Nepřipadá vám škoda, že mladý muž již nezmužní navlečen do plné polní a na hlavě s „blembákem“? Nemáte pocit, že zrušení povinné vojenské služby mužnému pohlaví cosi vzalo? O čem si ti chlapi budou jednou povídat, když my ženy své téma „porod“ máme dál? Přivedla mě k té myšlence malá příhoda.
Tady jsem sloužil!!!
Onehdá jsme jeli s přítelem Radkem do Podbořan a ve Vroutku jsme se zastavovali. Pojednou téměř dojatě pravil: „Tady jsem sloužil na vojně,“ znělo to tak nějak hrdě a důležitě. „Zavezu Tě tam. Je to kousek.“
Naprosto nepochyboval o tom, že mě bude zajímat, kde strávil dva roky života, a mě by ani nenapadlo nedat najevo zájem, když jsem viděla, jak moc je to pro něho důležitá vzpomínka i fakt.
„Vidíš, tohle je bojové vozidlo pěchoty,“ ukázal na zelený vůz na travnatém prostoru před budovou. „To je...“ následoval odborný výklad, co takové bojové vozidlo umí, jak se s ním jezdí, jak je a bylo využívané i několik historek jakoby se odehrály včera.
„Byl jsem u šiškometů, to je vlastně protivzdušná obrana, víš… byl tam jeden... jé to byl debil, představ si, že si ten blbec plivnul na řízek, aby mu ho nikdo nesežral, než přijde ze záchoda – takovej řízek na vojně, víš, to bylo něco...
Dostali jsme různá očkování hehe – člověk byl pak imunní pomalu na všechno. Mohli jsme žrát i hlínu! Hehe.... jo, a víš co jsme udělali? My jsme mu ten řízek kolem toho plivance okrájeli a stejně jsme ho sežrali… dneska dělá, myslím, někde na stavbách mostů...
Jo a taky jsme tam měli jednoho svobodníka – takovej měl ptačí hrudník a celej vypadal jako krmenej šindel, bez sebevědomí, a víš, že když odcházel, byl z něho docela chlap?
No a chodil jsem tehdy za takovou holkou tady... jednou jsem se vrátil pozdě, to víš, kluk na vojně… lezl jsem přes plot…“
Naslouchala jsem vyprávění svého protějšku snad hodinu.
Byly to příhody, které voněly něčím, co neumím popsat. Nebyla to nostalgie, on to prožíval s autentickými emocemi i po tolika letech… bavilo mě to a hodně jsem se zasmála.
Nějak jsem byla na něho i hrdá, co všechno prožil a s čím si musel poradit a poradil.
A on? Nešlo přehlédnout, jak je rád. Jak má osoba v jeho očích dostala jiný rozměr, když mě vyprávění zajímalo, když jsem občas mezi příhodami „zašuměla“ upřímným obdivem.
Ptala jsem se i na věci, které jsou mi jako pacifistovi zcela jedno, ale ptala jsem se proto, že jsem věděla, že pro něho je to úplně něco jiného než technika nabíjení nějaké zbraně… byl na sebe pyšný.
Dozvěděla jsem se, že si vystřílel opušťák... že byl nejlepší… a něco mě v ten moment napadlo...
Že totiž dnešní mladí hoši možná přesně o tohle, o nesmazatelnou vzpomínku, pocit hrdosti, jakýsi model chlapství nenávratně přišli.
Oni nebudou mít jednou možnost ohromit tu, kterou mají rádi, vyprávěním, jak těžké je plazit se po břiše blátem s několika desítkami kilogramů na zádech, jak na ně někdo u toho řval, div si nepřelomil hlasivky, a hlavně že to všechno zvládli…
Každý chlap, a je to zakódované, potřebuje tu svou vyvolenou „dostat“ na své statečnosti, na možnosti vylíčit svou sílu i dovednosti – je to takový „svatební tanec“, který známe z přírody.
Každý samec se snaží zapůsobit.
Ať už se bavíme o pávech, nebo téměř o kterémkoli živočichovi. Samec vzbudí obdiv a samička ho pak více chce. Dobře to udělá oběma.
Ona má pocit, že má borce, a on získá dojem, že jím je.
V žádném případě nechci vypadat jako někdo, kdo by podporoval války a zbraně nebo vojenskou šikanu.
Jen mám prostě dojem, že těch pár měsíců povinného výcviku mimo rodinu a maminku bude jednou našemu silnějšímu pohlaví scházet.
Vzali jsme jim do budoucna něco, co je u páva onen krásný chvost nebo u jelena paroží a pocit vítězství, když si vlastní udatností vybojuje svou laň.
O čem se baví chlapi, když se na zahradě griluje? No o vojně!
A o čem se budou jednou bavit dnešní mladí muži? ...zřejmě o hovně.
Jsem proto, aby třeba jen na pár měsíců... ne kvůli zabíjení, ale kvůli nim samotným a jejich přirozenosti.
Nový komentář
Komentáře
faun1 — #84
Hmmm,.. já myslim že vzpomínky na vojnu jsou důsledkem tzv vzpomínkovému optimismu. Vojnu jsem prožil, "vylepšenou" o polskou krizi, kdy jsme přes Vánoce byli v bojové pohotovosti a čekalo se na přesun do Polska. To byla příprava na podobnou bratrskou pomoc jako v roce 1968. Tak to bych si rad nechal ujít. Mimo to od té doby jsem nebyl už nikdy ve společnosti tolika lidí kteří mi lezli na nervy.
macamala — #79 Jo vojenský systém znám je to systém co je mokré, to je čisté. Děda byl voják. Jo a ještě špína není sádlo, až uschne tak odpadne.
átéčko — #69 Myslím, že jim to pěkně natřel!
lonkue — #76 Jo , genetická vada se zelenou barvou určitě spraví.
kareta — #78
Když jsem byla na základce, tak se zdejší posádka pořád někam hrncovala, takže každou chvíli se měnilo osazenstvo sídliště a k tomu občas jsme měli jinou učitelku. Dnes na místě kasáren je vilová čtvrť a zemina prosáklá naftou.
Alenka0010 — #32 A občas slyším hlášku - jo, tos nebyla na vojně! např. když vytírám chodbu a vidí to tatí. Oni měli trošku jiný systém
átéčko — #75 třeba sháněli zbrojíře, co ukuje meč
átéčko — #75 átéčko — #69
átéčko — #75 dostal odklad...? A na co...? To jako cekali, ze se jeho postizeni zazrakem vyleci...? No gumy....
...to není vše. Dostal odklad!!!!!!!!!
Až poté dostal Modrou!
átéčko — #69 tyvole!
átéčko — #69
Ty si mu cetla pred tim Svejka, ne?
átéčko — #69
Na dotaz Evy.Fl - kdo nechce být profesionálem a přesto by se rád účastnil obrany vlasti, má možnost se stát příslušníkem AZD - aktivních záloh dobrovolníků. Koho to zajímá, bližší info na stránkách ministerstva obrany, popř. na nejbližší vojenské správě. Mám dojem, že jednou za rok se chodí na cvičení, jinak se mají "udržovat v bojové připravenosti". Dostávají za to nějaké odměny.
Jinak na vojně byl můj otec (major v záloze) i můj exmanžel (četař) a ani jednomu to neublížilo v tom smyslu, že by se tam z nich stali necitliví hrubci.
Mí synci už na vojnu nemuseli, a tak nešli, což si myslím, že není tak úplně v pořádku. Nějaký základ a povědomí o vojenské službě by mít měli všichni zdraví a schopní jedinci. Kdyby bylo třeba. Člověk nikdy neví, jsme malá země, a na NATO bych se nespoléhala, může se stát, že budou mít svých starostí dost, a Česko se zatím projevovalo jako dost vlažný spojenec. Čili by nás klidně mohli nechat osudu. 
átéčko — #69
Uzasny komentar!
Já jsem zásadně proti vojně a jsem ráda, že tahle instituce - dvouletá služba vlasti skončila. Kluci ztratili zbytečně dva roky života ve věku, který je nejhezčí.
Bylo to nerozumné.
Povolávcí rozkaz přišel i mému synovi, který je od narození mentálně postižený.
Museli jsme jet na vojenskou správu.
I ptali se Vládíčka, zda by chtěl na vojnu. On na to, že ano. A že by chtěl meč!
Michaela Kudláčková — #60 Jo, mozna kdektera zenska prosla vetsim peklem nez je vojna. Ale pokud se nekdo zastreli na vojne, jeste neznamena, ze jediny jeho problem byla vojna. Ono se to vetsinou scita a pak to buchne. No a nekdo to unese a nekdo ne. Chlap nebo zenska. To je jedno. Nicmene, je fakt, ze zeny jsou proste psychicky odolnejsi a hned tak je neco nezkoli. Kdovi co za tim je.... Mozna nase vrozene materske pudy, ktere nam nedovoli hazet flintu do zita a bojovat do posledniho dechu....
kareta — #66 Hm. Válka. Na dokumenty se už nedívám. Nechci to vidět.
mandzarik — #65 no, rusáci tam posílali záklaďáky a měli povolené vysoké procento ztrát...hoši povídali, že jim tam padla taková ta morální hranice, co člověka dělá člověkem a život vnímají od té doby jinak...prostě viděli mnoho smrti a moc jich zabili...ve jménu něčeho, co ani nechápali. To ti Afgánci alespoň brání svou vlast.