Velikonoce jsou svátky, u kterých se snad nejvíc prolínají křesťanské a lidové zvyky. No a protože z těch lidových je nejvýznamnější Červené pondělí, tak moje poslední povídání bude právě o něm. Nebudou to ale žádné velké poznatky. Protože každý kraj má svoje zvyklosti, bylo moje Červené pondělí určitě docela jiné než to, které si pamatujete vy. A jaké bylo?

Začínalo vlastně už o půlnoci, protože mládenci - aspoň ti statečnější - měli právo chodit s pomlázkou už v noci. Vím, že na Valašsku se budívalo uprostřed noci, někde se "oblívalo" nejen ráno, ale i v noci studenou vodou - brrrr - nechtěla bych, aby mně někdo polil postel :-)))

Prostě vstávalo se hodně časně. U nás nebývalo žádné zvláštní chystání, ale teta na Slovácku dělávala ornamenty vodou na písek před zápražím. Vypadaly ohromně, škoda jen, že nevydržely dlouho. Její sousedky zdobívaly okna jemnými světlými kresbami. Jako malá jsem netušila, jak vznikají. Až teprve moje tchýně mě naučila kreslit na sklo seříznutým mýdlem.

O tom, že v některých krajích naděloval tohle ráno zajíček (nebo jiné zvířátko), jsem už taky psala. Tenhle zvyk k nám přišel z Německa a pochází prý z toho, že obarvená vajíčka se vkládala do chleba tvaru zajíce.

A po nadílce už se trousili mládenci. Přesněji - oni se netrousili, oni chodili ve skupinách. Každý měl svoji pomlázku, se kterou uděloval "pomlazení" a dostával svoji individuální nadílku a kromě toho měla taková tlupa s sebou žilu. Ta byla dlouhá a bývala něco jako vývěska úspěšnosti. Jednak čím delší, tím lepší - počítal se i počet prutů - nejlépe dvanáct, ale hlavně na ni každá z nás navázala mašli. Dva mládenci s sebou nosili koš a do něj ukládali dárky v podobě vajíček, alkoholu a popřípadě cukroví.

A podle čeho se určilo, kam jít? Tradice určovala několik typů pomlázek: hospodář se musel věnovat celému statku nebo hospodářství. Kdyby někoho zanedbal, neměl by příští rok úrodu. Starší chlapci museli navštívit svoje příbuzné, nejlépe v pořadí podle příbuznosti a také sousedy a samozřejmě všechny dívky, které by připadaly v úvahu k nějakému tomu bližšímu seznámení. Pokud chlapci některou dívku vynechali, byla znemožněná na celý zbytek roku. Menší děti navštěvovaly nejbližší rodinu a obráceně - ženatí muži měli za povinnost obejít všechny blízké příbuzné včetně nejmenších dětí a nejstraších babiček. V tenhle den nebyl problém potkat tatínky, kteří se vypravili se svým malinkým synkem po příbuzenstvu, aby se pochlubili "jak ten náš malej je šikovnej", čímž učinili zadost svým společenským povinnostem.

A ještě jeden zvyk býval - říkalo se tomu malovna. V neděli večer poslala dívka "malovnu" - šátek, kraslici a popřípadě i perník nebo bábovku tomu, kdo se jí líbil. Malovna se v některých krajích posílala anonymně. Posel, který ji přinesl, nesměl říci, od koho je. Jinde dostal mládenec malovnu veřejně a musel si ji obhájit a udržet při sobě celé pondělí. Malovna znamenala vyznání přízně a pokud chtěl mládenec dívce přízeň skutečně věnovat, musel jí o nejbližší příležitosti dárek oplatit.

No a v úterý platilo, že na pomlázku můžou vyrazit ženské. Někde vyrážely jen vdané ženy, někde naopak mladé dívky. Tenhle zvyk ale pomalu mizí - bodejť by taky ne, když si pánové zařídili volno jen pro sebe. :-)  

 
Reklama