolů.....
naše děti měly v MŠ štěstí jak na učitelky, tak i na takové hodné "uklízečky"
blahopřeji k takové paní,je super
.U nás je jedna paní učitelka a ta prý na dětech vyzvídá,jak je kdo bohatej,co rodiče,no vy teda musíte bejt bohatý,když si to... můžete dovolit,a co doma?
,takže díky za každou takovou obětavku
Držím Blance palce, ať to zvládá pořád tak super. Mezi učitelkami MŠ mám hodně kamarádek i má mladší sestra ˇučí v MŠ. Nemají to holky někdy jednoduché s dětičkami. Vždyť jsou to obrazy jejich rodičů. Ale tito malošci jsou báječní a to své "zlobení" vždy vynahradí nějakým překvapením.