Ahojky všichni,

když si představím nějaký romantický večer, tak je to většinou s přítelem, doma, při dobré večeři, vínku a svíčkách. Ale ani restaurace nám nejsou cizí. Ale v hlavě mám jednu, pro mě opravdu romantickou představu, a to, že mě můj přítel požádá o ruku tak, jak to bývá ve filmech :-) V restauraci u večeře při svíčkách s krabičkou, ve které bude nádherný prstýnek.

Ale asi se toho nedočkám, protože ač mu romantické zážitky nevadí, moc je neorganizuje, maximálně nějaký pěkný výlet.....

Ale i když nezažívám příběh jako z pohádky, tak jsem dokonale šťastná, protože mám milionovýho chlapa, a tím nemyslím, že máme postel z bankovek :-)

Ale teď mně ještě přišly na mysl nějaké vzpomínky, jako třeba, že jeden můj nápadník mi psal básničky, a vždycky to byl děs. Jedna začínala, cituji: Ivo, Ivo, ty máš ráda pivo - podotýkám, že v té době jsem byla zapřísáhlý abstinent, a ten dotyčný byl asi opravdu magor, protože jeho představa o tanci byla taková, že stál na diskotéce u repráku a mlátil hlavou do zdi - střízlivý.

No a jeden, to byl taky případ, jmenoval se Robert, a seznámili jsme se tak, že jsem šla po městě, a najednou ke mně přijel nějaký kluk na kole, a říká: "Ahoj, já jsem Robertek, můžu tě doprovodit?" No tak mě doprovodil, pak jsme měli schůzku a na té další, což byla romantická procházka přírodou, která končila na jednom odlehlém místě, kde byla lavička, mě políbil. Asi minutu potom si vzal bonbon, a chtěl se začít znovu líbat s tím, že si budeme ten bonbon vyměňovat. No málem jsem se pozvracela už při té představě. A korunoval to tím, že mi na té naší v pořadí druhé schůzce navrhoval, že si vezmeme pokoj v hotelu, a užijeme si.

To mě, jako holku (16), která chtěla být nejmíň do 18 panna, vůbec nelákalo, tak jsem se sebrala, a šla domů.
Druhý den u nás zvonil s kyticí růží. Marně, s někým takovým nechci mít nic společného.

Teď po létech je to docela sranda, ale tenkrát mi to tak nepřipadalo.


PS: ten bonbon je ale divný slovo, ani nevím, jak to správně napsat :-)