To, co se objevilo na televizních obrazovkách v posledních dnech, se mnou vážně otřáslo. Nazelenalé maso v přepravkách, maso, co údajně teče (proboha to ještě vůbec lze vzít do ruky?), přeštítkovávání prošlých uzenin anebo jejich vybalení a vystavení do pultového prodeje. A když se toho chytne plíseň nebo sliz – nu což – však existuje voda a hadr, ne? A troška oleje naleští čerstvost. Děs a hrůza.

Těsně před osudnými kontrolami v obchodech jsme v jednom hypermarketu koupili šunku. No nebyla nic moc, ale druhý den byla pokryta slizem tak, že by na ní mohly bruslit mouchy. A já blázen se divila, jak se den stará šunka mohla zkazit – dnes tuším, že den stará určitě nebyla. A já to předešlý den dokonce jedla – to se mi fakt obracel kufr.

Ani u zmrazeného zboží si nemůžete být jisti, kolikrát byl ten či onen produkt rozmražen kdesi na cestě…. Snad jen větší množství jinovatky na obalu či pod obalem může varovat.

Co kupovat v hypermarketu a co vůbec jíst? Nákup totiž připomíná dobrodružnou výpravu v džungli.

Zavrhneme-li maso a uzeniny, co zbývá? Saláty… Budiž, ale u nich je prý častá praxe, že jsou nastavovány potravinami, kterým dochází trvanlivost. Že se přímo u pultu míchá starý oschlý a nový salát, tak na to už jsem si zvykla koukat. Ale představa, že se v salátu nevinně tváří majonéza, ze které kdosi před časem obral plíseň…….

 

Zvykly jsme si i na plesnivé a nahnilé ovoce a zeleninu, ale tam se tomu ubráníte prostě tím, že koupíte jen to, co vypadá čerstvě a svěže. Kolik chemických postřiků a dusičnanů ta zelenina obsahuje, no to radši neřeším. To by se nedalo jíst asi nic.  

 

   

Není to tak dávno, co jsem, v bláhové naději potěšit se něčím zdravým, naběhla do Bio koutku jednoho nejmenovaného hypermarketu. Úžasná špaldová mouka v průhledném obalu. I ta mě zklamala. Byla i s masem a notnou dávkou pavučin. A tak vypadaly i další dvě, které se krčily za tou první…  Měla jsem o Bio kvalitě jinou představu!

Když už jsme u té zdravé stravy, jeden čas jsem byla odkázána jen na jeden druh baleného cereálního chleba. Už ho nejím, nebavilo mě to skřípání písku mezi zuby, kterým tento chleba patrně prošel, než naskočil do obalu. Bylo to v několika baleních, v několika různých šaržích… Asi součást vlákniny.

 

Je libo něco k pití? Pak pečlivě vybírejme něco s minimálním obsahem konzervačních látek, nejlépe snad čistou vodu. I ta ale někdy mívá horší hygienické parametry než pitná voda z kohoutku. A taky bacha, abychom si necucly louhu…..

 

Vlivem prožité praxe prý lidé z paštikáren nejí paštiky, lahůdkáři se netknou salátu, řezníci si maso asi taky shánějí jinde než u nich v práci…

 

Takže si koupím asi jen ty rohlíky a budu doufat, že nejsou plněny zapečenou myší….

 

Tajně věřím, že vlivem prožitých kontrolních náletů si teď budou obchody dávat větší pozor na kvalitu – aspoň chvíli….

Reklama