Tak jsem se předevčírem rozhodla, že si koupím nové dioptrické brýle. Od mé optometristky (chodím k ní pro kontaktní čočky) jsem dostala recept s mými dioptriemi a vyrazila jsem do optiky, celá natěšená.

 

Paní v obchodě se mě ochotně ujala a začala ze stojanů vybírat obroučky, které by mi mohly na můj koňský ksichtík pasovat J Když jsme přešly ke čtvrtému stojanu a stále mi neseděly a  neslušely  ani obroučkové, ani vrtané brýle, začínala jsem být zoufalá. Zrovna tak paní z optiky. Tak ji napadlo, jestli nechci zkusit kontaktní čočky. Podotýkám, že jsem tam přišla s nasazenými čočkami, s brýlemi v pouzdře v ruce a s receptem na 3 ¼  a 3 ¾  dioptrií, takže nevím, jak si mohla myslet, že po ulici chodím jako slepýš J J J Vysvětlila jsem, jak to s těmi čočkami je, že je nosím na sport a když si vyrazím do společnosti, a brýle že nosím převážně do práce k počítači a když jsem doma.

 

Paní se omluvila, že ji to velice mrzí a že se jim ještě nikdy nestalo, aby pro zákazníka nenašli vhodné brýle. No co se dá dělat, půjdu shánět jinam a možná uspěji. Co ovšem této optice musím pochválit je to, že se mi za každou cenu nepokoušeli vnutit něco jen proto, aby měli kšeft, ale že se na mě znaleckým okem podívali a řekli: „Hm, tohle opravdu není ono“.

 

Historku jsem vyprávěla kamarádovi a ten se mi smál, že mám být ráda, že můj obličej je zkrátka jedinečný a žádná druhá takový nemá J

 

benynka

 


Díky, benynko, díky, nebýt tebe, zeje redakční mail, co se autorských příspěvků týká, prázdnotou. No nevadí, alespoň mám více času než obvykle...  že jo, paní šéfová :-)

Ale kdybyste mne snad chtěly zaměstnat, tak mail je vám k dispozici, jen nevím, zda budu reagovat.

Mám totiž po obědě a to se člověku nějak nechce...

 

redakce@zena-in.cz

Reklama