Foto: Barbara Trojanová, Total HelpArt

Víte, proč do role Bouráka obsadil váš bratr Ondřej Trojan právě vás?
Bourák je chlapík, který umí tančit rock and roll, já netančím vůbec. Je to chlapík, který rozumí autům, umí je opravit, já jsem vyměnil maximálně jednu pneumatiku za celý život. Umí opravit střechu, když na to přijde. Já jsem manuálně úplně nezručnej. Takže v podstatě nemám žádné předpoklady pro tuhle roli. I vlasů už mám míň, než uvidíte ve filmu. Není tam prostě nic, co bych měl s Bourákem společného. Takže to, že obsadil právě mě, beru jako takovou bratrskou zlomyslnost, která nás s Ondřejem provází od dětství. On vždycky něco vymyslel a já jako mladší bratr jsem se mohl přetrhnout, abych to splnil. 

Měl jste po přečtení scénáře radost, jaká pěkná role vás čeká?
Já jsem taková povaha, že radost okamžitě vystřídá pocit přehnané zodpovědnosti a obrovské pochyby, že to nebudu schopný naplnit. Takže jsem samozřejmě váhal a dlouho to s Ondrou probíral, abych zjistil, jestli mě ta role bude bavit, protože jen tak je šance, že by pak mohla bavit i diváky. Bez toho bych tu práci nemohl přijmout, i když mi ji nabídl brácha.

Jak jste se připravoval na ty scény, které vám, jak říkáte, nebyly úplně vlastní – tanec na parketu nebo třeba opravování vraků v Bourákově garáži? 
Považuju se za celkem poctivého herce. Není to úplně dané nějakou super poctivostí, ale mám spíš obavu, abych nebyl trapnej. Trapnosti se trochu bojím. Takže jsem si vyzkoušel, jak se auto sváří i jak se auto rozpárá rozbruskou. Například pracovat se svářečkou je hrozně nepříjemný. Vždycky jsem si myslel, že přes ten kryt normálně na tu práci vidíte. Ale vy na ni vidíte až ve chvíli, kdy se zažehne jiskra a začnete svářet. A jen zažehnou tu jiskru je docela kumšt. Potřeboval jsem například odbrousit lak, aby jiskra vůbec chytla a Ondra už se rozčiloval, že zdržuju. Kolem těchhle scén to v garáži docela dost jiskřilo. Taky jsem si vyzkoušel jízdu tahačem i Cadillacem a po víc než 30 lekcích tance, které předcházely samotným tanečním scénám, jsem měl pocit, že jsem pořád na začátku.

Jak se vám líbilo v kůži Bouráka?
Jsem herec, tak vím, že musím mít nějaké sebevědomí a dokážu si vsugerovat pocit, že jsem ten pokérovanej Bourák, že umím tančit a že všechny situace v životě zvládám s přehledem. To je součást herectví, to jsou ty výzvy, který mě na něm baví. Myslím, že mám v sobě takový mix připosranosti a ambici zdolávat vrcholky. Možná je tenhle mix přitažlivý i po ty, kteří mě obsazují. Ale důležitější než tanec nebo účes, které ho definují zvenku, bylo pro mě najít k Bourákovi klíč a taky zjistit, proč s ním jeho žena stále je. A ten motor jejich vztahu jsem našel ve společné minulosti. I když ve scénáři je o ní jen zmínka. Na začátku měli společnou vášeň a silné pouto, které se časem vytratilo, ale neztratilo se úplně. Právě díky tomu ten vztah nakonec přežil. A to je, myslím si, poselství do dnešní doby. Že někdy je dobré vydržet a nevzdávat věci i vztahy tak rychle. 

Foto: Bara Lockefeer, Total HelpArt

Byla to vaše první hlavní role pod bratrovým vedením. Naplnila se vaše očekávání?
Všechno, čeho jsme se báli, tak se naplnilo a zároveň všechny věci, o kterých jsme si mysleli, že se podaří odstranit a odbourat, tak se taky podařily. Jako se u toho filmu počasí střídalo tak, že se skoro nedal natočit, tak i my s Ondrou jsme to měli mezi sebou úplně stejně… a to na place před celým štábem. Což bylo docela pikantní. Chvíli prostě svítilo slunce a chvíli byla hodně velká bouřka.  Ale nejdůležitější je, aby ten film byl dobrý a taky to, že si oba uvědomujeme, že se máme hodně, ale hodně rádi.

O čem je Bourák pro vás?
Je to o rodině. Příběh chlapa s krizí středního věku. Se ženou, i když je pěkná, to moc nefunguje, už to není úplně ono a on hledá povyražení někde jinde. Což byl pro mě další herecký protiúkol, to mi taky není úplně vlastní. No a mají dceru, která to vnímá a je na otce naštvaná. Ale uvědomuje si, že vztah rodičů má silný kořen a bylo by dobré dát je zase dohromady. A tak to udělá. To je takový silný moment. My chlapi občas potřebujeme popostrčit, aby život byl nějaký smysluplnější. Když se takové popostrčení děje v přiměřený míře, tak to může klapnout. A v Bourákovi je konec úplně pohádkový, protože to klapne. Já si myslím, že když děti dobře založíme do života, tak nám to pak vrátí. 

Na co se můžou diváci, kteří vyrazí na Bouráka do kina, těšit?
Žánrově bude Bourák komedie, která tu myslím delší dobu nebyla. To znamená černá komedie. Já mám černý humor rád. Mám rád absurdní situace, u kterých by si člověk řekl, že je ani nemůže zažít. Myslím si, že i výtvarně bude Bourák zajímavý. No a je to hudební komedie, Roman Holý dělá muziku a říká, že se vrací k tomu, co měl rád v mládí – rockabilly a rock and roll, takže hudba bude přidaná hodnota. A Petr Jarchovský jako scenárista je taky velká záruka. Tak doufám, že Bourák bude stát za to.  

Reklama