Foto: Archivy Martiny Koşar

Jak začal váš vztah s Turkem?
Seznámili jsme se na studijním pobytu v Bulharsku v rámci programu Erasmus+, když mi bylo 21 let. V Bulharsku jsem strávila krásných pět měsíců, manžel 10 měsíců a poté jsme každý odjel zpátky do své země. Já jsem měla možnost odjet do zahraničí v rámci studia ještě jednou na delší dobu, poté následovalo několik návštěv. Jinak jsme měli vztah na dálku a brali jsme se dva roky po seznámení. 

Rozmlouval vám někdo vztah kvůli odlišnosti kultur i náboženství?
Přátelé zpočátku ano, ale když se potom s manželem seznámili, oblíbili si ho. Yunus navíc nepraktikuje žádné náboženství.

Měli předsudky?
Když si člověk zapne zprávy, velmi často v nich vidí reportáže o násilnících, kteří se hlásí k islámu, takže na to samozřejmě zpočátku naráželo i moje okolí. Ale ne každý je stejný a každý víru a náboženství chápe trošku jinak.

Vnímáte, že vás partner bere jako rovnocennou? Jaké mají na základě vašich zkušeností v Turecku ženy postavení?
Dříve ženy v Turecku zůstávaly doma, staraly se převážně o potomky a o chod domácnosti. Muž tedy vydělával, a tím pádem byl i hlavou rodiny. Dnešní mladé slečny v Turecku už běžně chodí studovat na vysoké školy, po škole klasicky pracují a přispívají do rodinného rozpočtu. Vše se tedy dost mění a přibližuje se evropským standardům. Rodina je pro Turky hodně důležitá a vždy drží při sobě. My máme zcela rovnocenný vztah, kdy o všem důležitém rozhodujeme spolu, nikdo z nás není hlavou rodiny.

Co rozhodlo o tom, že budete společně žít v Česku?
Když jsme se bavili o tom, kam se společně přestěhujeme, vyhrála jednoznačně Evropa. Manžel strávil skoro rok v Bulharsku, poté rok v Polsku a poznal, jaké výhody tu v Evropě máme. Do Turecka rádi jezdíme na návštěvu, ale prozatím je naším domovem Česko. Je možné, že se jednou odstěhujeme do jiné země, ale bydlení v Turecku zatím neplánujeme.

Setkal se váš manžel u nás někdy s rasismem, xenofobií a negativní přijetím kvůli svému původu?
Prozatím ne a jsem za to moc ráda. Manžel pracuje v mezinárodní společnosti, kde jsou s Turky či s jinými národnostmi v denním kontaktu, takže tam to nehrozí. Na ulici jsem se toho bála, ale zatím se žádná taková situace nestala.


Foto: Archiv Martiny Koşar

Dovedete si představit, že byste v Turecku bydlela? Kdyby manžel na začátku vztahu řekl, že do Česka nechce.
Mně by to asi ani tolik nevadilo, ale nejsem si jistá, jestli bychom v Turecku našli práci. Pracovních nabídek je málo a uchazečů o práci nespočet. I tamní absolventi vysoké školy mají s nalezením práce problém. Nicméně životní styl v Turecku je jiný, není tolik uspěchaný, Turci si dávají načas. Zpočátku by mi to asi nevadilo, ale možná časem bych z toho nebyla nadšená.
 
Říkala jste, že rodina v Turecku drží pohromadě. Jak se tedy dívala na Yunusův odchod?
Brala ho docela těžce, ale před tím Yunus studoval dva roky v zahraničí, takže už byli trochu zvyklí. Jinak do Turecka jezdíme většinou 2x za rok, jen letos jsme se tam kvůli nepříznivé epidemiologické situaci ještě nedostali a vůbec netuším, kdy poletíme. Jsme s nimi v kontaktu alespoň na dálku.

Musela jste v něčem v rámci svého života dělat kompromisy?
Když nad tím tak přemýšlím, tak ani ne nebo jen maličkosti. Ano, museli jsme se přestěhovat do města blíže k Praze, jelikož na malém městě by manžel jen těžko našel práci. Ale to jsme chtěli oba. Svým způsobem jsme každý měli jiné zvyky ze své rodiny a určité věci jsme dělali jinak. Ale musím říct, že se skvěle doplňujeme jak v domácnosti, tak třeba i v cestování a životním stylu celkově.

Jak manžel zvládá češtinu?
Tím, že bydlíme na menším městě kousek u Prahy, kde ne každý mluví anglicky, se manžel chtěl učit česky co nejdříve. Zároveň první rok jezdil do práce vlakem, takže základní znalost jazyka byla potřeba v případě nějaké náhlé situace, jako je zpoždění vlaků apod. Čeština je těžká, ale manžel se základy naučil relativně rychle.

Co vy a turečtina?
Já s turečtinou začala několikrát, ale tím, že jsem nechodila na žádný ucelený kurz, umím spíš jednotlivá slovíčka a slovní spojení. Určitě bych se v budoucnu ráda přihlásila na nějaký kurz, oprášila své znalosti a naučila se mnohem víc, než umím teď.

O Martině Koşar

Pětadvacetiletá Martina pochází z Kutné Hory. Po gymnáziu vystudovala Univerzitu Pardubice. Momentálně pracuje v administrativě na Univerzitě Karlově a také si dodělává magisterské studium na FHS UK. Její manžel se jmenuje Yunus, narodil se v Turecku, je mu 27 let a pracuje v administrativě v mezinárodní společnosti. O svém životě a velké vášni v podobě cestování píše Martina blog Cestování beze stop

Čtěte také:

Reklama