Zdravím z provincie Nové Mongolsko. Nejzajímavější místo tady je památník Čingischána. Je na mapě hned u města Dongshengu, kde jsme ubytovaní (i personál hotelu je oděn v tradičních mongolských oděvech), ale je to asi 80 km autobusem s jedním přestupem. U památníku se zuřivě buduje, zřejmě Čínani očekávají velký příliv turistů v rámci olympiády. V rámci památníku je palác Čingischána, jsou to 3 spojené budovy ve tvaru jurt, uvnitř samozřejmě socha, nádherné zdobení, zlato, barvy... Kromě toho je tu oltář – to je taková obrovská kulatá mramorová několikastupňová terasa – tu jsem viděla nejen tady. Dále je tu mohyla zřejmě s Čingischánovým popelem, který sem byl celkem nedávno převezen odjinud, prý z obavy, aby nepadl do rukou Japoncům. Poblíž památníku je i turistická vesnice s jurtami, lze se tam i ubytovat. Jurty jsou vidět ale i mimo turistická centra, v běžných vesnicích.

Při cestě z Dongshengu do Baotou jsme navštívili Dunu. Je to okraj pouště, ze kterého byla udělána velká turistická atrakce. Za širokým korytem vyschlé řeky se zvedá obrovský kopec písku a dál už pokračuje poušť. Slunce pálilo, písek pálil, výhled do pustiny – no poušť. Ovšem v rámci turistického ruchu je tu lanovka přes údolí, různá terénní vozítka, provozuje se tu paraglaiding, zorbing (takové průhledné koule, ve kterých se kutálíte z kopce dolů), samozřejmě velbloudí vyjížďky – taky jsem se svezla. Ještě jsem využila další atrakci, a to sáňkování na písku - svah je na fotce. Svah je dost prudký, opravdu to jede.

Až pojedete do Číny, nemusíte mít strach, že umřete hlady. Jídla tady mají všude dost – přeplněné malé obchůdky vším možným počínaje instantními nudlemi v kelímku až po vajíčka naložená do země a vařené slepičí pařátky. Opravdu moc dobrý tu mají bílý jogurt, je jen lehce přislazený, o něco levnější než u nás a spousta druhů. Jídlo je tu obecně dost levné, slušná večeře v restauraci vyjde průměrně na 15–30 juanů (40–90 Kč), mísa nudlí s omáčkou v levné jídelně vyjde na 6 Kč. Rýže jsem si tu moc neužila, na severu Číny se jedí spíše nudle, tlusté i tenké, které připomínají špagety – i těch se už najím s hůlkami :-), ráno se hodně snídá na ulici u pouličních stánků například něco jako smažený langoš se sójovým mlékem nebo vařeným vajíčkem a zeleninou, nebo vařené knedlíčky plněné mletým masem s pórkem. Kupodivu vám k snídani nedají čaj, ten se automaticky dává až k večeři v restauraci. Tak jsem si kupovala zelený balený, je o mnoho lepší než ta sladká limonáda u nás od Nesté, protože je silný a jen mírně oslazený.

Ostatního zboží je také dost, oblečení má podobné ceny jako u nás v tržnicích, ovoce lze koupit na tržištích. O cenách na ulici, někdy i v obchodech, se dá smlouvat, leckdy se dostanete i pod polovinu ceny, ale to by bylo na delší povídání.

A hádanka na závěr: Jak se jmenuje ulice, která vede z turistického centra směrem k Čingischánovu mauzoleu?

Nápověda: Kdo umí čínsky, přečte si to z fotky nebo to odhadne ze vzhledu. :-)

Odpověď najdete ZDE.

Hezké prázdninové dny, poslední reportáž bude z Pekingu – Zakázané město je opravdu úžasné.

Iva