Těžko v dějinách medicíny hledat nějaký jasnější bod zlomu, od kterého se změnil osud milionů pacientů, než 14. leden 1922. Tento den se Leonard Thompson stal prvním člověkem, který dostal inzulin. Tehdy čtrnáctiletý chlapec se v tu chvíli již nacházel v diabetickém komatu. Díky této léčbě žil dalších třináct let, bez ní by to bylo maximálně několik hodin, možná dní. Jediné, co do té doby medicína mohla podobným pacientům nabídnout, bylo hladovění.
To, že inzulin zachraňuje životy, platí až dodnes. Efekt inzulinu se zpočátku lišil lahvičku od lahvičky podle toho, jak se jej zrovna podařilo vyčistit. Stejně složitý byl i vývoj aplikační techniky. Po desetiletí si pacienti vyvařovali stále dokola skleněné stříkačky a jehly. Vpich byl bolestivý, jehly často tupé…
Když se objevily jehly a stříkačky na jedno použití, znamenalo to pro diabetiky úlevu, aplikace léku ale stále představovala poměrně složitou manipulaci s rizikem chyby. Navíc v socialistickém Československu tento materiál rozhodně nebyl samozřejmostí ani dávno poté, co se ve vyspělém světě stal normou.
Pomůcky pro diabetiky sice stále více získávají ceny za design, rozhodně však nebudí pozornost okolí. Pokud o to pacient stojí, vše se dá zvládnout zcela diskrétně. Ani měření hladin cukru, ani aplikaci léku nemusí okolí zaznamenat. Dokonce není nutná ani desinfekce místa vpichu. I když se pacienti nasazení inzulinu zpravidla obávají, poznají, že to dnes není o mnoho složitější, než polknout tabletu. Hlavní problém je stejný - nezapomínat si lék vzít. Existují už i technologie, které nemocného sami upomínají a sledují, kolik času uběhlo od poslední dávky inzulinu.
Autor: Lucie Ondřichová
Nový komentář
Komentáře
lidicka — #1 Urcite byste to zvladla, ale jak jste psala ve vedlejsim prispevku, s Vasimi glykemiemi to zatim urcite nepotrebujete!
Trefa:tento zpusob znam,manzel mel cukrovku.
Můj muž má cukrovku,ale nepíchá si
Jeho rodiče měli oba dva.Sestra si píchá
U mě v rodině cukrovka nebyla.
Kamarádova dcera přišla k diabetu v pubertě, dost nás to zaskočilo, u nich v rodině DM nikdy neměli. Holt si nemoci už nevybírají...
muz ma cukrovku ale bere jen leky jeho otec take jeho sestra si musi pichat a tez babicka
Naštěstí zatím cukrovku nemám ani já ani manžel. Ale ten má z rodiny větší předpoklady.
mám syna který má cukrovku od 7 let teď mu bude 12 let a inzulín si musí píchat čtyřikrát denně
Mám známého, ten si píchá inzulím a vždycky říká, tak jsi jdu píchnout a tím naznačuje asi si domyslíte
zatím se mě to netýká, ale..... máme v rodině, tak nikdy neříkej, nikdy...
AnteaX — #5 Přesně tak, taky se bojím injekcí, ještě že se mě to netýká.
To je odvaha si píchnout sám sobě něco. Naštěstí tohle v rodině nemusíme, netrpíme na cukrovku.
chvalabohu na túto chorobu netrpí nikto z blízkej rodiny, ale ja osobne by som si nepichala injekcie, radšej lieky
Osobně bych se inzulinu bránila zuby nehty, zlaté léky
"aplikace inzulinem" je nesmysl... aplikace koho, čeho? - inzulinu
S cukrovkou nemám, díkybohu, žádné zkušrnosti
V rodině cukrovku nemáme,ale ty pera nemocným hodně pomáhají
Mám diabetes, beru léky a dodržuji dietu. Doufám, že inzulín nebudu potřebovat, mám strach že bych si ho nezvládla píchat.