Je to pár let, co jsem si za deštivého dne četla v knížce se sci-fi povídkami. Tenhle deštivý den mi nečekaně přinesl do života velké bohatství ve formě jedné z povídek.

Vyprávěla o tom, jak se jeden mladý manželský pár ocitl ve velmi zvláštní situaci, když se mu narodil první potomek. Chlapec zdravý, krásný, čile se k světu mějící…jen měl jednu zvláštnost…něco navíc…křídla.

Křídla jako anděl nebo labuť, zkrátka bílá křídla z peří.

Rodičové teď stáli před těžkým rozhodnutím…nechat chlapci křídla nebo je odstranit, dokud je to možné?

Dilema z téhle povídky mi od té doby sloužilo jako malý testík lidí. Jistě víte, jak je někdy těžké najít osůbky, které mluví „stejnou řečí“. Když jsem měla někdy dojem, že jsem na někoho takového kápla a zdál se být „mým člověkem“, zkusila jsem na něm, jak by řešil situaci s malým okřídlenečkem…

Byla jsem většinou zklamaná, pročež jsem toho na čas nechala. Koneckonců můžu být ráda, že jsem našla alespoň pár lidí, kteří jsou trochu jako já. Člověk nemá chtít víc, než může dostat…

Až nedávno se objevil někdo, kdo mi můj testík silně připomněl…a já jsem opět našla odvahu zkusit, jestli je vážně tak pošetilé chtít toho moc…

A když už jsem jednou znovu našla odvahu čelit realitě, ptám se i vás - jak byste se v situaci rodičů zachovaly vy?

Většina z vás jistě tuší, jak bych se zachovala já, i když jsem to schválně nenapsala (stejně jako konec povídky), abych vás zbytečně neovlivňovala. Těm, které netuší, váhají a hlavně je to zajímá, to samozřejmě sdělím...

 

      
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ