Jsem nezajímavá, hloupá, trapná. Nikdo na mě není zvědavý, všichni mě trpí jen ze soucitu. To není nic pro mě, na to nemám. Jsem ošklivá, stará, tlustá, neschopná. Poznáváte se?
Neustálé pochybnosti a nedůvěra ve vlastní schopnosti mohou skrytě sužovat každého z nás. I lidé, kteří působí navenek sebevědomě, jsou uvnitř mnohdy zranitelní. Sebedůvěra neboli víra v sebe je často spojována s tím, jak nás chválí či kritizují druzí. Projevům okolí přikládáme často velkou důležitost. Není divu. Dnešní doba je nemilosrdně nasměrovaná na výkon. Nechceme vybočovat, chceme se mít dobře a žít lépe. A k tomu potřebujeme mít sebevědomí. Odkud vlastně pramení jeho nedostatek?
Je to, bohužel, dětství, kdy rodiče své děti srovnávají s ostatními, předhazují jim vzory, nastaví dětem laťku, čeho je potřeba pro pochvalu dosáhnout. Kladou si podmínky, za kterých budou mít své děti rádi.
| Dnes čtyřicetiletá Iva je nejstarším ze tří dětí. Soužití jejích rodičů nebylo zrovna šťastné. Iva byla tím důvodem, proč si matka zkazila život, když přišla do jiného stavu a musela se vdát za člověka, kterého pořádně neznala a nemilovala. Matka jí tuto skutečnost často připomínala. Stejně jako to, že se má držet zpátky, neupozorňovat na sebe a nenosit v žádném případě krátké sukně, protože má krátké nohy. I když jí dnes spousta lidí říká, že má naopak pěkné nohy a měla by je ukazovat, Iva je halí do neforemných dlouhých sukní. Iva má i problém s navazováním vztahů s muži. Je nedůvěřivá a vztahovačná. Neustále potřebuje ujištění od druhých, že to či ono udělala dobře. I když ji druzí chválí, povzbuzují, tak tomu nevěří. |
|---|
Pocit nízkého sebevědomí vyplývá i z naučené „schopnosti“ všímat si pouze neúspěchů, omylů, chyb.
Kudy tedy vede cesta sebevědomému „Já“? O tom, jak sebevědomí zvýšit, krok za krokem, byly popsány tuny papíru: Více se pohybovat, usmívat se na sebe, prodávat své schopnosti a zkušenosti, být pozitivní… Zkrátka když je vůle vykročit, jde všechno. Třeba i na mega vysokých podpatcích, o kterých jste vždy tajně snila, ale nahlas sebe i ostatní přesvědčujete, že vy a vysoké podpatky, to nejde v žádném případě dohromady.
Španělský módní návrhář, guru přes elegantní jehlový podpatek, Manolo Blahnik k odvaze vyzkoušet a vykročit vstříc hezkým chvilkám v životě, říká:
„Když se mě ženy ptají na podpatky, odpovídám: Vyzkoušejte je. A jestli neodhalíte jejich kouzlo, zůstaňte u tenisek.“
Nový komentář
Komentáře
S nízkým sebevědomím jsem měl problém hrozně dlouho, pak jsem však narazil na https://www.zenysro.cz/blogy/videa/jak-ziskat-sebevedomi na to, že pomůže když se člověk přestane srovnávat s okolím. Vím že je to v dnešní době těžké, ale pokud to člověk zvládne, opravdu to pak na sobě pocítí.
Také mám sebevědomí v bodu mrazu. Od mala kritika, ve škole šikaná, v práci se po mě všichni vezli. Dnes mám skvělí kolektiv, skvělého manžela a pracuji na sebedůvěře, ale stačí se blbě probudit a jsem zpět ve víru přesvědčení jak moc jsem nemožná, vše co dělám dělám špatně, a vše co mi kdo řekne si vezmu osobně. Je to nekonečný koloběh, hlavně proto, že pokud si nevážím sama sebe, těžko si mne může vážit kdokoliv jiný. Samozřejmě že pak přitahuji jako magnet dravé kamarádky a situace kterým neumím říci NE. Tiše trpím a bojím se ozvat na svoji obhajobu, bojím se říci NE, bojím se říci DOST. Ale když se chce, tak de všechno. I získat zpět své sebevědomí a ozvat se. Pracuji na tom. Člověk by si měl vážit sám sebe a mít se rád, tak jako miluje a váží si své bližné. Ani o chlup víc či míň.
peetrax — #37
kobližka — #40 Já taky.
free — #39 Bože...zjišťuju,jak krásné a idylické jsem měla dětství a milující rodiče.
Otec mi seběvědomí zadupal do země a matka nijak nepomohla, byli jsme na tom stejně. Jednou mi řekl: "Musiš být aspoň hodná, když si škarédá!"
Odmala jsem byla doma chválená, můj bratr taky. Přesto jsem měla nízké sebevědomí, protože jsem v pubertě hodně přibrala a tak vůbec... Osudové bylo setkání po dvacítce s mým tehdejším přítelem, který, ač o pouhého půl roku starší, byl mnohem vyspělejší než já a nastartoval ve mně jakýsi proces přirozeného zvyšování sebevědomí, trvalo to x let, ale dnes jsem spokojená a sebevědomí mám zdravé a dostatečné.
Suzanne — #22 ad Cimrman - v souvislosti s tebou mi přijde přiléhavé "před oponou, za oponou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát".
Deja — #24 Ja k tobe chovam prizen uz dlouhou dobu, jsi bajecna zenska
datura — #34 Já jsem svoje děti neplánovala,obě holky se narodily z lásky. Ale každý člověk je jiný...
kobližka — #29asi to bylo tím, že jsem nebyla plánovaná a matce bylo už 40, když jsem se narodila, pořád mi to dávala najevo.
no už je to pryč, dávno jsem jí to odpustila, bylo to ponaučení, jak se nechovat k vlastním dětem.
Článek
Gerda: Já od Scarlett O´Harové takřka denně používám výrok: "Dnes na to nebudu myslet"
Móóóc mi to pomáhá neštvat se s věcma, které se do zítřka pravděpodobně vyřeší samy nebo na které stihnu do zítřka zapomenout a už je řešit nebudu vůbec 
mě si v dospívání nikdo skoro nevšímal, tudíž mám sebebědomí zdravé a děkuji za matčin nezájem v té době
dneska dobrý článek
Také jsem hodně zapracovala na nízkém sebevědomí a hned se mi žije lépě.
I s nízkým sebevědomím jde něco dělat. Jen člověk musí trošku chtít a investovat do seberozvoje. Jsem kombinace dobře se učící žákyně, kterou nikdo za to moc nechválil a toho, že mi doma hlavně otec říkal, jak jaké jsem nemehlo. No a jako tvrdohlavý Kozoroh jsem si spoustu věcí vydřela - např, ježdění na koni. Teď mám problém spíš ve vztazcíh, ale pracuji na sobě velmi mnoho a vidím pokroky a dost velké. A beru to tak, že se stejně učíme celý život.
datura — #26 No,u mě by s takovým přístupem teda nepochodila a dost by mě bylo líto,že se takhle ke mě maminka chová.To se mi zdá až moc tvrdé.Své děti miluju a snažila jsem v nich hledat to pěkné,podržet je,když se do něčeho pustily a chválila jsem je.
Svého času tak nějak přistupovala k dceři i herečka Milena Dvorská,viděla na ní jenom nedostatky,neustále jí kritizovala a srovnávala s vlastní krásou.
Suzanne — #22jo, tak tenhle citát od Járy Cimrmana používám doma velmi, ale velmi často
, hlavní je, umět se pěkně pochválit, protože to opravdu nikdo jiný neudělá
datura — #26no jo, ale to tě musela dobře znát! Na někoho by to mělo přímo opačný účinek a nadosmrti ho to srazilo.
Moje matka měla taktiku, ke které se přiznala až po letech. Jakmile jsem měla chuť do něčeho se pustit, hned mi na to řekla, že jsem dřevo, že to nezvládnu, ať ani nezačínám. A tak já se beran na truc do všeho vrhala po hlavě, abych ji dokázala, že dřevo nejsem. A tak jsem se postupně naučila už jako holka plést na jehlicích i stroji, šít, vařit. Sice jsem se pěkně namořila, ale matku jsem utřela a sebevědomí jsem si upravila k obrazu svému. U dcer jsem tak drastickou metodu nepoužívala, spíš jsem je chválila, takže jsou z nich nezakomlexovaní jedinci se zdravým sebevědomím.
Moc sebevědomí nemám. Vím, že to není dobré, ale nemohu si pomoci