Když jsem před rokem a půl upletla svůj první košíček z pedigu, nevěřila bych, že mě košíkářství chytne natolik, že bych bez něj už nemohla být.  Pletu, když mám dobrou náladu, pletu, když je mi smutno, pletu v domě i na zahradě a kdykoliv mám trochu času.
Přiznávám, na košíkářství jsem závislá! A tak bych vás s tímhle řemeslem dnes chtěla seznámit...

Nejobvyklejším košíkářským materiálem je určitě vrba. Z vrby se plete od nepaměti a dodnes. Proutěné výrobky jsou i v dnešní době velice oblíbené, takže současní košíkáři mají pořád o práci postaráno. Bohužel, v dnešní době je poněkud ohrožují výrobky, které se dovážejí z Polska, kde jsou mnohdy levnější.
Práce s vrbou je poměrně náročná, jak na přípravu, tak při samotném pletení. Vrbové proutí se musí déle namáčet, po sklizení také zpracovávat (například vařením či loupáním). Pletení je namáhavé na ruce.

Výsledek je ale velice působivý! Pro pletení z proutí je ale vhodné, máte-li předchozí zkušenosti s pletením z jednoduššího materiálu, a tím je u nás pedig.

Pedig je průmyslově zpracovaná vnitřní část tropické rostliny Calamus rotang. Kromě pedigu se z ní získává také ratan, který se využívá především na výrobu nábytku.
Pro pletení košíků se ale využívá právě pedig, který je k dostání v mnoha tloušťkách, od 1 do 10 mm. Nejtenčí pedig (do 1,5 mm) se používá na výrobu miniatur, vánočních či velikonočních ozdob nebo maličkých košíků.

Na nejčastější pletení košíků, podnosů a ošatek se využívá pedig o síle 2,25 nebo 2,5 mm. Chceme-li vyrobit něco většího (třeba košík do kuchyňské linky či koš na hračky pro děti), můžeme použít i sílu 3-4 mm.
Nejsilnější průměry se využívají na pevná pletená dna košíků a ošatek nebo na základ pro ucha.

Pedig má jako košíkářský materiál řadu výhod. Hlavní z nich je jeho jednoduchá příprava před pletením. Stačí vám trocha studené nebo vlažné vody v umyvadle nebo kyblíku a můžete se pustit do práce. Pedig totiž před pletením stačí namočit na půl minuty do vody (silnější průměry máčíme o něco déle).

Další výhodou je snadné barvení pedigu. Postačí vám k němu jakékoliv barvy na textil, které rozpustíte ve vroucí vodě s trouchou soli, ponoříte pedig a vodu necháte vychladnout. Po vyjmutí z vody pedig jen důkladně propláchnete a můžete se pustit do práce.

Jak začít?
Pro začátek bych vám doporučovala navštívit alespoň základní kurz pletení z pedigu. Tady se seznámíte s materiálem, pod vedením lektorek si upletete svůj první výrobek a můžete si taky zakoupit materiál na vaše první domácí pokusy.

Pro další domácí pletení bych vám doporučovala některou ze tří košíkářských knížek, které jsou u nás nejznámější. Dvě z nich napsala vynikající košíkářka Gabriela Marková. Jedna z nich má název Pletení košíků a ta druhá, novější, Košíkářství. Obě dvě obsahují podrobné popisy pletení, včetně nákresů a fotek.

Třetí kniha je překladem od Sue Gabriel a Sally Goymer a jmenuje se jednoduše Košíkářství. Je věnována především pletení z proutí, ale téměř všechny návody se dají využít pro pletení z pedigu. Naučíte se zde třeba oplétat ucho na košíku, klasickou třípárovou zavírku a nebo působivý copánek na uzavírce košíku.

Máte chuť si pletení košíků vyzkoušet? Jestliže ano, tak si dávejte pozor ... je to opravdu vysoce návykový koníček :-)

Fotky byly použity ze stránek www.kosiky.cz

Příjemné pletení přeje

 

 

 

     

                   
TÉMATA:
DŮM A BYT