Někoho zase nezajímala ekologická tragedie dále než za humny (Bhopál, Indie, viz. článek „Můj kontakt s Greenpeace" z 4. 8. 03) a „proč se Greenpeace nezajímá o naše problémy v blízké Spolaně?“
Jediný, a opakuji, jediný, kdo se aktivně zajímá o dopad na životní prostředí působením chemické továrny Spolana Neratovice, je právě Greenpeace. A chci předeslat, že i kdyby to dělali špatně či moc okatě, nebo drze anebo snad pro peníze, tak jsou stále jediní.
Svou aktivitu ohledně Spolany vyvíjeli nejpozději od května roku 2001. Říkám nejpozději, jelikož je to jejich první záznam o Spolaně na jejich internetových stránkách.
Těchto jejich aktivit si ale těžko někdo všimne. Většina lidí po shlédnutí zpráv převážně našich komerčních televizí udělá rychlý závěr. „Kašpaři, přeháněj, jenom pro peníze……“.
A od té doby, co vylezli na komín se lidé začali o tom bavit.
Není to tedy správný postup? Anebo jediný možný?
A já bych o tom stejně jako spousta jiných nevěděla. Možná vám to bude připadat jako divná reakce, ale jakmile jsem se doslechla o jejich horolezeckém představení, tak jsem klikla na jejich stránky. Nejen tam jsem se dozvěděla opět šokující informace o tom, co se tentokrát děje u nás za humny.
Víte, že….
Ve Spolaně unikalo, uniká a především při povodních uniklo velice nebezpečné množství dioxinů. Dioxyny jsou rakovinnotvorné látky poškozující imunitní systém. Dále viz. odkazy pod článkem.
Vláda či vládní inspekce udělila Spolaně pokutu ve výši 1 000 000,- Kč za škody způsobené neodpovědným chováním při loňských povodních. Ministerstvo životního prostředí nedávno vyhovělo odvolání Spolany a zrušilo pokutu. Zajímavé je, že jsme v televizi viděli „komické“ zelené horolezce na komíně, ale o tom, že Spolana ze všeho vyjde opět bez ztráty kytičky jsme v našich zpravodajstvích neslyšeli ani slůvka.
Vše se zametlo pod stůl.
Vůbec by mne nenapadlo, co se děje mezi právníky naší slavné chemické továrny a novým šéfem inspekce životního prostředí, potažmo vládou našeho demokratického státu.
S taktikami našich politiků anebo snad vlastníků velkých továren a podniků neuděláme nic. Ale pokud se dějí takové věci, jako je obrovské poškozování našeho životního prostředí, ve kterém žijeme a ve kterém mají žít ještě naše děti, tak stále tvrdím, že bychom se o něco pokusit měli. A možná jsem naivní, ale snažím se, jak jsem již jednou napsala, se o tyto věci alespoň zajímat. 
16. srpna 2003 organizace Greenpeace odstartovala petici „Toxické látky ze Spolany – nebuďme lhostejní“!, ve které žádají Spolanu o odškodnění občanů poškozených úniky toxických látek a vyčistila kontaminovaný areál Spolany a okolní pozemky.
http://www.greenpeace.cz/zpravy.shtml?x=143421
http://www.greenpeace.cz/zpravy.shtml?x=143955
http://www.greenpeace.cz/agentorange/
Nový komentář
Komentáře
Nemám všeobecně ekology a ochránce zvířat ráda. Na to mám moc ráda přírodu a zvířata.
Všechny Vás zdravím, já přístup Greenpeace chápu a fandím jim. Bohužel totiž v Neratovicích bydlím a petice, které se posílají vůbec nepomáhají :-((
Michala: bohužel je to nejen možné, ale i podporované...jak jinak nazvat to, že u nás se pravidelně vypouštějí "hnusitany" kolem deváté večer, zatímco hygiena (která dostala nespočetně písemných upozornění) chodí na kontrolu kolem poledne, kdy je dotyčný provoz zastavený?
Odstraňování starých ekologických zátěží je problém, který se týká nejen Spolany Neratovice. Tento program vznikl někdy v devadesátých letech a taky se začal aktivně naplňovat v různých oblastech, hlavně v Severočeském kraji, kde životní prostředí bylo velmi špatné (lidé tu dostávali každý rok tzv. „pohřebné“ 2000 Kč). Také díky tomuto programu se životní prostředí začalo trochu zlepšovat. Někdy v roce 1999 ale Fond národního majetku značně přiškrtil financování, občas zcela zastavil. Nevím, jak to bylo ve Spolaně, mám pár dostupných informací právě jen ze severu, konkrétně z Mostecka, kde se už dost udělalo, ale ještě hodně schází. Ono je to bohužel tak, že peníze jsou vždycky až na prvním místě a obyčejní lidé a jejich starosti i zájmy velké podniky a jejich management zase až tak moc nezajímají. V první řadě je tu zisk (mnohdy za každou cenu). Obyčejní lidé se pochopitelně bojí o práci a tak často mlčí, i když vědí, že jejich mlčení nikomu neprospěje. Ale bližší košile než kabát, v jejich případě je jim bližší jistota (alespoň nějaká) zaměstnání než veřejný zájem. A tak raději mlčí a dál konzumují zeleninu a ovoce ze zahrádek, i když vědí, že je to jedovaté. A chemický gigant si dál vesele vypouští jedy a všelijaké hnusitany a odvolává se, protože ví, že stejně dosáhne svého. Protože různí šéfové a šéfíčkové se navzájem znají, kamarádí spolu a jdou si na ruku. A jestli někde lidé onemocní nebo umírají na rakovinu, tak nad tím mávnou rukou, protože oni mají své domy v oblasti, která je čistá a zdravá a jejich rychlé služební auto, většinou BMV nebo Volvo či jiná lukrativní značka je bezpečně a rychle dopraví do zaměstnání. Pokud se někdo z těch obyčejných lidí ozve, je označen za nespokojence, za štváče, za osobu psychicky labilní či nervově nemocnou a obvykle propuštěn ze zaměstnání a vůbec je mu život patřičně oslazen. Ze svého okolí znám několik takových případů, jeden takový člověk, původně ve vedoucí funkci, který nemohl už dál koukat na to, co se děje, byl svými nadřízenými i státními a podnikovými orgány doslova uštván, až skončil na psychiatrii a ve svých 42 letech v invalidním důchodu, neboť má tzv. „papíry na hlavu“.