Na paní Věru se konečně po mnoha letech usmálo štěstí. Po nevydařeném prvním manželství a zdlouhavém rozvodu se seznámila s mužem, pro kterého stojí za to žít. S mužem, který má rád nejen ji, ale i její děti z prvního manželství. Horší už je to s novou tchyní.
Když se Věra podruhé vdávala, její dcerky, devítiletá Kačenka a sedmiletá Barunku jí šly za družičky. Nejedno oko z nového příbuzenstva na nich spočinulo se zálibou: To jsou ale krásné princezny. Až na tchýni, ta se nemohla smířit s tím, že její syn bude živit „cizí fakany“ a ubírat tak svým vlastním.
Dál už vypráví paní Věra
Když jsem se se svým druhým budoucím manželem poznala, věděl, že mám dvě děti. On měl také dvě děti, dva kluky, jen o malinko starší než moje holky. Jeho žena si našla jiného muže, ale rozešli se v dobrém, i ohledně synů se dohodli, že je může vídat, kdykoliv bude chtít. Když jsme se seznámili, Kačence bylo osm a Barunce šest. Od první chvíle se k nim choval hezky a i holky k němu přilnuly, bodejť by ne, když od prvního táty znaly jenom křik a nadávky . Chodil domů neustále opilý, nedával nám skoro žádné peníze, k dětem se jako táta nikdy nechoval, nikdy jim nic nekoupil. Vláďa, můj druhý manžel, jim už na první setkání přinesl krásné panenky, ne, že by si je chtěl kupovat, ale prostě to tak cítil.
Budeš živit cizí fakany a ubírat vlastním
Po roční známosti jsme se vzali. Vláďa už otce neměl, má jen matku, takovou ráznou paní, která nadevše miluje své dva vnuky z mužova předchozícho manželství. Když mě jel Vláďa poprvé s matkou seznámit, dcerky jsme nevzali. Byla jsem zrovna na záchodě a slyšela jsem, jak ji z legrace povídá: „Tak a teď ti přibudou ještě dvě vnučky, vždycky jsi chtěla holčičky, ne?“ I přes stěny jsem dobře slyšela její reakci: „Budeš živit cizí fakany a ubírat vlastním.“ Vystřelila jsem ze záchodu jako střela: „Moje dcery nejsou žádní fakani.“ Vláďa se mě zastal a s matkou se tehdy hodně pohádali.
Žádná změna
Říkali jsme si, že po svatbě se to snad spraví, že si „babička“ zvykne, ale nezvykla. Nikdy mé dvě dcery nepřijala, a to jsme spolu už tři roky. Vše dává jen synům z prvního manželství, když přijedeme „za babičkou“ na návštěvu my, nedá holkám pomalu ani napít vody, je k nim chladná a odměřená a holky už tam jezdit nechtějí. Manžela to moc mrzí, ale zřejmě s tím nic nenaděláme, doprošovat se jí nebudu. Mé holčičky jí nikdy nic neudělaly. Mají ještě jednu babičku, mojí mámu, a ta jim lásku vynahradí.
Vláďa stojí na mojí straně, mám muže, pro kterého stojí za to žít, holky má moc rád. Jen jedné věci se bojím, aby to všechno ustál, protože nedávno když byl u matky, tak mu prý řekla, že ho vydědí, že nechce aby její majetek dostal někdo cizí.
Pozn. redakce
Nedá mi to, abych nereagovala: Vykašlete se na tu ježibabu i na celý její majetek, buďte ráda, že máte zdravé holčičky a pokud to váš manžel ustojí, je to opravdu muž, pro kterého stojí za to žít.
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Není to vůbec jednoduché
38riki — #35 Jj, babička vlastní
,ale až teď,po 7 letech, co manžel nežije, zjišťuju, že nějaké citové něco někde má, a nebo špatné svědomí, že peníze budou a my nebudeme
dá synovi při návštěvě nějakou hotovost? Když jsem potřebovala půjčit- tenkrát v té šílené době, klukům na stravenky, byla jsem na všechno sama, odmítla a to jsem neměla jinou možnost, než poprosit 
nechápu to ani dnes. Ale jak se říká, člověk tím oslabuje sám sebe, když se bude užírat
Odstěhovala jsem se, kluci jsou dospělí a skoro dospělí
a zdědili novou babičku . která je úplně samozřejmě zařadila mezi svá vnoučata
Já mám skvělou skorotchýni, která má ve svých 71-letech energie na rozdávání a naprosto si sedneme. Tak je to asi o lidech
přeju všem jen ty pěkné rodinné vztahy
vnoučata — #39 Někdy je ten život složitej......
Taky jsem měla druhou tchýni. Taky mým synům nedávala, ale mě to jaksi nevadilo. Ona totiž nedávala ani ta první. Nebyli jsme na dary zvyklí a proto jsme vše ustáli a babičku měli rádi. Dnes jsem tchýní já, sama se omezuji, abych mladým dala a stejně na mě pohlížejí přes prsty.A to si nestěžuji, jen konstatuji.
nelze někoho nutit, aby měl rád cizí děti
Nemusíte zoufat - váš manžel je na vaší straně a stojí při vás.Nic neřešte.Je to vaše tchýně,ale není to babička vašich dětí.Holčiny jsou už dost velké a jak píšete,projevily svůj názor,tak je nikam netlačte.Musí to být pro ně docela stresující a já bych teda rozhodně svoje děti nevystavovala takovému tlaku.Jeden čas jsem neměla zrovna ukázkové vztahy se svojí tchýní,ale NIKDY jsem manželovi nezakazovala,aby navštěvoval svojí matku.Naopak jsem ho ještě upozonovala,že už tam dlouho nebyl.Starší vnučku milovala,ale k té druhé,mladší,už byla chladnější a rozhodně jí nedávala tolik lásky,ani jiné pozornosti,jako té první.Po čase to mladší dcerka vycítila a sama řekla,že tam nebude chodit.Samozřejmě,že tam občas šla,ale přesně podle přísloví "Jak se do lesa volá,tak se z něho ozývá".Já sama vím,že si nejsem jistá,jak bych "cizí" děti přijala.....
Mít rozbité vztahy v rodině není opravdu nic příjemného a myslím, že to každého mrzí i dusí. Já si myslím, že problém vznikl ve špatném načasování na samém začátku.Podle toho co jsem četla, tak si myslím, že ta paní neměla čas danou skutečnost řádně strávit, myslím si , že byla postaven najednou před hotovou "věc", viz. zaslechnutí z královské komůrky, a to ještě jak by matematik řekl přímo "nadruhou". Se v článku píše, že své vnuky má ráda a dává jim vše, čili je schopna lásky a jistě by se našla i nějaká pro další děti, byť by nevlastní. "Rychlost" a nemít prostor vstřebat skutečnost a pak i poznání tří nových lidiček tak to může být opravdu pro někoho šok . Každý jsme nějaký a každý přijímáme jinak jakékoliv situace, a tak si myslím, že chyba je u syna a měl by si s maminkou o tom všem v klidu popovídat, máli zájem sharmonizovat rodinu. Nicméně pohár se rozbil , v tom případě netlačit na pilu a brát věci jak jsou, je to sice smutné ale hlavně , že vy se máte rádi a držíte pospolu jako rodina.
neta22 — #34 jestliže je to babička "vlastní", je to o to smutnější
Tak moje zkušenost s tchýní je ta, že vždy dělala rozdíl mezi svými 9 vnoučaty, takže milující babička pro mé 3 syny nebyla, pro mě ne. A já - ta co se přistěhovala z krajského města na maloměsto? A řekla o mě, že jsem cizí? Manžel řekl, prostě si toho nevšímej a já se hodně trápila. Naučila jsem se všechno- ale kluci vždy chodili přes léto do školky i když babička, která bydlela 2 minutky je prostě nechtěla pohlídat, chtěla si odpočinout
Tchán byl skvělý chlap, ale v tomhle měla hlavní slovo ona. Dnes v jejích skoro 80- letech si s ní promluvím, ale jako mámy a babičky je mi líto, že si neužila těch všech poloh, co jako ženské máme
Takže poučení pro mě, až mi jedno z mých dětí řekne mami, mám skvělou partnerku- ALE má děti, tak je prostě má a já budu ráda, že je s ní a s dětma šťastný. A babička budu stejně přísná a rozmazlující na všechny potomky
Zde byla naprosto stejná situace, akorát s tím rozdílem, že jsem nikdy neslyšela, že by tchýně nahlas řekla, že její syn bude živit fakana
. Nikoho jsem do ničeho netlačila, syn se s ní nepotřebuje stýkat, k nám se chová hezky, všichni to přežili ve zdraví a bez újmy.
Tak jak říká Čejka. Novým sňatkem se i nová babička často nezískává.
risina — #31 Máš i nemáš pravdu. V případě úmrtí tchyně část /nebo celý -dle toho kolik má dětí/ přejde na syna. Pak v případě jeho úmrtí část majetku na manželku a jeho děti. Takže část majetku by se opravdu mohla dostat až na nevlastní vnoučata. Může tedy již za svého života učinit určité kroky /převody/ a nic neponechat náhodě. Jistě děti /2/paní /manželky/ budou mít i dědické nároky po svém otci. Takže o co jde. Každému co mu patří.
Podle naší právní úpravy je vydědění dědice ze zákona (a tím vlastní syn je) možné jen v případě, že se k rodiči chová vělmi hrubě, odmítá mu pomáhat, žije zahálčivým a amorální způsobem života atd.
A navíc - dědicem bude Vláďa a po něm jeho vlastní děti a manželka (pokud tedy nezemře dřív než on), ale ne její děti. Tak si myslím, že se jeho matka bojí celkem zbytečně, že její majetek získá někdo cizí... Ledaže by to byl majetek tak velký, že jeho část po paní Věře nakonec přeci jen ještě zdědí ty nenáviděné nevlastní vnučky.
Lukáš Čejka — #27 I to je možný! Třeba moc tlačila na pilu a "pila" se sekla!
I má matka je tchyně mého muže. Nebo snad ne???????
Díváš se na ni jenom jako maminku...čili tvoji. A v tom je právě to jádro pudla.
já myslím, že je to možná taky trochu tak, že tchýně měla ráda a zvykla si na první snachu a ted jí ta druhá "zabrala místo" nebo jako takový "boj" o to kdo koho bude mít rád a nebude...
Nicméně taky mám pocit, že ona tchýně není nijak láskyplná k okolí... Trošku ji chápu, ale měla by zaujmout rozumný byť rezervovaný postoj.
denkas — #25 A nebo jde jen o nedorozumeni ze strany pani Very, ktera si neuvedomila, ze snatkem se synem se ta pani stava jeji tchyni, ale ne babickou jejich deti
astrolog — #21 zřejmě na mužském diskusním serveru to bude naopak. Tady se s tím jaksi musíš smířit
Ještě mě napadlo,že ta tchýně prostě nemá ráda tu Věru a proto nemusí ani ty holky.
astrolog — #21 není mi jasné, jakou máš další tchýni, když ne z manželovy strany?
Lukáš Čejka — #22 Jo,to já chápu,jsou to cizí děti.Ale mohla by je prostě brát jako návštěvu. Teda pokud jí je hned nechtěla Věra strčit na víkend
Protože i ta Věra by si měla uvědomit,že sou cizí,prostě to tak je!