Foto: Archivy Martiny Koşar
Jak začal váš vztah s Turkem?
Seznámili jsme se na studijním pobytu v Bulharsku v rámci programu Erasmus+, když mi bylo 21 let. V Bulharsku jsem strávila krásných pět měsíců, manžel 10 měsíců a poté jsme každý odjel zpátky do své země. Já jsem měla možnost odjet do zahraničí v rámci studia ještě jednou na delší dobu, poté následovalo několik návštěv. Jinak jsme měli vztah na dálku a brali jsme se dva roky po seznámení.
Rozmlouval vám někdo vztah kvůli odlišnosti kultur i náboženství?
Přátelé zpočátku ano, ale když se potom s manželem seznámili, oblíbili si ho. Yunus navíc nepraktikuje žádné náboženství.
Měli předsudky?
Když si člověk zapne zprávy, velmi často v nich vidí reportáže o násilnících, kteří se hlásí k islámu, takže na to samozřejmě zpočátku naráželo i moje okolí. Ale ne každý je stejný a každý víru a náboženství chápe trošku jinak.
Vnímáte, že vás partner bere jako rovnocennou? Jaké mají na základě vašich zkušeností v Turecku ženy postavení?
Dříve ženy v Turecku zůstávaly doma, staraly se převážně o potomky a o chod domácnosti. Muž tedy vydělával, a tím pádem byl i hlavou rodiny. Dnešní mladé slečny v Turecku už běžně chodí studovat na vysoké školy, po škole klasicky pracují a přispívají do rodinného rozpočtu. Vše se tedy dost mění a přibližuje se evropským standardům. Rodina je pro Turky hodně důležitá a vždy drží při sobě. My máme zcela rovnocenný vztah, kdy o všem důležitém rozhodujeme spolu, nikdo z nás není hlavou rodiny.
Co rozhodlo o tom, že budete společně žít v Česku?
Když jsme se bavili o tom, kam se společně přestěhujeme, vyhrála jednoznačně Evropa. Manžel strávil skoro rok v Bulharsku, poté rok v Polsku a poznal, jaké výhody tu v Evropě máme. Do Turecka rádi jezdíme na návštěvu, ale prozatím je naším domovem Česko. Je možné, že se jednou odstěhujeme do jiné země, ale bydlení v Turecku zatím neplánujeme.
Setkal se váš manžel u nás někdy s rasismem, xenofobií a negativní přijetím kvůli svému původu?
Prozatím ne a jsem za to moc ráda. Manžel pracuje v mezinárodní společnosti, kde jsou s Turky či s jinými národnostmi v denním kontaktu, takže tam to nehrozí. Na ulici jsem se toho bála, ale zatím se žádná taková situace nestala.
Foto: Archiv Martiny Koşar
Dovedete si představit, že byste v Turecku bydlela? Kdyby manžel na začátku vztahu řekl, že do Česka nechce.
Mně by to asi ani tolik nevadilo, ale nejsem si jistá, jestli bychom v Turecku našli práci. Pracovních nabídek je málo a uchazečů o práci nespočet. I tamní absolventi vysoké školy mají s nalezením práce problém. Nicméně životní styl v Turecku je jiný, není tolik uspěchaný, Turci si dávají načas. Zpočátku by mi to asi nevadilo, ale možná časem bych z toho nebyla nadšená.
Říkala jste, že rodina v Turecku drží pohromadě. Jak se tedy dívala na Yunusův odchod?
Brala ho docela těžce, ale před tím Yunus studoval dva roky v zahraničí, takže už byli trochu zvyklí. Jinak do Turecka jezdíme většinou 2x za rok, jen letos jsme se tam kvůli nepříznivé epidemiologické situaci ještě nedostali a vůbec netuším, kdy poletíme. Jsme s nimi v kontaktu alespoň na dálku.
Musela jste v něčem v rámci svého života dělat kompromisy?
Když nad tím tak přemýšlím, tak ani ne nebo jen maličkosti. Ano, museli jsme se přestěhovat do města blíže k Praze, jelikož na malém městě by manžel jen těžko našel práci. Ale to jsme chtěli oba. Svým způsobem jsme každý měli jiné zvyky ze své rodiny a určité věci jsme dělali jinak. Ale musím říct, že se skvěle doplňujeme jak v domácnosti, tak třeba i v cestování a životním stylu celkově.
Jak manžel zvládá češtinu?
Tím, že bydlíme na menším městě kousek u Prahy, kde ne každý mluví anglicky, se manžel chtěl učit česky co nejdříve. Zároveň první rok jezdil do práce vlakem, takže základní znalost jazyka byla potřeba v případě nějaké náhlé situace, jako je zpoždění vlaků apod. Čeština je těžká, ale manžel se základy naučil relativně rychle.
Co vy a turečtina?
Já s turečtinou začala několikrát, ale tím, že jsem nechodila na žádný ucelený kurz, umím spíš jednotlivá slovíčka a slovní spojení. Určitě bych se v budoucnu ráda přihlásila na nějaký kurz, oprášila své znalosti a naučila se mnohem víc, než umím teď.
O Martině Koşar Pětadvacetiletá Martina pochází z Kutné Hory. Po gymnáziu vystudovala Univerzitu Pardubice. Momentálně pracuje v administrativě na Univerzitě Karlově a také si dodělává magisterské studium na FHS UK. Její manžel se jmenuje Yunus, narodil se v Turecku, je mu 27 let a pracuje v administrativě v mezinárodní společnosti. O svém životě a velké vášni v podobě cestování píše Martina blog Cestování beze stop. |
Čtěte také:
- Bez závazků je Togo super, ale výchovu dětí jsem si představovala jinak, říká Máma z Afriky
- Ze života s Malajsanem: Pavlína z tropického ostrova neví, kdy znovu uvidí rodinu v Česku
Nový komentář
Komentáře
No, tak si počkáme pár let. Poté samičce spadnou růžové brýle.
Většinou když žijí takové páry v ČR tak jim to vyjde. Když se odstěhují do bydliště manžela, jde to většinou do kopru. Ale pán je vzdělaný, žádné náboženství nepraktikuje, tak proč by jim to nemohlo fungovat. Navíc má pán zájem se u nás domluvit a to je velké plus.
Jestli jste v našem prostředí, má to budoucnost. Ale co čtu např. o Německu, tak tam Turci tvoří enklávy a vůbec netouží se nějak asimilovat. Dělají si svoje Turecko v Německu a je to Turecko se vším všudy. I s vraždami ze cti.
no jo holka, abys časem nesplakala nad výdělkem, tahle manželství NIKDY nedopadnou dobře...
"Yunus navíc nepraktikuje žádné náboženství." Tohle je zásadní věta.Pokud by byl muslim ,bylo by to asi jinak.