Probudilo nás tedy padání z postelí. Tak takhle vesele započal druhý den mých námořních dobrodružství a už samotný začátek dával tušit znění celého dne. Opustit přístav na plachtách se nesmí. Musí se použít motor, ale my použili křídla.

Když jsem tedy vypadl ze svojí postele, uvědomil jsem si, že jsem v kajutě sám. To bylo divné, měl tam se mnou spát kytarista. Nakonec se ukázalo, že se mu splnilo jeho přání, které ventiloval hned v autě – přijít na jiné myšlenky. Přišel na Kateřinu. A ona zas na něj. Nějak se do sebe zakósli a do konce týdne opouštěli svoji novou kajutu – kterou zabrali po změně konstelací – méně ,,nadšeně" než kdokoli jiný z posádky. A já měl vlastní kajutku, vedle níž je kumbál na košťata královský palác! Sláva.

Postel, na které jsem spal, připomínala víc než co jiného špatně uřízlou polici na zavařeniny, ale člověk si zvykne na cokoli. Dokonce i na spaní ve vysokých vlnách, kdy se musí rozložit tak, aby jej to nekatapultovalo někam, kde by se mu nelíbilo.

Oblékl jsem se, mnohovrstevnatě, a vypotácel se na palubu. Fičelo pěkně. Sedl jsem si vedle ostatních a otevřel svoje první mořské pivo. Jak létá tříšť, máte rty slané, pivo pak chutná zvláštně. První pocity? Líbilo se mi to. Sakra se mi to líbilo. Dokonce natolik, že jsem si šel sednout na malou lavičku přímo nad kýlem na přídi, která ze všeho nejvíc připomíná houpačku. Je to takové to místo, kde v Titanicu předvádí di Caprio, jak létá. Ale tohle se navíc houpá. Nemělo to chybu, dokud tříšť nezačala kropit celé moje nohy. Raději jsem se vrátil k ostatním.

Pak jsem uviděl kytaristu, ale už ne Kateřinu. Ta, která byla den předtím plna silných řečí o tom, jak mi bude špatně, sama krmila ryby někde v podpalubí. Kapitán totiž prý odrazil tak rychle, že si nestihla nasadit čočky, a tak se jí, jako slepé, udělalo špatně. Vydrželo jí to půl dne, až do přistání na ostrově Cres.

Poprvé jsem si také podržel kormidlo, jen na chvilku, o pocitech z kormidlování se ještě zmíním. Ten den jsme si to svištěli i přes osm uzlů! Nějak mě to unavilo a šel jsem si na chvíli trénovat spaní na vlnách. Šlo to. Na Cresu se šla posádka najíst do restaurace, já hlídal loď a četl si. Prázdný pondělní přístav a jakési příšerné dětské vystoupení před mikrofonem... Osobité kulisy k nezaměnitelné atmosféře, kterou si budu dlouho pamatovat.

Po jídle jsme odrazili a odpluli na noční kotviště. Krásná zátoka plná starých olivovníků na Cresu, než se setmělo, stihli jsme se motorovým člunem přeplavit na břeh a vyběhnout na výhled. Stálo to za to.

Po krkolomné cestě po ostrých kamenech zpátky na loď jsme se rozhodli, že je čas na koupání. Voda měla nějakých 18°C, možná o chlup víc... Skočili jsme do ní a nestačili se divit. Najednou jsme plavali ve stejně zářící obloze, jako byla ta nad námi. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, oč jde. Naštvaný plankton to byl! Stovky a tisíce malých zvířátek se zlobilo, že jsme je zvířili, a tak začaly zářit a světélkovat. Tohle jsem zažil poprvé a rozhodně to patří k nejsilnějším zážitkům z celého týdne, i když se to opakovalo každý večer.

Pak jsme hráli karty a šli spát. Celkem klidně, minulá noc nás poněkud vysílila. Schovávali jsme síly na ráno.

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama