Poslední den v Bangkoku jsme věnovali návštěvě čínské a indické čtvrti. Fantastická špinavá nádhera mě úplně dostala. Pak jsme zabalili batohy a večer nasedli na autobus mířící do Chian Mai – města, které se nachází na severu Thajska.

 

Jeli jsme „ilegálním“ autobusem. Pro vysvětlení – v Thajsku jsou dvě autobusové společnosti. Jedna je státní a druhá je ilegální. Všichni dělají, že o té druhé nevědí. Domorodci těmito busy vůbec nejezdí. Je to sice levnější, ale také mnohem nebezpečnější. Autobusy řídí naprostí blázni, kteří předjíždějí i tam, kde se opravdu nedá. Dvanáct hodin jízdy jsme přežili. Klimatizace byla pro změnu stažená asi na deset stupňů, ale když jsem si vlezla do spacáku, tak se to dalo. Litovala jsem ty nezkušence, co se vydali na cestu jen v kraťasech a tričku. My měli mikiny, kalhoty a ještě spacáky a jen taktak jsme neumrzli.

 

Po příjezdu nás vyložili u hotýlku a nabízeli ubytování a jídlo a možné výlety. My sebrali batohy a šli po svých. Věděli jsme, že chceme najít hotýlek Eagle House II. Byli jsme z něj moc nadšení. Velký pokoj. Koupelna i záchůdek jen pro nás. Přímo pod hotelem rozkošná malá restaurace celá v zeleni. Paráda.

Trochu jsme se dospali, dali sprchu a hurá na památky. První v plánu byl Wat Phra That Doi Sutep. Podle všeho nejkrásnější chrám Thajska. Museli jsme uznat, že tomu tak opravdu je. Leží na kilometr vysokém kopci a je z něj výhled na celou Chian Mai. Je celkem malý, ale o to blýskavější a honosnější.

 

Chian Mai se svými 250 000 obyvateli nám připadalo po ohromném Bangkoku jako malá vesnička. Večer tu kromě procházky po Night Marketu nebo posezení v některé z kavárniček není moc co dělat.
Ale alespoň jsme dobře vyspaní. Pokoj s námi obývají malé ještěrky. Nevím proč, ale říkáme jim Otíci. Nebojíme se jich. Jsou roztomilé a ještě k tomu požírají malarické komáry - moskytiéru se nám nepodařilo zprovoznit.

 




TÉMATA:
ZAHRANIČÍ