Divná otázka, co? Kombiné je dnes už přežitek. Tato dlouhá spodní košilka s tenkými ramínky dříve zastupovala podšívku. To znamená, že umožňovala šatům, aby po těle volně klouzaly, neškrábaly, nekousaly, všelijak neesteticky se nekasaly, a nedej bože ještě nelepily.
Šilo se z hedvábného trikotýnu, tenkého žerzeje, který pak Coco Chanel používala jako vrchní materiál a vzbudila tím senzaci a humbuk. Ale pochopitelně i z umělých vláken, které při tření vytvářely nemalé elektrické výboje, takže to pěkně praskalo a jiskřilo. Brr.
Pamatuji si to jako malý pyrotechnický jev, který provázel každé maminčino svlékání šatů. A ještě se jí k tomu ježily vlasy hrůzou a my děti jsme se mohly potrhat smíchy. Teď už vím, že to nebylo hrůzou, ale právě tou elektřinou.
Ještě že doba kombinat pominula, a já se jim zavčasu vyhnula, protože by se mi musely ty vlasy ježit i bez toho.
Ale tak úplně kombiné nezmizelo, jen se přestěhovalo zpod šatů do ložnic, pod župánky a stalo se z něj rajcovní negližé. Nebo se v bavlněné variantě proměnilo v roztomilé košilky jako součást prádlových souprav.
No a v takové formě ho snad můžeme vzít opět na milost, co říkáte?
Nosíte kombiné nebo košilky?
Kam a kdy?
Napište nám.
Nový komentář
Komentáře
a kombiné jsem na sobě neměla snad nikdy, vlasy se mi ježí hrůzou už při vyslovení toho slova.
jj, věta "kde máš košilku" je na
, i přesto je ale nosím, nesnesu, aby mi táhlo na záda. Jsou to ale sportovní tílka, bavlněné "nádhery" s krajkou, kterými nás zásobovala babička, jsem založila hluboko do skříně. Obzvlášť, když mě i sestru obdarovávala zásadně stejným modelem. Asi měla strach, abysme se nepopraly. Na praktickou stránku věci už ale jaksi zapoměla 
Já jsem dostala asi v deseti letech své první kombiné. Uložila jsem ho hluboko do skříně ke košilkám a nikdy nevzala. Babičce jsem samozřejmě říkala, že je výborné.
Taky jsem byla timto hadrem terorizovana
never more 
kosilky nosim .
kosilky jsem taky nenavidela - kvuli debilnim dotazum ruznych starsich pribuznych. pak jsem je kvuli runym zdravotnim problemum zacala nosit, ale nesnasela jsem je porad stejne. od te doby, co jsem dostala bederni pas je po problemu - usetri mi jednu az dve vrstvy obleceni pac mi nikam netahne, mohla jsem odlozit nenavidenou kosilku a navic to nosim jen na ven a jakmile prijdu dovnitr, sundam to behem vteriny a nemusim vysvlikat vsechny vrstvy az ke kosilce a zpatky
Bavlněnou košilku nosím pouze v zimě. Nesnáším, když mi "táhne" na záda a jelikož nosím trika a halenky přes sukni či kalhoty, není zbytí. Jako dost mladá jsem nastydla na bramborové brigádě a chytla jsem takového "housera", že jsem se dva týdny nehnula. Od té doby jsem na záda hodně citlivá a když vidím v zimě mladý holčiny s nahejma zádama a bříškama, naskakujou mi osypky
. Možná vám to přijde staromódní, ale i své dcery vedu k tomu, aby měly záda v teple. Čili samy si v zimě berou spodní košilky a nečiní jim to problém, zatím....
Tak přes den bych to na sebe nevzala ani náhodou, ale noční košilky miluju. Jenom v nich nemůžu spát, protože se pod peřinou vyhrnou do půli břicha :-( Takže jenom pro parádu..
Přidávám se k nešťastnicím traumatizovaným v dětství košilkama
jako dospělá jsem na sobě měla pouze košilku z termoprádla na alpských ledovcích. Jinak ji neshledávám praktickou, možná kdybych neměla čtyřky, ale nulky, nosila bych ji v zimě místo podprdy 
Kombiné neměla ani moje matka, takže tento archaický kus oděvu z první ruky ani neznám.
Nesnáším, když mám více vrstev na těle.. Takže když je velká zima, vezmu si podprdu a hóóódně tlustej svetr. Když je hodně velké vedro, vezmu si letní šaty a podprdu nechám doma
. Čím míň vrstev na sobě mám, tím líp. Vícevrstevnaté oblečení u mne vyvolává nervozitu...
Brr, košilky jsem nenosila ani jako dítě - k údivu školní lékařky (babizny jedné) a nejhorší věc, co jsem na své matce kdysi viděla bylo silonové kombiné v kombinaci s natáčkami.
Slovo košila je odporné
A ta samá tílka pak nosím v létě
Ano, v zimě nosím tílka pod svetry, protože když nemám něco zastrčené v kalhotech, tak mi tam prostě táhne, i když mám dlouhý kabát
Koukám, že košilkové trauma je rozšířené
"Košilku" nenosím
V dětství mi to pořád někdo cpal, zbytečně.
A kombiné nenosím taky, neb pod kalhoty se to prostě nedá
NIKDY! Nenávidím košilky od té doby, co se mě máti ptala, jestli mám košilku.
Navíc jsem tak fortelně stavěná, že košilka je další cenťák navíc, který už vážně nepotřebuju. A lepí se na ni vrchní oděv.
Košilky nosím, mám ji i dneska, neb 3xzánět ledvin mě poučil
Horečky kolem 39 a víc jsem měla 3 dny a děkuji, opravdu nechci.Chodím si je kupovat do dětského a mám krásné barvy a na tenké ramínka. Manža se mi směje, že ještě v květnu ji mám a v záři pro jistotu zase
Košlky e v zimě a to ještě musí byt sexi a moderní , do kombiné by mě nikdo nenarval ale něco na ten způsob nosím na spaní
arjev: jako bych slyšela svou babičku a tetičky
dej jim pánbů lehké nebe, nebo jak se to říká 
Dnes mám košilku,aby mi netáhlo na cemr
Jsem na tom jako ostatní, ke košilkám a kombiné v dětství nucena, nyní odpor, nesnáším. V zimě jako spodní prádlo radši bavlněné tričko. Kombiné jsem dobrovolně měla na sobě pouze jednou - pod takové napůl průhledné šaty. Máti ale pořád nosí syntetické ze 70. let v úděsných barvách jako modrozelená, ostře žlutá, oranžovo-červená. Prej jsou furt dobrý, škoda je vyhodit.