Možná jsem jedna z mála, ale jsem nebývale hrdá, když hovořím o své vlasti a své příslušnosti k českému národu. Jestli se to ještě vůbec používá, jsem vlastenka jako poleno…
Poznala jsem hodně lidí z hodně zemí a v mnoha jsem osobně byla. Nikdo mi ale nikdy nepřipadal tak skvělý, ničí humor a způsob myšlení tak zábavné jako právě to naše české.
Když to srovnám
- Francouzi jsou nechutně vážní, odtažití a všechno je pro ně problém.
- Z Holanďanů jsem měla pocit, že jejich jediným zájmem je jejich práce, což je sice chvályhodné, ale prakticky o ničem jiném spolu nekomunikují. Navíc se neumí zasmát sobě samým a s tím jsem měla trochu problém. S vysloveným nepřátelstvím jsem se ale tady, konkrétně v Harlemu, nesetkala. Bude to tím, že v momentě, když jsem uvedla, že jsem z Czech Republic, dívali se na mě jako na nějakou opičku. Patrně sice tušili, že něco takového existuje, spíše se ale domnívali, že budu vypadat jako tuleň.
- Italové jsou prima, leč přemýšlí všichni zásadně přes postel. Je s nimi ale legrace a jejich polední přestávky trvající několik hodin, kdy je na ulicích slyšet i špendlík, jak spadl, mě baví. Žít bych tu ovšem nechtěla. Musím ale říci, že se rádi smějí. Dokonce, když jsem jednomu Taliánovi přeložila debilní vtip, kterému by se tady už asi ani nikdo nesmál, dostal záchvat smíchu a spadl z houpačky. (Bylo mu třicet.)
- Američani, byť tady o původu každého jednoho lze s úspěchem polemizovat, jsou tak zachvácení sami sebou, že ani netuší, že jiné země také někde jsou. Navíc věří snad úplně všemu a utáhnete je na převařené nudli. Svým způsobem je to roztomilé, ale nám na hony vzdálené. A s pravým Američanem, tedy s Indiánem, jsem nikdy nemluvila.
- Němci jsou podezíraví a není s nimi pražádná legrace. Pokud ano, smějí se jen oni, a to až v momentě, když jim to je dovoleno. (hehe - to říká někdo, jehož babička je za svobodna Muckenschnabelová, ale kdo ví, jak to bylo, máma má přepsané jméno i datum na křestním listu).
- V Rusku jsem se vskutku pobavila. Ruské nažívání se točí zásadně kolem „Kolik jsi toho vypil včera, dnes a zítra“. Kdybych měla v době, kdy jsem byla v Moskvě, stabilně tři promile, určitě bych si místní obyvatele více užila. Nepřátelští ovšem nejsou. Naopak, dají vám ochotně napít i ze své lahvinky samohonky. Namnoze mají zuby ze samého zlata.
Pranýřujte si mě, mučte si mě mlíkovou polívkou, ale nejlepší jsme my.
Cožpak existuje stát, kde by vymysleli tak dokonalé kraviny a dokonce se postarali o to, že nějakou dobu fungují, než tady? Je snad země, kde je na počet obyvatel tolik hlav, které se navždy zapsaly do dějin? Tolik vědců, moudrých mužů? Kam se hrabou jiné university na tu Karlovu?
Naše historie je krásná a sahá daleko za hranice naší malé země.
Navíc jsem nabyla dojmu, že máme nejkrásnější hlavní město na světě.
Nový komentář
Komentáře
Lilly anne — #32 Tak u tebe mi zrovna nepřijde, že by ti bylo jedno, jak vyhlížíš. Já měla na mysli ty ženský, co je jim to fakt jedno nebo se třeba vymlouvají na čas. Nechají si přerůst vlasy, nosí je zásadně ve skřipci, nechají si 6centimetrové odrosty a napatlají si barvu, jen když je to napadne.
Já zas nesouhlasím s tím, že nalíčený obličej je zapatlaný (nebo zapláclý). Naopak si myslím, že make-up pleť chrání. Já už jsem na sebe dost náročná, nenalíčená bych ven nešla. Nechci, aby na mě ostatní museli koukat, když vypadám jako šmudla. To líčení beru jako povinnost a tyhlety nároky mám i na ostatní ženský, to je fakt.
A nemusí to přehánět, stačí přece make-up a řasenka... I já tak chodím nejčastěji.
Co se týče kadeřnic, je těžké najít tu pravou. Mně se to povedlo, ale dřív jsem se jich bála stejně jako ty.. A jak to dopadlo? Barvila i stříhala jsem si vlasy 3 roky sama a úplně jsem si je zničila. Muselo dolů 30 cm. Teď už mám vlasy jako ze žurnálu, a to jen díky kadeřnici, její péči a radám.
Používám kosmetiku z kadeřnictví, v drogerii bych si šampon už nekoupila. Asi vypadám jako fajnovka, ale moje nároky na mojí kosmetiku i vzhled prostě s věkem rostou... Stále ale vypadám přirozeně. Krom toho rozlišuju "přirozenost" a "přírodnost". A v tomto názvosloví tedy chci být přirozená, ale odmítám být přírodní.
Dante Alighieri — #28 Jen bych ráda trochu polemizovala o definici neupravenosti "nemaluje se, nechodí ke kadeřníkovi".
Často chodím nenamalovaná nebo jen velmi lehce, přirozenost, zdravá nezapláclá pleť a hezký úsměv je přeci taky krásná, ne? A u kadeřníka jsem byla naposledy v 8 letech. Jednak se mi nechce riskovat, že natrefím na kadeřnici se "šmikavkou", podle všeho rozšířenou chorobou v tomto povolání, protože si pěstuju délku, jednak jsem slyšela, že s dlouhými vlasy občas nezachází, jak je třeba a navíc, proč bych dávala peníze, když si ty konečky stejně můžu zastřihnout sama stejně dobře a aspoň si můžu prostudovat složení všeho, co na sebe dávám. Vícekrát jsem slyšela tyto dva faktory dávat do rovnítka "nedbá o sebe", ale silně protestuju. Sice se to netýká tématu, ale přesto bych se ráda zmínila. Neřekla bych, že o sebe nedbám. Jen raději vyživuju a udržuju zdravé než maluju a styluju.
mio — #29 Takže ti co neznají česko, budou nějací ti méně vzdělaní.
Tak to nás trápit nemusí.
Tohleto zevšeobecňování (ať podle národností nebo čehokoliv jiného) fakt nemám ráda.
cicinka — #19 http://www.novinky.cz/cestovani/180662-cesko-laka-stale-vice-nizozemcu-buduji-tu-cele-holandske-vesnicky.html Celkem rozsáhlý článek..asi nezabloudili..
Já mám ČR ráda - myslím jako lokalitu, je to krásná zem, hezká příroda a krásná města, památky. V životě bych se nechtěla odstěhovat, a to ani na rok (to i kvůli rodičům, protože když se oni starali o mě, nenechám je ve stáří na holičkách). Ale jinak se za ČR jako za stát dost stydím. Kvůli naší politické a i hudební scéně. Taky někdy za mé spoluobčany. Snažím se to neřešit, ale nelze nevidět, jak spousta lidí o sebe nedbá (nechci použít slovo socky, ale jinak to asi nejde). Ženy jsou neupravené, nelíčí se, nechodí ke kadeřníkovi, je jim jedno, co za hadry na sebe nahážou... Hlavně v Praze je pro mě docela zázrak potkat někoho, kdo je viditelně "na úrovni" (nemyslím tím finanční bohatství, protože upravený může člověk být, i když má malý plat). Ale už dva roky pobývám i v ČB a tam je to něco úplně jiného! Naprostá většina žen, které potkávám, jsou dámami a umí se nosit! A přitom pochybuji, že by v ČB byli lidé více placeni.
lleennaa — #26 ....
no to je menšina, která si neumí představit, že by se bez ztráty čtvrtky mozku spontánně usmála
maje — #10 maje, jak si psala to s tím úsměvem, připomněla jsi mi jeden drb o mě. Když jsem nastoupila do práce, na každýho jsem se usmívala, s některými jsme se dali do řeči a chechtali se jak pominutý...pak o mě nějaká buchta řekla, že kouřím trávu, proto jsem pořád tak veselá
Samozřejmě to nebyla pravda, ale pobavilo mě to.
Taky se věčně culím, v sezoně kolem mě projde tak dvě stě lidí denně, a jednou za pět služeb se mi stane, že potkám babu jako od maje... ale na tu jsem ještě ke všemu medová, takže jí sklapne a mám pokoj
Majdinka — #21 ..měla ses jí berličkou mimoděk opřít o kuří oko
Dimsy — #22 :-) souhlas :-)
Tohle mi mluví z duše. Tolik chytrých a moudrých hlav na počet obyvatelstva snad nikde jinde není. A když už někde někdo něco kloudného vymyslí, přinejmenším jeho dědeček byl Čech.
Každý národ má svá specifika, na která je hrdý a která jiné národy nechápou. Narodila jsem se jako češka, tak jsem na to hrdá. A jestli je někde drbna baba praštěná, že se někdo usmívá? V každé "skupině" jsou suproví jedinci a jedinci na zabití. Příklad? Teď zrovna chodím o berlích, vycházím z čekárny na chodbu a zezadu vyletí sedící pán a ochotně mi přidrží dveře a pak jdu po chodníku a paní se přede mnou zastaví a čeká, až ji na namrzlém chodníku obejdu, protože je starší... Je to o lidech a to kdekoliv na světě.
Jak jsem ony národy viděla a vidím já:
Frantíci - Jejich vlastenectví je na hranici s nacionalismem
Holanďané - pracovití mravenečci, mající můj obdiv v boji s postupujícím mořem. Ale už objevili vzdálenější země od vody...
Italové - potrpí si na tituly, jak nikde na světě. Na Sicilii jsem z jejich "dottore" byl mimo.
Američané - mají respekt před zákony a policií. Umí pěstovat sebevědomí.
Němci - šetrní a hluční
Rusové - úžasně pohostinní nejen vodkou
Snad překvapím, ale z měst se mi strašně líbí belgické Bruggy, tam jsem si připadala jako v pohádce. V Čechách jsem nadšená z každé čisté obce, vesnice, městečka, neboť vím, že nemají tolik finančních prostředků jako Praha.
Ještě by mně zajímalo co jsou zač ti holanďané co sem jezdí na dovču k přehradám. Že by zabloudili? jsou tu rozvalení i když mi nadáváme jaké je studené léto. A kempy jsou plné aut se žlutou SPZ.
Divné.
Ferdas — #16 ty, jo?


maje — #7 Teda spíš bych řekla, že blbá je ta paní a to dost fest. Škoda, že se nemůžeme potkávat. Já bych se usmívala od ucha k uchu a hned bysme měli lepší den.
já jsem kyselá prdel od narození
Musím říct, že s těmi našimi špatnými vlastnostmi se to zlepšuje. Sama pozoruji, že lidé jsou víc usměvaví, přátelštější a jsou hrdí na svůj původ i když zrovna nevyhrajeme v hokeji.
Kyselých prdelí bude vždycky dost napříč zeměkoulí. Kdo je chce vidět, vidí je, kdo chce vidět i něco jiného, určitě se nezklame.
Michaela Kudláčková — #13 ledeč nad sázavou, okres havl. brod. kousek odsud je lipnice nad sázavou. ano, přesně tam se upil pan hašek