Když se v květnu loňského roku Jaromír Nohavica v rozhovoru pro týdeník Respekt přiznal, že byl spolupracovníkem StB, bylo mu veřejností odpuštěno. Uvedl totiž (a byly na to skutečně důkazy), že před StB vypovídal mimo jiné o své vídeňské návštěvě Karla Kryla, Pavla Kohouta a dalších tváří českého kulturního exilu v roce 1989.

Nevypovídal však nic, co by už režim nevěděl, a tím si svoje jednání omlouval. Karel Kryl mu však až do své smrti neodpustil hlavně proto, že Nohavica se ke spolupráci nepřiznal – bylo by mu dozajista odpuštěno stejně jako v roce 2006.

Bohužel pro nejpopulárnějšího písničkáře v zemi jsou archivy neúprosné a postupně vydávají další a další spisy. V neoznačené složce byly totiž nalezeny zprávy StB z archivu ministerstva vnitra v Kanicích u Brna, konkrétně z karvinské expozitury, pod níž Nohavica s krycím jménem Mirek spadal.

multi-tabs 5. - nachází

Ze zpráv je jasně prokazatelné, že Nohavica se v letech 1987 až 1989 setkal se svým řídícím důstojníkem Liberdou minimálně patnáctkrát, jak uvedly sobotní Lidové noviny. Snad nejbolestnějším zjištěním je, že Nohavica udal Státní bezpečnosti petici za propuštění Václava Havla z vězení, která mu byla přinesena k podpisu v lednu roku 1989. Zpěvák podepsal a nahlásil.

Při této schůzce byl Nohavica smutně výkonný, neboť přinesl také vyhlášení ankety Radia Svobodná Evropa o nejlepší exilovou knihu roku, který mu přišel poštou. V dopise byly i podrobné informace o českých knihách vyšlých za hranicemi Československa v minulém roce.

Nohavica se k celé záležitosti odmítl vyjádřit a prohlásil jen, že letošek chce věnovat propátrání osobního archivu a osvětlením svojí předlistopadové činnosti. Vysvětlovat je totiž stále co, protože postižení jsou z větší části stále naživu a zasluhují alespoň Nohavicovu omluvu.

Národ jeho písně nepřestane poslouchat, protože zejména jeho předlistopadová tvorba se stala nedílnou součástí české kultury, ale stejně jako celá doba také ona má v ústech nepříjemnou pachuť kovu a pendreku. Až příště uslyšíte Nohavicovu rozvernou písničku Staré dobré časy, zavzpomínejte na ně:

Kdo tě chtěl urazit, řek ty jsi Vasil
(…)
Kdo nechyt jednu pendrekem,
ten nebyl právoplatným člověkem,
pod heslem ke šťastným zítřkům
jsme rozkládali rodnou zemi z vnitřku,
my, příslušníci disidentskej klasy –
jo, kde jsou ty časy.
(...)
Na poli moh jsi potkat antikrista
a hrdě znělo slovo komunista.
(...)
Jediné, co mi zbývá asi,
je zpívat: Jó, kde jsou ty časy,
staré dobré časy.

Zdroj: Lidové noviny

Reklama