„Krásný pohádkový den, milé inspirativní ženy-in, psaní je moje velká radost a ani pohádky mi neunikly..." píše čtenářka Jitulenka a posílá k dnešnímu tématu hned čtyři pohádky! Toto je první z nich...

První pohádka čtenářky Jitulenky k dnešnímu tématu...

O chechtavém dráčkovi

Kdysi dávno se narodil jeden malý dráček. Byl moc roztomilý a pořád se jen smál. Jenomže když pak vyrostl, bylo to už tatínkovi drakovi a mamince dračici přeci jen trošku podezřelé - dráček se totiž chechtal jako pominutý, když ho volali k obědu, když měl jít spát, a když mu řekli, že jeho kamarád z vedlejší vsi přišel o jednu se svých hlav, to se chechtal až se za břicho popadal.

„Ten náš dráček, ten je ale nějaký divný", říkali si drak s dračicí. „Ale snad z toho smíchu vyroste..."

Jenomže když se dráček rozchechtal jako divý, když se dozvěděl, že by si snad měl najít nějakou princeznu, kterou by si později vzal za ženu, to už se tatínek drak opravdu rozzlobil. „Však on tě ten smích brzy přejde! Jen co se oženíš!" A tatínek by býval ještě pokračoval ve své řeči, ale maminka dračice po něm vrhla pár plamenných pohledů, takže raději okamžitě přestal.

Ale kdepak náš dráček, toho jen tak něco nezastraší. „Jestli on nebude nemocný," polekala se maminka, „vždyť on se neumí zarmoutit, zamračit, nezná co to je smutek! Jen se pořád chechtá a mnohdy to jsou věci, kde vůbec není důvod k smíchu!" Maminka si těžce vzdychla a to si toho všimnul i tatínek drak. „Copak se stalo, maminko?" zeptal se. Maminka mu vylíčila všechny svoje obavy a strach o dráčka. Tatínek se zadumal a zůstal zadumaný hodně dlouho. Ale stálo to zato, protože vymyslel úžasný plán, jak docílit toho, aby se jejich dráček přestal chechtat.

Jeho plán spočíval v tom, že vyhlásil ve vsi a v širokém okolí, že komu se podaří dráčka rozplakat, ten dostane půl dračí sluje s veškerým bohatstvím a bude-li chtít, tak dráčka k tomu za manžela. Zájemci se jen hrnuli, ne proto, že by chtěli dráčka, ale protože správně tušili, že ve sluji je ukryto veliké bohatství. A jak je známo, za bohatstvím i hloupý Honza se vydal.

A tak nastaly v dračí sluji zvláštní a nezvyklé časy. Návštěva stíhala návštěvu a jedna byla smutnější než druhá. Přišel chasník z vesnice a fňukal, že mu zemřeli oba rodiče. Dráček se tomu smál. Přišel jeho soused a rozplakal se, že mu oheň vzal střechu nad hlavou. Dráčkovi to přišlo nesmírně zábavné. Přišla nejkrásnější dívčina z té stejné vesnice a celá smutná štkala nad osudem, který jí nedopřál blonďaté vlasy místo černých. Přišli hoši i dívky z okolních vesnic a každý si s sebou přinesl svůj smutný příběh nebo osud. Celá dračí sluj plakala, jenom náš dráček se pořád chechtal a chechtal a nebyl k zastavení.

Rodiče nad ním už lámali hůl a říkali si: „Tomu našemu klukovi není pomoci." Ale stále chodili bohatství chtiví lidé a stále se snažili našeho dráčka rozplakat. Když nic nepomáhalo, začali chodit všemožní doktoři a babky bylinkářky a taky nejrůznější šarlatáni. Každý se zhlídnul v bohatství, které čekalo snad na některého z nich, a každý by chtěl být právě tím, na koho se usměje štěstí. Tedy usměje, spíš na koho dráček otočí svoji roztomilou pusinku do podkovy. Ale nikomu se nepodařilo ani na chvilku dráčka rozplakat.

Jednoho dne přišel do dračí sluje jakýsi cizí muž. Byl to poutník, který putoval se svým malým synem od vesnice k vesnici. V každé chvíli posečkal, když tam našel práci, za kterou by dostal jídlo a pití pro sebe i pro svého syna, zůstal, když ne, šli oba o vesnici dál. A tak když se doslechl o nezbedném chechtavém dráčkovi, řekl si, že to taky zkusí. I přišel tedy do dračí sluje a povídá dráčkovi: „Jmenuji se Jákob. Pocházím z daleka. Celý život jen pracuji a neznám odpočinek. Umřela mi žena, zanechala mi jen malého synka Petrolíška. Petrolíšek je největší bohatství, které mám. Nemáme ani střechu nad hlavou, ani stálou práci, ani peníze, nemáme nic než jeden druhého."

Dráček poslouchal, co mu Jákob vypráví a začalo mu ho být líto. Pak se podíval na Petrolíška. Měl roztrhané kalhoty, špinavou košili a rozcuchané vlasy. Byl to malý kluk a dráčkovi se zazdálo, že uslyšel, jak mu kručí v břiše. Najednou se dráčkovi stalo, že ucítil podivný záchvěv ve svém těle, který neznal. Poté vzdychl.

„Tak to tedy ne!" řekl si v duchu, „já, který se celý život jenom směju, tady teď přece nebudu kvůli nějakému klukovi vzdychat nebo dokonce brečet!" A rozchechtal se na celé kolo.

Jákob se zarazil. „Jsem ti k smíchu?" zeptal se a sklonil smutně hlavu. Když to uviděl Petrolíšek, na nic nečekal a jako by ho někdo píchnul špendlíkem, vyrazil k dráčkovi a začal ho bít hlava nehlava. Tolik nastřádané bolesti měl ve svém malém tělíčku, že ji už dávno potřeboval vyventilovat a tento protivný uchechtaný dráček byl jen pomyslnou poslední kapkou, kterou přetekl jeho pohár.

Dráček byl celý zkoprnělý a vůbec nevěděl, co se děje. Ani se nebránil, však to ani neuměl, vždyť ho nikdy nikdo nebil, ani přes zadek nikdy nedostal. Až tento malý kluk, co si to jen dovoluje! A náš milý dráček se začal litovat a natahovat moldánky, až se rozbrečel úplně.

Jákob to sledoval a nevěřil vlastním očím, stejně jako matka dračice a otec drak, kteří přiběhli, sotvaže uslyšeli pláč - tak nezvyklý citový projev ve svojí dračí sluji. I děkovali Jákobovi i Petrolíškovi a tázali se jich, co si budou za dráčkovo uzdravení žádat. Jákob nechtěl celou polovinu bohatství, spokojil se jen s tím, aby si mohl postavit dům a spokojeně tam i se svým synem Petrolíškem žít. A protože uměl pracovat a nebyl hloupý, vždycky se dobře uživili. A když náhodou dráčka zase chytaly ty chechtací stavy, stačilo si zavolat Petrolíška a ten si s ním už poradil.

Jitulenka

Pozn. red.: Příspěvek neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne: Pohádková středa

o víle voněncePošlete mi svou originální pohádku!

Každá maminka jednou vymyslela svém dítěti pohádku a vyprávěla m ji před spaním, neříkejte mi, že ne. Tomu nevěřím. Nemusí to být zrovna vrchol literární tvorby, ale hoďte svou pohádku na papír (naťukejte ji do počítače) a zašlete mi ji jako příspěvek k dnešnímu (středa 27. 10. 2010) tématu! A pokud skutečně nemáte pohádku vlastní, pošlete originální pohádku, kterou vám vyprávěla mamink či babička, když jste sama byla dítětem.Pro dvě z vás, které přispějí, tu má připravenou novinku Nakladatelství XYZ, krásnou pohádkovou knížku O víle Voněnce od herečky Nely Boudové. Příspěvky posílejte do redakční pošty...

Reklama