Ženy jsou podle odborníků komunikativnější než muži. Mají potřebu stále něco vyprávět, často mluvit jen tak, ze zvyku. Prostě proto, aby mluvily. Samozřejmě se vyskytují i mlčenlivé výjimky, ty ale většinou působí divně. Protože nemluví.
Mluví o své tloušťce. „Já jsem tlustá, podívej..." To je velmi častá věta, kterou si spolu ženy řeknou. Neustále totiž řeší, jaké mají nechtěné špeky. Řeší to i ty, které by tloustnout vůbec nemusely. Někdy tak vniká konflikt - hubená kamarádka vypráví té baculatější, že je „Tak tlustá!!!" a že s tím musí něco udělat. Všimly jste si toho někdy? V důsledku je zajímavé, že tloušťku řeší ženy mezi sebou. Muže většinou jejich špeky navíc nezajímají.
Mluví o porodech. Jakmile se hovor mezi ženami stočí na porod, je jasné, že je na delší dobu o téma vystaráno. Dalo by se to přirovnat k tomu, když muži mluví o zážitcích z vojny... téma porodu a historek s ním spjatých, zdá se, je nevyčerpatelné.
Mluví o tom, o čem by mluvit neměly. Tajemství a zaklínadlo „Nikomu to ale neříkej. Je to jen mezi námi. Nech si to pro sebe, prosím tě!" jako by fungovalo naprosto opačně. Jakmile se ženy něco takového dozví, zamknou tajemství na dva zámky. Nicméně za velmi krátkou dobu je začne svrbět jazyk a pociťují zvláštní štvavé pnutí, že by se určitě nic nestalo, kdyby to řekly aspoň někomu. Podělit se o tu tajnou věc. Nějaké prověřené osobě, co to nikomu neřekne... Jak si usmyslí, tak udělají. Pošlou tuto tichou poštu dál. Takže se to nakonec ve většině případů donese k tomu, kdo to určitě vědět neměl. Některé ženy udrží tajemství. Jsou ale divné. Jako ty, co nemluví.
Mluví o vaření, jakou našly úžasnou kombinaci něčeho s něčím, jaké si dopřály úžasné ingredience, jak si pochutnaly. Jde o komunikaci na úrovni malé ženské laboratoře, která skýtá mnohá dobrodružství. Ne všechny však dokážou o tomto tématu komunikovat, pro některé je to možná až tak všední a každodenní činnost, že kreativita zůstává pozadu...
Jak jste na tom vy??? O čem rády mluvíte? Poznaly jste se v nějakém bodu tohoto článku? Nebo si myslíte, že jsme na něco zapomněli?
Nový komentář
Komentáře
Jo a v drbárně na internetu - na to bych zapomněla
- semeleme živý mrtvý
Hmmm, tak pokud mě má nejlepší přítelkyně požádá, abych něco neříkala dál, tak to prostě neřeknu.
S jinými lidmi intimnosti neprobírám, a i s ní jsou to věci, které nezasahují do intimního života partnerského. To zase probíráme každá extra se svými partnery, protože jich se to probůh přece týká.
S kamarádkou probíráme práci, co se povedlo, co se nepovedlo, event. to, co nás zrovna trápí. Občas humorné historky, které se staly. Taky techniku - telefony, pc, auta.
Při neávazném pokecu s kadeřnicí apod. probereme záplavy a to, co hezkého kde koupit na sebe.
A jelikož vím, co je to mužský kolektiv, tvrdím, že míra drbání a intrik nezávisí na pohlaví - je to 50:50. Jen to možná každá skupina dělá trochu jinak.
Tak já se zařazuji do kategorie "divná", protože vše, co vyslechnu zásadně nepředávám dál...Totéž vyžaduji od druhých.Kamarády jsem si vždy velice,velice pečlivě vybírala
...Co žádám jsem schopná i dát.
no a já se zrovna snažím, aby mi do soukromí nikdo nezasahoval a věděl co nejméně, zvláště kamarádky, které to mají touhu probírat i nadále mezi sebou, i dál beze mě. Vždy když se někdo snaží vyzvídat: jakej je tvůj přítel v posteli, jak velkýho ho má, kolikrát tě udělal, tak se nestydím říct, že do tohohle jim nic není. Následně se stanu předmětem mnohých diskuzí, protože si to nějak kvočny vynahradit musí. Myslím, že se dá s kamarádkami bavit o všem, ale na nějaké soukromí, které potom můžou použít proti mě, na to jsem nepotkala ještě nikoho vhodného, komu by se dalo věřit. Zradily i ty "nejlepší".
no já se přiznám, že mě drby baví
kokokodák
Příroda, cestování, sport, jídlo, pití, láska, hudba, malířství, knihy, zdraví, vztahy mezi lidmi, vesmír, hvězdy, život, filosofování, "harašení", světová politika, globální oteplování, ekologie, vzdělvání, "jak nesnáším komerční média", kosmetika, vkus a styl v oblékání. Nesnáším naslpouchat tématům "Já jsem nejlepší a nadřazený celé zeměkouli", taktéž se neúčastním debat na téma drby a pomluvy. V takové chvíli znechuceně opoštím místnost, místo...
V některých tématech jsem se našla, chybí mi ale to mluvení na téma kolegové, kolegyně a nadřízení.
tak já většinou mluvím o tom,co se mi stalo,co je nového atd..
s kámoškama probereme všechno
Anai — #17 jojo
Taky jsem dost nemluvná, ale stává se, že mě nějáké téma dost chytne a to bych probírala až do soudného dne.
Já totiž hrozně ráda teoretizuju a porovnávám názory - filozofie, náboženství, sociální mechanismy, etika, jak vlastně všechno na světě funguje... Ale jen málokdy najdu člověka, který by byl ochoten se o takových věcech se zaujetím bavit a i když jo, aby se nehádal. Ještě pak knížky a fantasy. Ale založením jsem spíše posluchač se specializací vrba, hlavně co se týče vztahů.
Tak já jsem ta výjimka. Jsem spíše nemluvný typ, takže jsem podle spoustu lidí opravdu divná
A jinak není pravda, že by muže "špeky" nezajímaly. Poslední dobou slýchám docela často poznámky na vlastní postavu i nelichotivé na postavu nějaké slečny/ženy. Takže se to pomalu, ale jistě, dostává do fáze mýtů o mužích. Muži už dávno postavy řeší. Není to výsada pouze žen.
„Nikomu to ale neříkej. Je to jen mezi námi. Nech si to pro sebe, prosím tě!" Zase jsem divná. Nikdy by mě nenapadlo tohle porušit. Když už, tak by muselo jít o něco velkého, co by mohlo ublížit někomu, na kom mi moc záleží.
Já si ráda povídám o materiálech na pletení a háčkování, co je z čeho dělané a jak. Také mám ráda různé výtvarné techniky a kytky do zahrady i do bytu. Miluju časopisy o bydlení a bytových doplňcích. Rána čtu a poslouchám vejšplechty malých dětských upřímných rozoumků. Řeči o tělesné hmotnosti mě nebaví.
Od jistého věku, ač se všechny cítíme jako mladé holky, mluvíme též o chorobách, štve mi to, ačkoliv to někdy sama dělám, ovšem většinou na poznámku o mém poněkud "jiném" jídelníčku a - což je velmi smutné - přestože jsem tolik přibrala, i o váze, která neodpovídá váze ženy v mém věku. Tak to svedu na choroby. Jinak jsem si všimla u mnoha žen i, bohužel, u sebe, obrovské netaktnosti, když si stěžuju právě na ten váhový přírůstek v přítomnosti ženy o 20, či i o 50 kg těžší..... Asi holt jsme takový, no!
O čem si povídáme? O starostech, o tom, jaké je počasí. S nehtařkou jsme rozebíraly, jak pomoci postiženým záplavami... a hledaly řešení....poslaly jsme DMSky.
Taky jsme pomlouvaly chlapy, jací jsou a tak
Rikina — #14 žen ne, ale chlapů jo
To, že jsou ženy - údajně - komunikativnější než muži, neznamená, že je to snad nějaká omluva pro užvaněné slepice. Ačkoli posledních 15 let pracuji v kolektivech převážně ženských, na osobu výše popsanou, která byla ochotna kvákat o úplně čemkoliv včetně intimních záležitostí celé své rodiny, jsem narazila jen dvakrát. Doufám, že statisticky to odpovídá, a žen, které takto dělají ostudu nejen sobě, ale polovině lidstva, není mnoho.
Doma děti a ještě si o nich povídat??? Právem nás mají chlapi za slepice. Na pískovišti ani v žádném mateřském centru nehřaduji, na ženské kolektivy mám alergii a tudíž se mě tyhle trable vyhýbají. Pokud se někdo snaží zavést na toto téma řeč, ignoruji to stejně jako nevkusnou poznámku
Klára Křížová — #11 Tenhle můj kolega (blíží se kalupem k šedesátce) si navíc uvykl říkat jednu hlášku, která mu přijde moc vtipná. Ano, poprvé se člověk i zasměje, podruhé se začne smát, až se ujistí, že to bylo míněno vážně pro pobavení, potřetí už se jen ušklíbne, počtvrté už jen zírá tupě a popáté člověku klesá hlava a rozráží se o stůl, neb dotyčný upadá do naprosté apatie a bezvědomí je jediným vysvobozením. V tomto bezvědomí se snažím udržet až do konce jeho pracovní doby, pak se pomaličku probouzím a opouštím pracoviště s hrůznou představou zítřka.
Hláška, které on se pořád směje a kterou všem okolo pořád říká, se týká jeho již nefunkčního ohambí. Bože, kolikrát si tak sedím a toužím si ustřelit hlavu pérkem z propisovačky...
Nestyda — #10 Já věřím, že zrovna ty si s ním poradíš
Ale máš recht, takovej chlap leze na nery. Ještě hypochondři, to je taky kapitola sama pro sebe...