Bylo nebylo jedno království, kterému se říkalo čokoládové. Čokoládové z toho důvodu, že v něm žila malá princezna Aranka, která měla tuze ráda čokoládu. Kdyby ji každé ráno nedostala ke snídani, svačině, po obědě a k večeři, urazila by se, schovala do své komůrky a s nikým by nepromluvila, dokud by svou tabulku čokolády nedostala. Proto se s její libůstkou celý dvůr smířil.

Jak jistě, děti, víte, sladkostmi, mezi něž patří i čokoláda, by se nikdo neměl přecpávat, protože po nich všem naroste velké bříško. I z naší Aranky se pomalu stával cvalík, který se postupem času nemohl vlézt do žádných ze svých krásných šatiček, a dvorní švadlenky jí musely šít čím dál větší a větší šaty. Princezně to ale nevadilo a nechtěla se své čokoládové lásky vzdát. Všichni na dvoře měli o malou Aranku obavy. Co když je vážně nemocná? Byla už tak velká, že ji dělalo problém i vstát z postele, děti si s ní nechtěly hrát, protože se jí bály, a ona svůj smutek z toho, že ztratila všechny kamarády, zaháněla hádejte čím? Ano, čokoládou!

Proto k ní byli povoláni nejvznešenější lékaři, kteří měli pomoci zkrotit její vášeň k čokoládě a zkusit zmenšit její obrovské bříško, které jí za tu dobu narostlo. Ale žádné domluvy ani léky nepomáhaly a lékaři odcházeli s prázdnou.
Čas plynul a u princezny Aranky nadešel čas na vdávání. Ale kdo by takovou línou princeznu, která leží jen v posteli a cpe se čokoládovými bonbóny, chtěl? Král i královna byli zoufalí, do světa vyslali své posly se zprávou, že zájemcům o princezninu ruku nabídnou i půlku království, ale nikdo o Aranku, která nic nedělala a jenom jedla, neměl zájem.
Jednoho dne ke králi a královně přišel Honza – prosťáček z malé vesnice. Prý, že ví, jak by princezně pomohl, ale za odměnu žádá její ruku a půlku království. Král s královnou už byli v koncích se silami, a tak mu slíbili, že pokud splní svůj slib, dostane, oč žádá.

Honza byl vpuštěn do princezniny komůrky a nestačil se divit – všude byly pohozené papírky od tabulek čokolády, čokoládových bonbónů, bonboniéry a zákusků a mezi nimi seděla obrovská Aranka, která se zrovna ládovala čokoládovým dortíkem. Byla tak zaneprázdněná svým jídlem, že si ani nevšimla, že s ní někdo v komůrce je. Tu Honza vytáhl z brašničky kouzelné koření a špetku jí vsypal do horké čokolády, kterou záhy princezna vypila.
Kouzelné koření dostal Honza od báby kořenářky, o které se říkalo, že díky tajemným rostlinkám umí čarovat. A opravdu se stal zázrak – princezna se na Honzíka podívala a ve stejné chvíli se do něj zamilovala! Mohla na něm oči nechat, a přesto se nedokázala vynadívat. Ovšem když chtěla vstát a dát mu polibek, nemohla se díky svým faldíkům pohnout z místa.

Sladkým hlasem pravila:
„Honzíku, pojď blíž a dej mi hubičku!“
Avšak Honza byl neúprosný, zůstal stát opodál a pouze pravil:
„Takovou princeznu, která jí pouze čokoládu a nemůže už díky svému velkému břichu ani vstát z postele, já nechci. Do roka a do dne se však vrátím a doufám, že na tomto místě spatřím krásnou princezničku, se kterou budu moci podnikat výlety do přírody nebo projížďky na koni a kterou si pak vezmu za ženu.“ A s těmito slovy Honza odešel.
Aranka se rozplakala. Vůbec netušila, co má dělat. Má se snad vzdát všech těch čokoládek, bonbónků, sladkých dortíků a pralinek? A jak má vyjít ven mezi dvořany, když jí jsou všechny šaty malé? Ovšem kouzelný lektvar zamilovanosti stále působil a dokázal porazit i její lásku k čokoládě. S velkým úsilím vstala z postele a odhrnula záclonu. Poprvé po dlouhé době se podívala z okna a uviděla rozkvetlou dvorní zahradu, ve které si hrály děti. Jak jim záviděla! Také chtěla mít spoustu kamarádek, se kterými by chodila ven a hlavně... chtěla být zase krásnou, aby se líbila Honzovi!
Její začátky nebyly vůbec jednoduché. Ten večer si nedala ani jeden malinký čtvereček čokolády a celou noc proplakala. Mezitím ji švadlenky ušily dost velké šaty, aby zas mohla vyjít ven z její komůrky. Když se tak stalo, děti se ji smály a dvořané si o ní začali nevybíravě povídat. Jen král s královnou z ní měli radost a nedokázali pochopit, jak ji mohl prostý Honza změnit k nepoznání!

Od té doby se princezna Aranka čokolády ani nedotkla a začala jíst samá zdravá jídla. Místo čokoládového dortíku si radši dala jablíčko a cítila se - a také vypadala - čím dál lépe.
Když měla jejich dvorní fenka Barča malá štěňátka, jednoho z nich se ujala a chodila s ním na pravidelné procházky kolem zámku. Začala také jezdit na jejím oblíbeném vraníkovi.
Z líné princezny, která jedla jenom čokoládu, se postupem času stala krásná dívka, kterou měl každý rád. Nabídky k sňatku se jenom hrnuly, avšak srdce princezny Aranky bilo pouze pro Honzíka.

Nadešel den, kdy se měl Honza objevit u královského dvoru a požádat princeznu o ruku. Ta ho už netrpělivě vyhlížela. Honza se však chtěl ujistit, že se Aranka opravdu změnila, a proto se převlékl za prodavače čokolády a šel nabídnout princezně své zboží. Jaké bylo jeho překvapení, když ho princezna nejen odmítla, ale dokonce vykázala za brány zámku! Proto Honza odhodil svůj klobouk, plášť i umělý vous a Aranka ho v mžiku poznala. Honzík byl na princeznu náležitě pyšný a ona byla štěstím bez sebe, že jsou zase spolu.

Král i královna dodrželi slib a následovala nádherná veselka, které vévodil velký ovocný dort a hubička sladší než hora čokolády!

Jana Ostraková
(kategorie: prevenčně výchovné pohádky )

O soutěži více ZDE. Tuto soutěž podporují:

EFKO - stolní hry a stavebnice


HARIBO - želatinové bonbony a reklamní předměty (taška, odšťavňovač, váha atd.)


MANNER - vídeňské oplatky a reklamní předměty (kabelka, rádio, model trucku atd.)


GERnétic - francouzská kosmetika

a další...

Reklama