Nový rok v nás probouzí touhu po změně. Proto si už tradičně dáváme nejrůznější předsevzetí a pevně věříme, že „letos“ je skutečně dodržíme. Ne vždy nám ale zápal pro věc vydrží tak dlouho, jak si představujeme. V čem chybujeme a jsou vůbec taková předsevzetí správná? Nejen na to mi odpověděl psycholog a publicista Mgr. Dalibor Špok, Ph.D.

Proč si vlastně dáváme novoroční předsevzetí?

Myslím, že přelom roku vnímáme jako přirozený předěl mezi dvěma časovými etapami - minulostí a budoucností. Ve všech kulturách vždy existovalo pojetí různých etap života, které se oddělovaly tzv. přechodovými rituály - tak aby bylo danému člověku i komunitě jasné, ve které etapě života se jedinec nachází. V moderní společnosti z těchto přechodových rituálů mnohé zbylo - vzpomeňme si na tradice spojené se svatbou nebo třeba maturitou - ale jako nejběžnější přechodový rituál dnes slavíme právě přelom mezi starým a novým rokem.

O co tímto předsevzetím usilujeme?

Určitě především o to, abychom v životě dosáhli nějaké změny. Přelom nového roku nám připomíná, že čas utíká. Proto si více vlastní snahy po změně připomínáme. A protože držím palce všem, kteří se nevidí jen jako pasivní oběti vnějších faktorů a náhody, ale chtějí ve svém životě něco měnit, proto držím palce i novoročním předsevzetím. Je ale důležité vědět, jak na ně.

S jakým předsevzetím se setkáváte nejčastěji? Které je naopak často „ztracené“ už na počátku?

Nejsem výzkumník novoročních předsevzetí, proto nemohu sloužit žádnou statistikou, ale ze své znalosti lidí bych si troufl konstatovat, že nejvíce předsevzetí se týká našich nejdůležitějších hodnot - zdraví, vztahů, případně smysluplné činnosti a práce. Takže mezi častými novoročními předsevzetími určitě nechybí přestat kouřit, zdravěji jíst, zhubnout, více se hýbat, být laskavější k druhým, najít smysluplnou práci, redukovat to, co vnímám jako zbytečné nebo neúčelné (ať už se jedná o mé chování či činnosti) a podobně.

Co je důležité, pokud si člověk dává předsevzetí? Jak jej dodržet?

Největším omylem je domnívat se, že se jedná především o toto rozhodnutí. Myslíme si, že jen to, že se pro něco rozhodneme, má sílu změnit naše chování. Ale rozhodnutí (tedy předsevzetí) je na celé věci zdaleka to nejlehčí. Jedná se totiž o změnu našeho návyku. A to je docela komplikovaná věc. Návyky jsou v nás totiž často hluboce zakořeněné. Někdy je vhodné, aby nám s takovou změnou pomohl odborník - psycholog. Často se totiž v nás vyskytují určité slepé skvrny, které nevidíme, a které nám v takové změně brání.

predsevzeti

Říká se, že člověk by neměl čekat na konkrétní datum, ale začít hned. Souhlasíte s tím?

Nemyslím si to. Nový rok vnímáme i kulturně jako určitý přelom, takže naše snaha a motivace začít něco jinak může být o to silnější. Na druhou stranu asi bych nedoporučoval začínat předsevzetí v psychologickém oslabení novoroční kocoviny, takže pokud víme, že naše konzumace bude nemírná, doporučoval bych začít s předsevzetím o den, dva později.

Lze tedy jednoznačně říct, zda byste novoroční předsevzetí doporučil, či nikoli?

Ano. Určitě si je dávejme, ale buďme realističtí a spíše se zaměřme na konkrétní změnu svého chování či jeden návyk, než na velké změny (které většinou přicházejí pozvolna a postupně a nemůžeme se pro ně jen tak rozhodnout).

Určitě se taky ve svém předsevzetí zaměřme na to, co můžeme měnit a nad čím máme plnou kontrolu (tedy na naše chování nebo zvyky, nikoli například na „zlepšení prospěchu našeho syna“ či „lepší vztahy s tchyní“). Prospěch syna i vztahy s tchyní jsou jistě důležité, ale nezahrnoval bych je do novoročních předsevzetí, protože nad nimi plnou kontrolu nemáme.

Na čem předsevzetí nejčastěji ztroskotá?

Myslí, že především na tom, že nemáme žádný plán jeho realizace. Myslíme si, že samotné předsevzetí (nebo naše „vůle“) nám stačí. Je to stejně absurdní, jak myslet si, že pouhé rozhodnutí zítra vyrazit pěšky do Říma (aniž jsme kdy došli pěšky do sousedního města) bude pro nás úspěšné a bezpečné jen proto, že jsme se takto rozhodli. Každý chápe, že pro takovou cestu musíme udělat mnohem více - připravit se, nakoupit potřebné, naplánovat trasu, trénovat atd. U předsevzetí na tyto nezbytnosti najednou zapomínáme.

Dal jste si vy sám někdy novoroční předsevzetí?

Nedávám si předsevzetí ve smyslu větších změn svých návyků. Ale pravidelně v tomto období bilancuji uplynulý rok, rád se na pár dní zastavím a promýšlím, čeho bylo příliš, čeho bylo málo, co se povedlo, kde bych měl něco korigovat. A do příštího roku si tak stanovím určitý plán cesty, který má ale více podobu „zde trochu přidat“ a „zde trochu ubrat“ než velkých revolucí nebo zásadních změn.

Zajímá vás, jak svá předsevzetí nevzdat a dovést do úspěšného konce? Mgr. Dalibor Špok, Ph.D. pro vás připravil 5 zásadních rad, které vám v boji se sebou samými pomohou. Na Žena-in.cz je naleznete už tuto středu.

spokKdo je Mgr. Dalibor Špok, Ph.D.

Psycholog a publicista. Mimo jiné poskytuje individuální psychologické poradenství v oblasti osobní změny, psychických problémů, hledání vlastního povolání a seberealizace. Je zakladatelem webu o kariérním poradenství EtLabora. Zabývá se problematikou nadaných dospělých. Sleduje a komentuje společenské a politické dění. Více na www.daliborspok.cz.

Čtěte také: