píše naše čtenářka s nickem Pajda, ale abyste tou dobře rozumněly. Sama má s „charitou“ bohaté zkušenosti, takže ví, jak některé sbírky dopadnou...její syn k charitě přistupuje se suchým humorem, který patrně sdědil po své mamince, a bratr, ačkoliv by sám pomoc potřeboval, se k charitě staví s velkou pokorou

Jak a komu přispívám? Přiznám se, že to moc nepřeháním...tříkrálová sbírka je u nás v obci každoročně a každoročně máme odloženou bankovku. Nevím, jak moc mám věřit církevní sbírce - sama věřící nejsem - ale věřím lidem, kteří s pokladničkou chodí a které znám, a tak jsem ochotná přispět. S oblečením na charitu je to už horší. Sama jsem se setkala s tím, že jsme v Praze balili krásné značkové oblečení a o dvě „stanice“ dál jsem za 14 dní z téže bedny vybalila věci, které bych nevzala ani jako hadry na zem. A přitom bylo označení stejné a všichni lidé po cestě byli „obětaví pomocníci“...takže si obětavě vybrali ty nejhezčí kousky. Koneckonců černoši mají teplo a oblečení tolik nepotřebují, že?

Pokud jde o další příspěvky, tak občas, když není vyhnutí, koupím nějakou tu pastelku. Vyhnutí není většinou proto, že se vybírá přímo u mě na pracovišti, jinak nosím „odpuzovacího zajíce“ - hned, jak se rozeběhne období sbírek, tak koupím plyšový přívěsek a nosím ho na kabelce. A když už někdo přijde, tak „prosím ne, děkuji, mě jeden zajíc stačí“. Důvod je velice prozaický. Jako studentka jsem se naivně hrnula do spolupořádání všelijakých těch sbírek a podpor a jako čerstvě zaměstnaná a naivní jsem se zúčastnila několika podobných akcí - a protože jsem v tu dobu ještě aktivně účtovala, tak jsem si nemohla nevšimnout, že „nutné náklady“ - rozumějte poměrně vysoké platy „obětavých pracovníků“ a luxusní vybavení určené ovšem nikoliv postiženým - pohltily většinu vybraných peněz. 

Jinak reaguje na žádosti o charitu můj syn. Když ho někdo osloví, vytáhne průkaz a konstatuje:“Já JSEM postižený. Kolik mi vaše nadace může přispět?“ Samozřejmě že nikdo neví. Smutné na tom je, že mu nikdo nic nedá, protože jeho onemocnění bylo jako závažná nemoc diagnostikováno v roce 2005 a tudíž není v tabulkovém systému ani v klasifikaci nárokových chorob. Kdyby měl epilepsii ve stejném rozsahu, měl by nárok na hromadu úlev, invalidku atd., ale protože má nemoc sice s podobným projevem, ale jinou příčinou, nemá pro něj náš systém ani příplatek na léky, které musí brát pravidelně a doživotně. O nadacích ani nemluvím. Pokud syn nemá záchvat, vypadá zdravý a nikdo s ním ani nezačne jednat a pokud ho má, tak nemluví, nechodí a válí se na zemi v křečích, které trvají někdy pár minut, ale také třeba několik dní. Není výjimkou, že se tři čtyři dny vůbec nepostaví - ale zařiďte, aby k vám dojel někdo se podívat, když nemáte jistotu, kdy křeč povolí a syn bude opět zcela bez příznaků. Samozřejmě „divnej“ je pořád, ale „přece s tím může žít, ne? Takových je...“ jak nám řekla posudková lékařka. Podotýkám, že syn si i přes postižení vydělává překlady nebo přepisy relativně slušné peníze a studuje vysokou školu.

Takže naše pomoc se omezuje na pomoc zvířátkům. Kromě těch, kterým pomáháme přímo a jsou u nás doma (asi 15 kousků) podporujeme kočičku na dálku a posílala jsem i peníze na http://www.kociciprani. cz - Strom kočičích přání. Bylo krásné vidět, jak kočkám naskakují dárečky a peníze do mističek...

A úplně jiný přístup má můj bratr. Je léta plně invalidní - má REZKu. Když onemocněl, nevzdal to, nesložil se, ale za pomoci mého táty se naučil programovat. Ještě dneska, když je už několik let nechodící na vozíčku a nemá už ani cit v rukou, tak diktuje programy a texty najatým studentům a vydělá víc peněz, než by kdy spotřeboval. A všechno, co mu přebývá (a žije s manželkou velice skromně), tak posílá nadacím na léčbu tohoto onemocnění. Je toho názoru, že i když jemu nepomohli, tak jiným snad zachrání život. Přiznám se, že na to bych asi neměla a že brášku moc a moc obdivuju.

Pajda

Milá Pajdo, smekám před celou vaší rodinou

Text nebyl redakčně upraven

A co vy, milé ženy-in, v čem spatřujete charitu?

  • Přispíváte?
  • Co vám to dává?
  • Ocitla jste se sama v situaci, kdy jste potřebovala něčí pomoc?  Od koho se vám jí dostalo?
  • Chodí k vám Tři králové? Dostanou od vás nějaký peněžní dar? Kolik jim přispějete do kasičky?
  • Zúčastňujete se sbírek na pomoc lidem v tísni?
  • Dáváte něco žebrajícím, nebo bezdomovcům? Máte s nimi nějaké zkušenosti? Dobré, nebo špatné?
  • Kupujete si na ulici kytičky, pastelky, samolepky a podobné drobné dárky,  které prodávají charitativní organizace?

Napište nám o svých zkušenostech s charitou a dobročinností, ať se týká vás osobně, nebo někoho jiného.

Na vaše příspěvky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

 

Reklama