O kráse princezny Fawzie přirovnávané k hollywoodským hvězdám se vyprávěly legendy. Nazývali ji Asijskou Venuší či Perlou Nilu

Přišla na svět v roce 1921 jako nejstarší dcera sultána Fuada, pozdějšího egyptského krále. Vyrůstala se svými sourozenci - korunním princem Farúkem a třemi sestrami Faizou, Faikou a Fathiou. Všechny děti dostaly jména s počáteční iniciálou F - z úcty ke králově matce Farid Kadin. Čtyřiadvacet hodin byly děti v péči britských vychovatelek, výchova i později výuka probíhala v angličtině.

Fawzia byla brzy poslána do exkluzivního švýcarského penzionátu, aby si tu vytříbila již tehdy dokonalou francouzštinu, získala další vzdělání a osvojila si nezbytně nutné společenské chování, odpovídající jejímu budoucímu postavení. Ve srovnání s upjatým egyptským dvorem tu panovala volnost a pohoda. Fawzia se oblékala podle poslední evropské módy a popletla svou krásou hlavu nejednoho ctitele. Na prahu dospělosti ovšem tato pohádka končí a Fawzia se musí vrátit do Egypta pod trvalou kontrolu.

Fawzia se svými sestrami, bratrem a matkou, 1938
Foto: Unknown photographer, Public domain, via Wikimedia Commons

V roce 1936 zemřel Fawziin otec, který už samozřejmě nějakou dobu spřádal plány na dceřinu budoucnost. O dva roky později vše dotáhl do úspěšného konce Fawziin strýc a současně regent, matčin bratr. Tajně bylo dojednáno a teprve po čase oznámeno, že se chystá svatba Fawzie se synem iránského šáha Muhammadem Rezou Pahlaví. Dynastie Pahlaví měla krátkou historii, kterou si potřebovala vylepšit spojením s prestižnějším panovnickým rodem, který v Egyptě vládl od roku 1805. Reza Šáh Pahlaví, snoubencův otec, nebyl šlechtického původu, byl to kozácký důstojník, který se dostal na trůn teprve díky politickému převratu. Šáhem byl korunován teprve v roce 1925.

Fotografie dvora při svatbě Fawzie Fouad a Mohammada Rezy v Egyptě.
Foto: Riad Shehata, Public domain, via Wikimedia Commons

V době zasnoubení nevěděla Fawzia o svém nastávajícím prakticky nic. Jako ve středověku. Před svatbou se viděli jen jednou. Naštěstí to byl mladík příjemného vzhledu jen o dva roky starší než ona. Měl za sebou vojenská studia v Íránu, ale studoval také v Evropě a byl zběhlý jako ona nejen v angličtině, francouzštině a němčině, ale navíc i v ruštině. Svatba 15. března 1939 byla velkou společenskou událostí sledovanou především muslimským světem. Poprvé v historii se totiž měly spojit dvě větve muslimského náboženství – sunnitů a šíitů. Krátký obřad proběhl v královském paláci a oslavy v Alexandrii vypadaly velkolepě. Na svatební hostině se však íránský princ ve strohé vojenské uniformě zrovna necítil nejlíp mezi šperky ověšeným novým egyptským příbuzenstvem. Už se viděl i se svou krásnou manželkou doma v Teheránu, kam odjeli až po třídenních oslavách.

V Teheránu se svatební obřad znovu opakoval a i tam se konalo několikadenní svatební veselí spojené s velkou amnestií. Život v nové vlasti znamenal pro Fawzii velké zklamání, i když se zpočátku snažila přehlížet nedostatky, na něž nebyla z domova zvyklá. Palác v Teheránu, který byl pro novomanžele speciálně renovován, se nedal s egyptskými standardy srovnávat ani náhodou. Brzy se také princezna, v Egyptě zvyklá být neustále hýčkaná a obdivovaná, setkala s intrikami ze strany manželovy rodiny. Reagovala na to po svém. Přestala se učit persky a se všemi se domlouvala jen francouzsky.

Královna Fawzia s Mohammadem Reza Šáhem a jejich dcerou, princeznou Shahnaz, v Teheránu během druhé světové války.
Foto: Cecil Beaton, Public domain, via Wikimedia Commons

Také narození dcery Shahnaz v říjnu 1940 bylo velkým zklamáním pro manžela i celou jeho rodinu. Když se Fawzia brzy poté dozvěděla o manželových avantýrách, uraženě odmítla plnit manželské povinnosti a šance na dalšího potomka byla nulová. Došlo také ke zhoršení mezinárodního postavení Íránu, protože Fawziin tchán, který vládl diktátorsky, podporoval nacistické Německo, i když oficiálně se Írán prezentoval jako neutrální. Nakonec byl v roce 1941 šáh, jehož režim ztratil i příznivce doma, donucen odstoupit z trůnu ve prospěch svého syna Muhammada, který se stal íránským králem (často se mylně uvádí císařem – k tomu ale došlo teprve v šedesátých letech 20. století) a s ním byla i Fawzia korunována íránskou královnou.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Princezna Soraya: Pohádkový příběh bez šťastného konce

Fawzia se v Íránu necítila dobře. Vůči politickému dění byla apatická, neúčastnila veřejného života, ani se nevěnovala charitě, jak by se slušelo. Prakticky nevycházela z paláce. Hubla, trpěla depresemi a steskem po své rodné vlasti. Když se to dozvěděla rodina v Egyptě, okamžitě přišla nabídka na ozdravný pobyt. To Fawzia s radostí kvitovala, a pak jezdila do Egypta stále častěji. Vždy tu pookřála a neměla chuť se vrátit do Íránu. Na manželovy dopisy, aby se vrátila, většinou nereagovala. Když telefonoval, nechala se zapírat. Od roku 1945 zůstala v Egyptě natrvalo a požádala o rozvod. Její bratr jako vládce jí ho povolil. Jako důvod uvedla primitivní poměry v Íránu a „nesnesitelný“ život po boku nevěrného manžela. A přitom to byl napohled tak hezký pár! Fawzia byla první muslimskou panovnicí, co požádala o rozvod. To si dovolila hodně! V Íránu to neakceptovali. Teprve když bylo jasné, že se manželství zachránit nedá, šáh, ač nerad, rezignoval a v roce 1948 podepsal rozvodové papíry. Fawzia se ale musela oficiálně vzdát své dcery a nechat ji v Íránu u otce. V oficiálním komuniké bylo jako důvod rozvodu uvedeno íránské klima, které neblaze působilo na zdraví královny a znemožňovalo jí život v zemi. Malinko to připomíná „zdravotní důvody“ císařovny Sissi.

Fawzia Egyptská
Foto: Armand, Public domain, via Wikimedia Commons

V Egyptě se Fawzii vrátila chuť do života. Když se její bratr rozvedl a matka odcestovala do USA, Fawzia se ujala úlohy první dámy. Milovala módu a šperky, a tak jezdila pravidelně do Evropy nechutně utrácet. Musela přece reprezentovat! Protože byla ještě mladá a stále krásná, uvědomovala si, že by jí mohli „ve státním zájmu“ najít a vnutit zase nějakou „vhodnou partii“. Raději tomu předešla a sama si vybrala. Čtyři měsíce po rozvodu v březnu 1949 se provdala za diplomata Ismaila Chirinu, který byl egyptským ministrem obrany a námořnictva. Toto manželství bylo šťastné a narodily se v něm dvě děti – dcera Nadia a syn Hussein. V luxusu však žila už jen krátce.
V roce 1952 došlo v Egyptě k vojenskému převratu a následné revoluci. V jejím čele stál plukovník Gamál Násir a generálmajor Muhammad Nadžíb. Byla zrušena monarchie, král Farúk musel abdikovat a odejít do exilu, byla vyhlášena rozsáhlá pozemková reforma. Egypt se stal republikou.

Zrušením monarchie přišla Fawzia o své společenské postavení, titul princezny a rozsáhlý znárodněný majetek. Odmítla odejít do nabízeného luxusního exilu. Změnila se! Z rozmarné a finančně zajištěné aristokratky se stala vzornou manželkou a matkou, obyčejnou občankou žijící ve skromném domě na předměstí Alexandrie. Počáteční finanční problémy jí a její rodině pomohl překlenout kupodivu její první manžel Muhammad Reza Pahlaví, který jí platil i cesty do Švýcarska, kde studovala jejich společná dcera Shahnaz. Neotočil se k ní zády…

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Její teta Sissi se starala o svou krásu, nekonvenční belgická královna Alžběta Bavorská o svůj lid

Fawzia změnila i svůj způsob života. Neupozorňovala na sebe, vyhýbala se společnosti, zvolila naprostou anonymitu. Jen jednou ji porušila. To když ji v roce 1976 pozval prezident Anwar Sadat do paláce, kde vyrůstala. Dojemné prý bylo především setkání s bývalými sloužícími, kteří nyní sloužili jiné vrchnosti. Během svého dlouhého života postupně přišla o všechny své sourozence, zůstala jediná. Pečovala o manžela a po jeho smrti v roce 1994 se věnovala vnoučatům a pravnoučatům. Do své smrti v roce 2013 byla Fawzia nejstarší žijící členkou dynastie Muhammada Alího v Egyptě. Nikdy nezveřejnila své vzpomínky na íránský či egyptský dvůr…

Zdroj info: Rodan Kamil: V lesku koruny, 2020, Rotondi Giuliana: Královny a princezny, 2016, Wikipedie – en