Dodnes není úplně jasné, kdo s minisukní vlastně přišel první. Někde se dočtete, že to byla jednoznačně Angličanka Mary Quant, jinde se přiznává prvenství Francouzovi André Courregesovi. A možná to byl Jára Cimrman.

Jedno je jasné, mini nás od šedesátých let provází v různých podobách dodnes. A z módy už asi nevyjde nikdy. Vždycky si najde svoje nadšené obdivovatelky i nenávistné odpůrkyně. Jen tak pro zajímavost. Prvním velkým kritikem této módy nebyl nikdo jiný než slavná (tehdy už trochu zakyslá) Coco Chanel, která si vzala na paškál právě zmiňovaného Coorregese: „Tenhle člověk se snaží úplně zkazit ženské tělo, chce z ženy udělat malou holčičku,“ nešetřila jedovatými poznámkami stará dáma. Nevím, co se jí na tom nelíbilo? :-)

soutěž - citát: vše je ztraceno

Ale zpět k tomu kousku látky kolem beder, kterému říkáme minisukně. Oproti šedesátým létům máme obrovskou výhodu: Mini už není diktátem, můžeme si vybrat. Záleží jen na tom, nakolik jsme ochotné či odvážné ukazovat svoje nohy.

Já to mám snadné, jsem zapřisáhlá „kalhoťačka“, a sukně nenosím, neboť nechci kazit lidem vkus. Nechám je raději „pěknonožkám“.
Ale abych byla upřímná, chtěla bych být alespoň jeden den v jejich kůži a zasvádět si nohama.

Modrá a černá džínová minisukně : Levi's®

  



A co vy, milé ženy-in?
Nosíte minisukně?
Jak dlouhé? Těsně pod zadek, nebo do půli stehen?
A víte, kde je vlastně hranice mezi „decentní“ délkou, a kdy už je to mini?
Kdo už by si podle vás neměl mini dovolit?
Záleží na věku, nebo na kráse nohou?

Napište nám a můžete si dát i naši malou anketku.

Reklama