Určitě se vám stalo, že jste si koupila nebo od někoho dostala věc, která vám přirostla k srdci. Nebyla to ledajaká věc, ale milovaný svetřík, šaty, džíny, boty nebo kabelka, šperk, prostě doplněk. Dříve, za dob celkové šedi a chudoby, kterou jste možná některé z vás ani nezažily, to nebylo nic zvláštního.
Sehnat značkový hadýrek ze západu bylo terno. V tom jste zářila jako nová pětikoruna a všichni vám záviděli. Nebo jste si utrhávala od úst a škudlila, abyste si tu nehoráznou sumu peněz vyměnila za pár bonů a koupila si třeba vytoužené džíny v Tuzexu. A ty jste pak tahala a tahala, až vám maminka říkala, že jí děláte ostudu, a někam vám je zašila nebo (nedej bože) vyhodila. A vy jste plakala a vyhrožovala, že bez nich nepůjdete do školy.
Říká se, že když něco neoblečete rok, máte se s tím nemilosrdně rozloučit. Ale to se lehko řekne. Zrovna nedávno jsem probírala skříň a našla jsem staré džíny. Tmavě modré džíny značky Wrangler, které jsem neměla na sobě bezmála dvacet let. Jsou pravda trochu de módé, ale vyhodit je prostě nedokážu.
Mám k nim totiž nostalgický vztah. Nosila jsem je, než jsem otěhotněla, a po porodu si je nechala donést na JIPku, kde jsem piplala svoje dvojčátka. Páni, představte se, že jsem se do nich narvala. Sice vleže, ale narvala. Byla jsem v nich nacpaná jak klobása, ale hrdě jsem si vykračovala po chodbách a „spolumatky“ valily oči. Pak mě zastavila paní doktorka a neodpustila si drsnou poznámku: „No, teď už se nedivím, že taková žížala nedonosila dvojčata.“
Obraťme list.
Dnes už jiná doba, ale moje úchylka tahat jednu nebo pár věcí do omrzení mě neopustila. Týká se to ale spíš nových hadříků, kabelek a bot. Když si koupím něco, co mi sluší a v čem se cítím dobře, nosím to, dokud se neobjeví jiný favorit. Ale možná mám výhodu, že módním výstřelkům moc nepodléhám, a volím raději klasiku, která zas tolik nestárne. Že bych zmoudřela?
Mám kamarádku, která chodí velmi vkusně a šik oblékaná. Když jí něco pochválím, což bývá skoro vždy, když se potkáme, s úsměvem odpoví: „Jé, to už mám asi patnáct let.“ Tomu se říká mít styl.
Máte doma také něco, co nosíte nejraději? Je to oblečení, šperk nebo doplněk? Proč vám právě tenhle kousek přirostl k srdci? Váže se k němu nějaká vzpomínka? Schováváte oblečení, které vyšlo z módy nebo je vám malé, protože doufáte, že ho budete ještě někdy nosit? Máte doma něco po svých dětech, co z nostalgie nevyhazujete? Jak těžko se loučíte s oblíbeným oblečením?
Napište nám o svých milovaných kouscích. Vyfoťte se v nich a pošlete nám své módní miláčky na adresu
Pro autorky dvou nejzajímavějších příspěvků máme připravené pěkné dárky.
Nový komentář
Komentáře
Trvá mi, než se rozloučím s věcí z mého šatníku.
jo kdyš se jim to libi tak proč ne!!!!!!
jo kdyš se jim to libi tak proč ne!!!!!!
Co léta nenosím, ale nevyhodím, je noční košile. Dostala jsem ji od manžela na začátku naší známosti, když mi bylo sedmnáct. Je stále krásná a ukazuju ji občas jako vzácnou relikvii, do které se nevejde neteř, která je jako "žížalka" Tak jsem byla štíhlá.A byl to první dárek.
Jednou z věcí která přirostla mně k srdci, je můj hebounký svetr od Ralph Laurena, je k neroztrhání a barvy jsou pořád ještě syté. Nosím ho každý druhý týden celou zimu už 3 roky
, nedávno jsem narazila na zajímavý blog: blog.atosevyplati.cz s odkazem na značkovou módu nejen od Ralpha, ale i od Tommyho Hilfigra, Calvina Kleina, Espritu a dalších....vše supervýhodné!!!
Zachovalé oblečení putuje dál, onošené použiju jako prachovku. Kousky, do kterých se vyplatí investovat (třeba černé lodičky, kabát, kostým...) vydrží několik sezón
čiperka — #8 Tak jste měli štígro. Na Budějčáky házeli bobek a ty Rifle stávaly 35,-
jsem na to stejně plné skříně všeho možného...... co kdyby se to ještě hodilo ???? taky se neumím zbavovat věcí .
já se sama sebe taky kolikrát ptám,proč skovávám věci,co nenosím
Já mám jako vzácný kousek hodně starou zimní bundu. Nosím ji sice jen na dvůr a na úklid chodníku v zimě, ale má kapuci, fajn střih a teplé kapsy, výborně se v ní pracuje. Tu bundu si kdysi koupila moje maminka, obnosila ji dosyta a až byla ošuntělá, koupila si druhou a já ještě dost dlouho tuto měla za "parádní" na ven s kámoškama. Ta bunda má tak 20 let a je pořád pěkná a zachovalá. Na údržbu chodníků k nezaplacení. Možná ji ještě některá znáte - měla motiv eskymáků a iglů
, byla zlehka nabíraná a do pasu.
Jsem taky tak postižená.Jen v mojí době ničeho nebylo.Teta uháčkovala krásnou bílou pelerínku nebo se dá říct, že je to jako svetřík do kterého se strkají obě ruce do rukávů a má to velký háčkovaný límec a já s ní v 16 letech dělala machra na zábavách.Byl to krásný doplněk k šatům a pak jsem ji schovala.Moje dcera s ní vyrukovala znovu taky v 16 letech.Teď ji máme schovanou a navoněnou,protože mojí vnučce je 11,ale věřím, že ji taky provětrá.Je to něco,co nikdo nemá a nikdy jsem za ta léta na nikom nic podobného neviděla.Teta byla hodně na ruční práce šikovná.
enka1 — #1 Ne, ne, já jsem si v Tuzexu v pražské Dlouhé ul kupovala i Wranglerky a Straussky
, sály 40 bonů...FAKT
Tak jeden extra takový kousek doma mám, a stále je v pernamenci. Je to pletený svetr od babičky, který má 30let,už ho nosám tedy jen doma, když je chladno,ale je můj nejmilejší. S tím se budu jednou loučit opravdu nerada, a pochopitelně má v sobě plno vzpomínek,babička už sice moc neplete, ale ve svých 80letech je stále plná elánu, tak ať Ti to babi vydrží hodně,hodně dlouho.
I vy martnotratnice...
všimla jsem si, že většinu věcí které jsem nosila loni /kromě bot/ už letos nenosím...po novém roce mne čeká stěhování tak při něm nemilosrdně vše vytřídím
už se na to těším, jinak bych nebyla schopná to vyhodit a šatník by mi asi praskl
Já jsem byla vždycky trošku jiná, praštěná, v mládí, na džíny jsem si extra nepotrpěla, jasně, nosila je, ale značka mi byla ukradená. Měla jsem ovšem dodávky ze Západu, z tuzexu snad jen jedny a navíc mě obšívala vytrvale babička, byl to její koníček, táta jí vozil Burdy, stejně tak jako tchýně, v tomhle byly stejné, obě měly vkus a šily skvěle. Nic jsem si z té doby neschovala, protože jsem se hodně stěhovala a v současnosti mám malý byt, takže nemilosrdně vyhazuju všechno trošku obnošené (jako vizážistka na sebe dbát musím non-stop) a taky to, co jsem rok neměla. Ovšem oblékám se levně (sekáče, slevy, akce) a taky využívám dodávek od svých kamarádek, které jsou mnohem větší "modedámy", než já a často se nějaký kousek, který odloží hodí do nějaké kombinace. Hodně šatník obměňuju prostě, v čem chodím dnes, už mě za rok asi nepotkáte
samozřejmě že jsem měla pár kousků oblečení, které mi bylo líto vyhodit
ale nikdy nezapomenu na super dyftýnové zvonové kalhoty s mnoha kapsami a různými poutky, které mi ušila moc šikovná švadlena mé babičky a které jsem nosila vysloveně do rozpadnutí
byla to tenkrát už sice starší paní, ale měla velké pochopení pro úlety mladých
taky nosím oblíbené věci do roztrhání....
Teď jste mi připomněla rok 1974. Byly jsme s kamarádkou stopem v Trhových Svinech,na náměstí jsme vlezly do miniobchoďáku, prohrabovaly tehdejší konfekci a Eva hlesla:"Wranglerky!" Opravdu tam viselo asi osm jemně manšestrových kousků,dětské velikosti.Pro mně to bylo štěstí, ona se narvala do těch největších. Skvěle seděly. I mně. Nádherná modrošedá barva. Tehdy jsme byly trochu hajzlice sobecký a ve škole vykládaly cosi o strejčkovi z ciziny. Nosila jsem je do úplnýho rozpadu a neměla jsem je na sobě, jen když schly, u maturity a na maturitním plese. Dodnes nechápu, jak se v tom městečku mohly objevit. V Tuzáru bývaly jen samý Rifle, Rifle, Rifle...
.