Honzíček pěkně rostl a dělal všem jenom radost. Dokonce i v noci spal, a to už od necelých dvou měsíců, což byla slast největší. Takové hodné dítě! Sice se na mě dětská sestra vždycky přísně koukla přes obroučky brýlí, když jsem ho položila na váhu, a houkla: Čím ho to krmíte? Vždyť váží jako půlroční dítě a jsou mu dva měsíce! No připadala jsem si jako ježibaba vykrmující Jeníčka. I když mně samotné nepřipadal nějak obzvlášť tlustý, tím spíš, že s váhovým náskokem se už de facto narodil.
Bylo mu sedm měsíců, když onemocněl. Teploty nešly dolů. Přijeli jsme k paní doktorce a ta nás poslala do nemocnice na rentgen. Diagnóza: zápal plic. Byl začátek července a vážně jsem do té doby netušila, že i v létě lze touhle nemocí onemocnět.
Honzíka hospitalizovali. Svlékli ho a odnesli pryč. Stála jsem tam jako tvrdé Y, než mi došlo, že mám jít domů. Jela jsem přes celé město s prázdným kočárkem, na tvářích slzy jako hráchy a řvala a řvala. Asi jsem vypadala dost šíleně.
Po pár dnech teploty zmizely a já jsem mohla vždycky odpoledne přijít a povozit Honzíka v erárním kočárku po nemocniční zahradě. Byly to hrozné procházky, protože jsem měla pocit, že se na mě dívá jako na cizího člověka. Je možné, že dítě za pár dní zapomene, kdo je jeho máma?
Pak ovšem přišel ještě větší šok. Mladý ambiciózně vyhlížející lékař, který Honzíka propouštěl, mi řekl: „Víte, to není normální, ono je mu sedm měsíců a ještě se nepřekuluje a ani nepřitahuje do sedu. Bude asi retardovaný.“
Nevěřícně jsem se na něj dívala. Já že mám postižené dítě? No to přece nejde! Tady musím upozornit, že obdivuju všechny maminky takových dětí a hluboce se před nimi skláním, ale mně tenkrát připadlo, že je konec světa.
Dostali jsme doporučení na rehabilitační cvičení. Konalo se opět v nemocničních prostorách. Sestřička Honzíka svlékla a jala se s ním cvičit. Co cvičit, ona s ním mávala a nutila ho dělat skoro akrobatické kusy. Při těchto úkonech jsem začala vážně uvažovat, jestli z mého syna nebude
Cvičení skončilo. Sestra mi předala Honzíka, abych ho oblékla a vážně se na mě zadívala. Teď potvrdí lékařovo podezření, blesklo mi hlavou. Asi jsem musela vypadat dost zděšeně, protože se na mě usmála a řekla: „Milá maminko, vůbec se nebojte, kdepak retardovaný, on je jenom líný.“
Druhý den se Honzík rozhodl napravit svou zaostalost a spadl s gauče, když se bez varování převalil z bříška na záda. Dnes je toto „retardované“ dítě hubeným studentem elektrotechnické fakulty ČVUT.
Nový komentář
Komentáře
mirrea: dobře to dopadlo
Dneska je spoustu lékařů, možná je to snažší, oběhnout jich víc, ale já se narodila v r. 1975 přidušená, s pupč.šňůrou kolem krku, navíc s pokleslým očním víčkem, když mě mamka vozila v kočárku, tak lidi se zděšeně odvraceli, rýhu na krku, fialovou hlavu
odvážela si mě z porodnice s tím, že budu retardovaná, nikdo nechápal, že to víčko je kosmetická vada, diagnostikovali to jako mozkovou obrnu. Protože jsem byla cvalík a lenoch a nechtěla sedět, lézt a chodit, názor doktorů se tím potvrdil. Celý dětství mě mamka vozila po doktorech
Když jsem se přes špeky rozběhala a ze školy nosila vysvědčení se samýma 1, máma bulela a chtěla primářce na porodnickém jet rozbít kokos. Víčko mi spravili na plastice na Vinohradech. Akorát ty špeky mi zůstaly
Všem vám přeji zdravíčko a krásné
Ťapina:
neboj, našeho staršího taky z jedné školky vyloučili, že je zaostalý
To mne zas přesně zdiagnostikovala až učitelka ve školce - blbec, ze kterého nic nebude. Že jsem blbec, to řekla mně, že ze mě nic nebude, řekla našim
Ahojky. Fakt se mi ulevilo, že to tak dopadlo
. Když byly Honzíkovi asi 3 měsíce, poslala nás dětská dr. na onkohematologii do Č. B,že má vážné podezření na rakovinu krve. Všichni jsme byly na hotový.
. Specialista se smál vše bylo O.K.Ale ty NERVY.
.Doktorku jsem vyměnila a je pohoda. Přeji všem , co se snaží o mimi, aby to vyšlo
. A zítra budu myšlenkami s Vámi, až budete čůrat na papírky.
.Papapa.A ať jsou naše děti moc a moc zdravé
.
Jé, líné dítě
Náš starší v šesti měsícíh chodil kolem nábytlku v osmi měsících sám, tak doufám, že v dospělosti z něj nebude líný tlusťoch
Muj Honzik je pracovity, sobestacny a pere se s zivotem uplne senzacne.
), je liny jak ves a jedine, co ho bavi, jsou nejake stupidni PC hry - je mu 20 pryc....
Tak teda nevim....
Jeho mladsi bracha Adam jeste spinka ( je teprve 10 rano....
Ono s těma rychlejma úsudkama některých doktorů je to opravdu těžké..vždyť určitě už řada z vás tady na ž-in ví, že u nás to bylo přesně obráceně.
.
Já maminka, která je se svým dítětem 24 hodin denně, jde za doktorem s obavou, že asi vše není jak by mělo být..a pan doktor???? aniž by pořádně vyslechl mé obavy mě utnul, že proč chci mít z dítěte génia, že každé dítě je jiné a že v roce a půl nemůžu dělat závěry..Takže né jenom, že mě pořádně nevyslechl ale vůbec mu nebylo divné, že v roce a půl dítě nechce nic napodobovat, učit se...atd atd atd.
Proč potom během půl roku jiný pan doktor na Peťkovi poznal TOLIK věcí? DMO počínaje a např.nefixací pohledu konče.
Je pravda , že co se týče fyzického vývoje byl P. do roka úplně OK, až s chůzí se ukázalo, že je neobratný, že chodí po špičkách a ani to ještě tenkrát toho dr nenakoplo.
Všem potencionálním matkám čekatelkám, přeju aby se jim vyplnilo jejich veliké přání a narodilo se jim krásné a zdravé
Mé neteři je přes 30 a už 3.rokem se za pomocí doktorů pokouší o mimi-zatím se nedaří,ale i tam to snad vyjde!
pěkný článek
koko:
pro jistotu si skákni pro další test. Jak tak matně tuším, samou radostí budeš test opakovat co půl hodiny
jo holt, něco podobného jsem zažila taky, dcera v šesti měsících vážila něco přes pět kilo, dětská lékařka se zlobila, že má mít dvojnásobek váhy porodní (3,30 kg). A poslala nás na neurologii...Velmi usměvavá paní doktorka dcerku prohlédla, podívala se přes obroučky brýlí na nás, rodiče a s chápajícícm úsměvem dodala, že je dcera v pořádku, že holt není podle tabulek (dětská lékařka se měla podívat na naás rodiče a poznala by, že z dcery cvalík nikdy nebude). Dnes je dceři deset a je to děvče samá ruka, samá noha...
Jo jo, rychlé odsudky jsou nejlepší ... Já taky měla mít všechny dispozice k tomu, abych zaostalá - komplikovaný porod, komplikované novorozenecké období, pak febrilní křeče ještě s něčím ... Máma, jako budoucí doktorka, z toho podle všech byla docela perplex ... A ve čtyřech letech na prohlídce neuroložka do zprávy napsala: "Vývoj kupodivu normální"
Našla jsem tu zprávu asi v 16 a od té doby si při jakémkoli nezdaru řeknu - můžu být ráda za vývoj kupodivu normální, tak co se stresuju
A na promoci to bylo taky moje motto
to je dobře, že vše dopadlo OK
hlavně ať je Honzíček zdravý
Měla bys zjistit, kde ten Mudr pudr dělá a pozvat ho na promoci
zaplaťpánbu že to dobře dopadlo
kamarádky známá měla mimčo, které bylo opravdu hodně líné a pak s ním museli na nějaká cvičení opravdu začít chodit, protože on prostě snad ještě v roce nelezl
a teď je to taky normální kluk
Hezký článek, hlavně že to nakonec všechno dobře dopadlo... A ta lenost ho (určitě aspoň částečně
) přešla...
Fakt mi připadá, že jméno je určující - taky mám jednoho Honzíka doma :-)))
To je krasny clanek, jsem sama rada, ze to byla jenom lenost
, vsak jste mu k te lenosti vybrali prihodne jmeno
.
Nekdy si nevidej do ust, co? Coz v pripade, ze se jedna o dite...