Jedním z nejpovolanějších lidí, kteří dokážou zasvěceně mluvit o tajemství kávy, je pan Tomáš Bilík. V oboru se pohybuje už více než 20 let a pravidelně se účastnil i soutěží českých baristů. Přečtěte si několik zajímavých informací o kávě, které vás možná překvapí
Pěstování a růst kávovníku
- Arabica
Nadmořská výška 600–2200 metrů
Teplota vzduchu 15–24 °C
Obsah kofeinu 0,9–1,4 %
- Robusta
Nadmořská výška 0–800 metrů
Teplota vzduchu 18–36 °C
Obsah kofeinu 1,4–4,0 %
Cena arabiky je až 2x vyšší.
Největší vývozci Arabiky: Brazílie, Kolumbie
Největší vývozci Robusty: Vietnam, Indie, Indonésie
Sběr plodů a zpracování na místě
Sběr ruční – je nákladný, vyžaduje vysoký podíl lidské práce.
Sběr mechanický – sběr všech zrn, zralých, polozralých i nezralých najednou – velké ztráty, nutnost kvalitativně třídit.
Sběr plně mechanický – kromě ztrát na kvalitě velmi trpí samotná rostlina. Její životnost se zkracuje na polovinu.
Odstranění dužiny plodu suchou cestou – nejlevnější, nejstarší, časově nejnáročnější. Až jeden měsíc trvá seschnutí dužiny zrn rozprostřených na slunci. Následuje loupání slupek v tzv. loupacích strojích.
Odstranění dužiny plodu mokrou cestou – proces náročný na okamžitost zpracování po utržení ze stromu, náročný na spotřebu vody, ale dávající možnost výběru opravdu kvalitních zrn. Nejprve se ve vodě zrna rozdělí dle kvality, poté se nechají v tzv. kvasných nádržích fermentovat až 36 hodin. Následně musí proběhnout proces sušení. Na 1 kg zelené kávy je potřeba až 150 litrů vody.
Odstranění dužiny plodu polopromytou cestou – kombinuje oba dva předchozí procesy.
Zelená káva se v místě prvotního zpracování loupe a leští. Následně je káva sušena za 11% vlhkosti. Teprve potom je transportována na místo určení – do pražíren.
Pražením kávy rozumíme změnu chemické struktury kávy, která vyžaduje skutečně značné množství zkušeností a vědomostí. Zelené zrnko se nasype přes násypku do bubnu pražičky. Buben se po celou dobu pražení nezastaví. Zrnka se praží horkým vzduchem po dobu 10–15 minut. Zrna zmenšují svoji hmotnost z důvodu odpařování vody. Postupně tmavnou.
First crack – po cca 9 minutách je slyšet první praskání. Teplota zrnek je nyní asi 205–207 °C, zrnko se zvětšuje a dochází k rozkladu skeletu. Cukry se karamelizují a vytvářejí se karamely, proteiny se rozkládají na peptidy a fenoly. Tuky a karbohydráty se rozkládají na tzv. delikátní oleje.
Second crack – po dalších cca 6 minutách. Teplota cca 224–227 °C.
Stupně pražení195 °C Cinnamon – velmi světle hnědé zrnko s výraznými kyselými tóny 205 °C New England – stále chuť toastů a kyselá chuť 210 °C American, Light City – sladší chuť, těsně po prvním cracku 220 °C City roast – středně hnědá barva 225 °C Full City – středně tmavá hnědá barva, sladce hořké tóny, začínají se objevovat na povrchu oleje 230 °C Vienna – tmavší hnědá barva s většími olejovými fleky. Více hořko-sladké chuti. Zrno ztrácí kyselost 240 °C French – tmavě hnědá zrna. Výrazné oleje na povrchu, lehce spálené tóny 245 °C Italian – velmi tmavá zrna, silnější spálené tóny, žádná kyselost 250 °C Spanish – téměř černá zrna. Prázdná, hořká, spálená chuť Káva se následně chladí v chladicích bubnech, které nejčastěji vídáme na ilustračních záběrech z pražíren. |
---|
Příprava kávy doma a v kavárně
Jak na první pohled poznat dobrou a špatnou kavárnu – čeho si mám všímat?
- Čistota kolem kávovaru
- Vlhký hadr poblíž ruky baristy
- Čistá výpusť páry na šlehání mléka
- Průhledný násypník kávomlýnku
Při přípravě kávy musí barista:
- Kávu v páce umáčknout silou, ne jen pohladit
- Otřít hranu páky
- Odpustit trochu horké vody
- Po všech těchto krocích nasadit páku a ihned bez prodlevy louhovat espresso
Při šlehání mléka musí barista:
- Nejprve odpustit zkondenzovanou vodu z páry
- Ihned šlehat mléko a po našlehání vlhkým hadrem otřít výpusť páry a profouknout trysku
Chyby a zlozvyky českých kaváren
- Velké espresso skutečně neexistuje
- Piccolo si vymysleli čeští zákazníci, aby se dokázali domluvit s českými číšníky
- Na cappuccino se bez vyžádání skořice nesype
- Výpusť páry musí být skutečně okamžitě po použití otřena od mléka
- Úctu ke značce projevuji i tím, že nepoužívám jinou, byť levnější kávu
Nový komentář
Komentáře
peetrax — #29 pisnu Ti to do zprávy, ať to tu neplevelím
Ivásek — #28 můj bratr tam chodí od otevření, tak mě tam nasměroval a já jsem od té doby vlastně nikde jinde na kávě (jako fakt kávě) nebyla. Kam jinam ještě chodíš, když zrovna můžeš pravé kafe?
Že bych v Brně zašla...
Ivásek — #28 můj bratr tam chodí od otevření, tak mě tam nasměroval a já jsem od té doby vlastně nikde jinde na kávě (jako fakt kávě) nebyla. Kam jinam ještě chodíš, když zrovna můžeš pravé kafe?
Že bych v Brně zašla...
peetrax — #26 Michal Kocman je právě tím jedním, u kterého vím, že dostanu kvalitu, navíc oba kluci jsou super ... je to u něj nekuřácký a to je další plus!
Naštěstí nejsem kafo-hnidopich, vidím, o kolik mám lehčí život, když se nemusím trápit tím, že mi někde dají kávu pod mou úroveň.
Jelikož jsem dost konzervativní, v Brně v Coffee Fusion mám záruku kvality a jinam na kávu, když si chci pochutnat na opravdu kvalitní, nechodím.
V práci máme kávovar a jelikož tam byl o hodně dřív než já, tak neřeším a servíruju to, co vydá. V případě mé nespokojenosti s jeho obsahem bych si stejně mohla maximálně trhnout nohou. Jestli to je kvalita, nebo ne, nepoznám.
Teď jej máme už týden v opravně a kolegové už mají abstinenční příznaky, pracoviště je plné zombies.
piju jen jedno, někdy dvě za den a jen doma, ve většině kaváren dělají břečky, domácí pressovač a výborná káva, kterou kupujem to jistí
,než hnusný radši žádný
jinak džezvu máme taky-manžel to v ní umí moc dobře
a jinak cukr do ní nepatří, asi ani mléko, ale já si ho dávám zrovna hodně
Suzanne — #23 a zase - ten klasickej českej "turek" je slabej odvar z nudlí oproti poctivé "turecké kávě" z džezvy - tu umí jen u Turků a jinou "logrovou" já nevypiju, než tuto
Ivásek — #20


Mimochodem můj chlap pije buď ristretto, tedy panáka kafe, nebo klasickýho českýho turka s cukrem - velikej kafáč
Když ji miluješ, není co řešit 
wich — #19 Suzanne — #21 taky se hlásím do klubu!
wich — #19 Taky kávofil?
Suzanne — #18 tak tohle je názornější obrázek!
Já tak nějak Itálii nikdy nemusela, letos jsem jela trochu z donucení a kdyby nebylo toho baru, tak mám dovolenou zkaženou
jsem teď "2 v 1", tak si normální kávu dávám tak 3x do týdne, jinak decaf. - a tu opravdu umí málokde takovou, aby se dala pít... Dobrou kávu si ale užívám i v Chorvatsku - ale tam taky jen někde
Můj milý měl rád velký kakáče plný hnědý břečky - co jsme spolu, tak si nic jinýho než ristretto nebo espresso nedává
jooo, to musí být, aby si dal "vídeň", ale zase jen tam, kde mají domácí šlehačku
my, když vyrazíme na kafe, tak to je "tour de Brno" jak vyšitý - celý odpoledne v trapu 
takže - těší mě, že nejsem magor sama, jak já Ti rozumím!
Suzanne — #18 Jsi můj člověk
Rikina — #17 Ona to není věda, ale rituál a požitek
Ivásek — #15 Jojo, oni se v tom nevyznají ani odborníci
Tady je to vysvětlené tak, jak to říkal ten kafovník z Itálie: http://jaknakavu.eu/espresso/espresso-vysvetleni-pojmu/
Já Itálii miluju už léta a ristretto si dávám tak pětkrát za den. Naštěstí mám spíš nižší tlak
Jsme s mužem oba stejně ulítlí a během dovolené vytvoříme strašnou závislost na kávě, ta ovšem s přejezdem hranic opět končí, protože už v Rakousku dělají zase ty velký hrnky.
Ale doma máme nejen "presovač", ale i elektrickou džezvu na takové to malé silné turecké kafe. Lógr, co v tom je, mi vůbec nevadí, je převařený a jemný. A chuť je zase úplně jiná.
Já vím, jsem trochu magor
Koukám, že uvařit kafe je těžká věda.
No, já to nepiju, a následně ani neumím uvařit. Všechny různé názvy mi nic neříkají, a vesměs nevím, co si pod nimi představit.
Moje kamarádka, která kávu pije, se cizojazyčnými názvy neobtěžuje, a vždy slovně vysvětluje, že chce kávu, která není rozpustná, do hodně, ale hodně velkého hrnku, největšího, co najdou, bez cukru, ale zato s pravou šlehačkou, ne tou ve spreji. Dlužno konstatovat, že hodně kaváren má s tímto podle mého celkem prostým požadavkem problém.
Co se týká kafe ve firmě - stojí tam kávovar, a teče z něj hnědá tekutina. Je-li to vskutku káva, to jsem nikdy nezkoumala, a o doplňování náplní vevnitř stroje se nestarám. Ještě toho trochu. Takže příchozí prostě dostane to, co automat vydá.
wich — #14 jj, Lavazza byla snad první ucházející káva, která se dala v kavárně pít... jenže teď už to jsou jen komerční směsky, který ke kvalitě mají daleko - a můžou si za to samy
Suzanne — #13 tak já byla v It. poprvé a naposled letos v létě a espresso bylo prostě to "klasické malé pikolo" - tak jsem byla spokojená, chuť báječná - měla jsem co dělat, abych nechodila třikrát denně (a to byl obyčejný bar na pláži)
a když tak koukám na tu stránku, tak dvojité ristretto je vlastně espresso doppio (ne espresso).. no a pak se v tom vyznej!
Ivásek — #12 Taky jsem si všimla, že poslední dobou starej Lujdži
už není co býval... A to jsem Lavazzu měla vždycky moc ráda.
Ivásek — #5 Já ty stránky znám, právě proto to píšu.
V Itálii nemám problém, ale oni ještě dělají rozdíl mezi espressem a ristrettem - tam už je té vody fakt jen lžička a já to miluju jako kávový bonbon. Espresso je dvojité (vysvětleno italským baristou). Přijde mi jen hloupé dělat z někoho blba jenom proto, že pije turka a nedodržuje terminologii "znalců", což spousta lidí s oblibou dělá. Proto tak ráda vykřikuju, že piccolo existuje
wich — #11 Segafredo je kapitola sama pro sebe... ještě i Van Darboven je heble, Illy to samý... poslední dobou i Lavazzu umí slušně přeškvařit... proto chodíme tam, kde to umí a kde si můžu i vybrat, jakou kávu chci (costa rica, brazílie, papua, atd.) a kde nikdo nebude brblat, že přede mnou tam někdo chtěl brazílii, tak jestli místo costa ricy nechci tu brazílii, aby nemuseli čistit mlýnek
Ivásek — #10
Než špatně udělaná káva, to radši nic. A to je přesně problém kaváren, kde jsem zatím byla. Všude buď jen Segafredo, které je hnusné přepálené už samo o sobě nebo je to blbě udělané a do hodiny od vypití končím s třesem rukou a žaludeční nevolností. Kávička prostě musí být kávička