sve.jpg
Foto: Shutterstock

Lidové tradice bývají silné. Jsou hluboce zakořeněné v historii národa, předávané z generace na generaci. I v současné době lze najít místa, která tradice ctí a lidé tam žijí v souladu s nimi – alespoň v rámci aktuálních možností. Svátků, které jsme zdědili po předcích, je celá řada. Patří sem také noc z 23. na 24. června, známá pod poetickým názvem svatojánská.

Když mají kouzla blíž lidem

Svatojánská noc byla (i je) tradičně spojována s kouzly a nadpřirozenem. Lidé věřili, že tajemné síly o sobě tou dobou dávají vědět víc než obvykle, odemyká se brána mezi světy, snadněji se dají vyvolat duchové, země se otevírá a skály rozestupují, aby vydaly své poklady. O svatojánské noci se více než jindy prováděly nejrůznější rituály, jejichž původ lze dohledat už ve starověku.

Svatojánská noc je tradiční lidový svátek propojující pohanské tradice oslav letního slunovratu (21. 6.) a křesťanské oslavy uctívání Jana Křtitele, jednoho z nejvýznamnějších křesťanských světců. Noc předchází svátku jeho narození a bývá vnímána jako čas plný zázraků, milostného čarovní a silných zemských a ohnivých energií.  

Ohně z devíti druhů dřeva

Pravděpodobně nejznámějším prvkem noci byly svatojánské ohně zakládané tradičně z devíti druhů dřeva. Ty se rozdělávaly obvykle na nejvyšším kopci blízkého okolí. Šlehající plameny symbolizovaly Slunce, jehož síla je v období slunovratu na vrcholu. Ohně se pro získání a udržení síly přeskakovaly, zapalovala se košťata a v některých zemích se z kopce posílaly hořící sudy, představující sluneční putování.

The-Feast-of-Saint-John.jpg
Foto: Svatojánská noc
Jules Breton, Public domain, via Wikimedia Commons

Kousky ohořelého dřeva, které na hranici zůstaly, měly mít dobrý vliv na úrodu a plodnost dobytka. Proto ani to nepřišlo nazmar a bylo hospodářem symbolicky využito.

Milostná magie devíti bylin

Nedílnou součástí noci bylo i svatojánské čarování. Nejčastěji šlo o milostnou magii a s ní spojené kouzelné bylinky. Ty, které byly nasbírané během svatojánské noci, měly mít největší sílu. Tradičně se sbíralo devatero různých bylinek z devíti různých míst, v některých krajích jen sedmero. Z nich se následně upletl věneček, který představoval jakousi záruku, že dívka brzy svého milého potká – snadněji ho rozpozná. Dívka se při sběru bylinek nesměla ohlédnout ani promluvit. Uvitý věneček si pak dala pod polštář (a ve snu se jí měl zjevit její budoucí manžel). Ráno věnec poslala po vodě s přáním brzkého shledání se spřízněnou duší. Lesy a louky bývali během magické noci plné milostných párů, které se pod rouškou noci k sobě hezky měly, procházely se i zastavovaly, koupaly v potocích a společně trávily čas se zvláštní romantickou atmosférou.

62ac5c45e21f1obrazek.png
Foto: Shutterstock

Tradovalo se, že nejen byliny mají o svatojánské noci mimořádnou sílu. Také energie vody měla být magií noci ovlivněna, což se projevovalo její silnou léčivou schopností. Doporučovaly se proto symbolické očistné koupele v přírodě s přáním uzdravit především bolavou lidskou duši.

Které bylinky sbírat?

Výběr je široký a různé zdroje uvádějí různé bylinky. Co ale rozhodně chybět nemá, je třezalka, které se lidově říká bylina svatého Jána. Zapomenout by se nemělo ani na kopretinu (svatojánský květ), ale další volba není nijak striktní. Pro potřeby věnečku lze použít třeba šípkovou růži, sedmikrásku, heřmánek či jitrocel, jetel, kontryhel mateřídoušku, fialku či chrpu.  

V rámci milostné magie je dobře známý také kořen mandragory, který se běžně prodával na trzích především pro tyto účely. Do věnečku šel využít jen stěží, ale k přípravě nápoje lásky byl ideální.

Svatojánský poklad v nitru země

Věřilo se, že v průběhu svatojánské noci je země ochotna vydat lidem něco ze svých pokladů. K tomu, aby se však skály rozestoupily, bylo nutné najít zlatý kapradinový květ, který okolo půlnoci rozkvetl. Ten, kdo květ nalezl, byl obdařen nadpřirozenými schopnostmi (dokázal porozumět řeči zvířat a magii rostlin), a také díky kapradí věděl, kam za pokladen. Z něj si ale mohl odnést jen to, co sám unesl. V opačném případě se se zlou potázal a jeho chamtivá duše propadla peklu.

62ac5bd508360obrazek.png
Foto: Shutterstock

Hledání pokladu skýtalo řadu nástrah. Na dotyčného čekaly v lese záludné bludičky, které jej lákaly do bažin, natrefit mohl i na bludný kořen nebo mámivé divoženky, lákající půvabným tancem a tklivým zpěvem. Jejich záměrem ale bylo utancovat hledače pokladu k smrti.

Čtěte také:

Zdroje: wikipedia.org, almanac.com, kniha Český lidový a církevní rok - Alena Vondrušková

Reklama