Potkat ho na ulici, řeknete si: "Pěkný oříšek", takový dojem budí na první pohled Norfolský teriér. Malý vzrůst, rošťácký, ale milý kukuč, hrubá zrzavá srst. Ani svým temperamentem nezůstává pozadu za venkovskými psíky: když může, tak prožene každou kočku, nic nenechá bez povšimnutí, sem tam vyhrabe nějakou tu jamku v záhonu a ulovit myšku není pro něj problém.

A proč by to vlastně měl být problém u psa, který byl původně na tuto činnost vyšlechtěn?

Norfolský teriér, jak už napovídá jeho jméno, pochází z Velké Británie z oblasti Norfolk.
Ve střední Anglii ve středověku se vyskytovali malí psíci s červenou hrubou srstí, které si cikáni, ale hlavně studenti na kolejích, drželi jako společníky a zároveň jako výborné hubiče krys. Na východě země si ze stejného důvodu drželi takové psy sedláci. V jižním Irsku choval plukovník Vaugham malé teriéry, používané k vyhánění lišek z nor. Tato směska psíků tvořila v pol. 19. století základ pro chov Norfolk a Norwich teriéra. Tato plemena byla zpočátku chována jako jedno, později se rozdělila na dvě samostatné rasy. Jsou si velmi podobná, jeden z hlavních rozlišujích znaků je postavení uší. Zatímco Norwich teriér drží uši vztyčené, Norfolk je má překlopené.

Dnes je Norfolk chován převážně jako společenský pes, i když jeho pracovní využití je nemalé. Velmi dobře se dá využít jako pes norník, sport zvaný agility je také velmi vhodný pro tohoto temperamentního psíka a jeho služby psa-hlídače jistě také oceníte, a to i přesto, že jde o plemeno nekonfliktní a přátelské.
Mně osobně vyřešil velký problém s potulujícími se kočkami, které si naši zahradu neustále pletly s veřejnými kočičími záchodkami, nemluvě o povyku v letních měsících, který nás v noci rušil. Od té doby, co vlastníme naši norfolskou slečnu, máme po starostech.

K povaze bych ještě doplnila, že je to velmi přátelský a veselý pejsek. Má neustále dobrou náladu, veselé oči, s každým chce být kamarád. Tato vstřícnost platí i pro psy-kolegy. Konflikty rozhodně nevyhledává, ale když se na něj nějaký pes oboří, rozhodně se nedá zastrašit. V tu chvíli strácí pud sebezáchovy a odhalí nám své velké, statečné srdce. Jakmile potenciálnímu nepříteli "vyhubuje" a vykáže do patřičných mezí, může hra zase pokračovat, jako by se nic nestalo. Jeho nebojácnost je obdivuhodná, vzhledem k jeho velikosti - 25 cm a váze - 5,5 kg. Zatím jsem neviděla nic, čeho by se naše fenka bála nebo lekla.

Měli jsem již několik psů, několika ras, ale žádný nebyl tak výtečným kamarádem pro naše děti, jako Norfolk. Dokonce jsem vypozorovala, že rozlišuje stáří mých dcer a ve hře se tomuto přizpůsobuje. Navíc jeho vlastnosti klauna zaručují perfektní podívanou.

A tak mi nezbývá než uzavřít toto povídání lítostivým povzdechem: "Proč nebyl dosud objeven i českými chovateli a není jich u nás víc!"    

      
Reklama