Nikola Lörinczová: Jsem sekáčovej týpek

Nikola je mladá slečna, která sbírá vintage kabelky, provozuje internetový obchůdek s vintage a retro oblečením a založila si vlastní blog inspirovaný touto módou.

Nikolo, jak jste s vašimi módními aktivitami začala?
Začala jsem asi před rokem, hlavně díky kabelkám, jelikož se mi doma hromadily moje vlastní kousky a přátelé a kolegové z práce na mě vždycky ukazovali a říkali, ty máš super kabelku, kde si ji vzala a kolik stála. Tak mi problikla v hlavě myšlenka, že bych mohla tyto věci nějakým způsobem prodávat lidem dál. Pak jsem jela do zahraničí, kde jsem některé vintage shopy navštívila, což mi dodalo odvahu se do všeho pustit naplno. Tak jsem začala s malým vintage obchodem s retro oblečením, kabelkami, botami a bižuterií na internetu.

Takže vlastně prodáváte vintage oblečení díky kabelkám?
Víceméně vše vzniklo díky tomu, že jsem začala obrážet různé sekáče, blešáky a burzy pro vlastní účely, a nakonec jsem zjistila, že můžu nabízet lidem to nejlepší, co zde najdu. Pamatuju si, že se mi to hrozně líbilo. Tenkrát jsem chodila do klasického zaměstnání a tohle byl pro mě neuvěřitelný relax a pohoda, ponořit se do světa těch retro hadrů a kabelek. Říkala jsem si, že tohle chci dělat. Takže to vzniklo spíš jako moje hobby a zábava.

Oblečení sháníte jen přes blešáky, nebo i od lidí?
Mám svoje zdroje, které bohužel nemůžu prozradit, ale dalo by se říct, že kupuju všude, kde se dají takové věci pořídit. Ničemu se nevyhýbám a pořád se snažím hledat nové zdroje.

Sháníte oblečení jen tady u nás, nebo pro něj jezdíte i do zahraničí?
Byla jsem třeba v Paříži, v Berlíně, v New Yorku, a vintage obchody jsem si tam prošla. Ale pro mě je absolutně neetické, abych koupila něco v zahraničním vintage obchodě a pak to tady prodávala. Ven jedu spíš pro inspiraci a nakupuju hlavně pro sebe. Záleží, na jaký obchod natrefíte, ale v každé zemi může být sortiment trochu jiný a na něco specializovaný. V New Yorku najdete třeba vintage obchody specializované na basebalové a basketbalové mikiny, dresy a trička, zatímco v Paříži jsou obchody spíše s evropskou módou minulých let.

Proč zrovna vintage?
Ani nevím. Mám to ráda.

Prostě je to váš styl.
To určitě. Hrozně jsem se v tom našla. Člověk tak nějak hledá svůj vlastní styl oblékání, když nemá moc peněz, tak se snaží nakupovat jinde než v obchodních centrech a já jsem tohle dělala odjakživa, akorát že v poslední době popularita sekáčů ještě více stoupla. Myslím, že sekáčové oblékání má ještě velkou budoucnost.

U nás to ještě není tak profláknutý.
Lidé se spíš ještě bojí, možná stydí, vzít si na sebe něco z druhé ruky a ještě k tomu třeba dvacet let staré. Neumí ocenit originalitu té věci a sžít se s ní.

Takže si radši koupí novou věc, která vypadá jako stará.
Přesně tak, a která je navíc dražší. Možná mají lidé i trochu odpor k těm retro kouskům. Nevoní novotou, ale jsou z nich cítit léta a jejich příběh.  Ale samozřejmě stačí jednou vyprat J.  Možná mají strach z jejich lehké opotřebenosti. Když kabelka není úplně nová, tak jí umyju, kůži ošetřím a je jako nová nebo když chybí knoflík, tak seženu nový. Takže občas s těmi věcmi musím pracovat.

Takže vám to zabere hodně času? Není to tak, že něco koupíte a hned to prodáte dál.
Snažím se kupovat věci, které jsou ve 100% stavu. Ale když se mi nějaká věc líbí a třeba ji něco chybí, tak s ní ten čas strávím. Seženu kabelce nový popruh nebo vyměním všechny knoflíky, vyčistím apod.

A nosíte to oblečení i vy sama?
Určitě. Ze začátku jsem to nejlepší, co jsem ulovila, dávala do obchodu, sama jsem si nic nenechala. Takže na mě většinou zbyly jen ty nestoprocentní věci, které jsem musela nějak opravit. A nakonec jsem zjistila, že tyto věci mám nejradši. Dneska už jsem v situaci, kdy se necítím ve své kůži, když se kvůli práci musím obléct jinak, vzít si nové věci, které pro mě nemají to kouzlo, necítím z nich žádnou originalitu, osobitost. Moje okolí se mi občas trochu směje. Mám kamarády, kteří tomuto stylu moc neholdují.

Což bude asi tím, že tady u nás to bohužel ještě není moc obvyklé.
Přesně tak. Ale když si na sebe vezmu džínové kraťasy do pasu, nejdřív se mi půl hodiny smějí, ale pak jdou do háemka, a tam je mají taky, tak už jim to nepřipadá tak divné a jsou překvapené.

Máte ráda staré věci už od dětství?
Pamatuju si, že můj šatník na základce byl převážně sekáčovej. Protože sehnat pěknou a výstřední věc, aniž by stála majlant, šlo jedině v sekáči. Takže jsme s mamkou obrážely sekáče rády. Na střední škole jsem nakupovala spíše v nových obchodech. V té době jsem se stylově také ještě dost hledala. Po střední jsem čtyři roky pracovala v klasickém zaměstnání na plný úvazek, a tam se nepovolovaly žádné výkyvy ani extrémy v oblékání. Pak jsem odešla a chytlo mě to. Říkala jsem si, že nemá smysl si nechat utlačovat osobnost a styl někým jiným, je potřeba jít za tím, co člověk chce. Buď to vyjde, nebo ne. Do toho každodenního koloběhu zaměstnání se může člověk vrátit vždycky.

Když jste mluvila o tom, že si nebudete nechávat všechny hezké věci, vzpomenete si, jestli jste prodala něco, co vám pak chybělo?
Ano, byla to růžová tygrovaná teplákovka. Tu jsem prodala mému kamarádovi pro jeho taneční skupinu na vystoupení. Pak jsem k němu jela za půl roku na Slovensko, a když jsem jí tam viděla, tak jsem se do ní navlíkla a byla jsem tak šťastná, že mi řekl, ať si jí vezmu zpátky. Takže to je moje srdcovka.

Podle čeho ty věci vybíráte?
Hlavně podle mého vkusu, co se mi líbí. Na tom je i Nickies postavené. Jsem to já. Odráží se v tom, jak se vyvíjí můj vkus, můj přehled v módě. Zda mám čas a jsem aktivní nebo čas nemám a vše tak trochu stojí. Ale dalo by se říct, že při výběru se snažím také trochu řídit i aktuálními trendy. Protože Nickies je malý obchod a já nemám žádný prostor, kam ty věci dát. Retro se vrací a obchody jsou plné oblečení v retro střizích a barvách. Takže se trochu snažím řídit módními trendy. Aby si holky mohli koupit kabelku u mě, koženou s patinou, která jim vydrží, a ne v obchodě, kde bude jen koženková a pravděpodobně ještě mnohem dražší.

Sbíráte i značkové věci?
Málokdy se mi něco takového dostane do ruky. Vím, že tady v Praze je jeden vintage obchod, kde se specializují na staré značkové věci. Mně spíš zajímá, jak ta věc vypadá, jak je použitelná v současnosti. O značky mi vlastně nikdy nešlo. Jsem takovej sekáčovej týpek. Já si té věci nebudu vážit víc, když bude značková.

Líbí se vám jen vintage oblečení, nebo máte ráda i starou hudbu, filmy…?
Myslím, že přes hudbu jsem se vlastně dostala k tomu oblečení. Od sedmnácti let tančím. Díky tomu jsem začala poslouchat funk a pak přišel soul a teď poslouchám hodně disco 70. let. Takže bych řekla, že hudba mě asi inspirovala ze všeho nejvíc. Poslouchám převážně starou hudbu, ze současné produkce mě osloví jen málo co.

Kde oblečení prodáváte?
Mám svou stránku na Facebooku, kde spravuji galerie s aktuálním sortimentem. Udělala jsem si také profil na votočvohoz.cz a snažím se aspoň jednou za měsíc chodit prodávat někam ven. Nejoblíbenějším prodejním místem je Pravý pražský bleší trh, který se koná buď na Tylově náměstí, nebo na Náplavce pod Palackým náměstím. Je to vždy dvakrát do měsíce. Nebo vyhledávám různé další akce. Teď pojedu do Plzně na akci, která se jmenuje Bizzar Bazaar a chystám se třeba na Fashion Market do Holešovic.

Jaké blešáky byste nám doporučila?
Určitě Pravý pražský bleší trh, koná se vždy druhou a poslední sobotu v měsíci. Teď bude třináctého října na Náplavce. Pak existuje blešák na stanici metra Kolbenova, každou sobotu a neděli od rána do oběda. Teď navíc začíná sezóna malým blešáčků v různých kavárnách a prodejných bazárků, kde třeba fungují i směnné obchody. Člověk např. přijde s knihou a tu vymění za jinou, funguje to stejně třeba i s oblečením.

Kde se můžeme dozvědět o prodejních akcích?
Většinou na Facebooku. Jsou to malé akce, které nemají větší propagaci. Snažím se pozvánky postovat i na mé stránce Nickies na facebooku.

Živíte se tím, nebo je to váš koníček?
Koníček. Myslím, že je zdravé mít lehký odstup, protože ve chvíli, kdy by se to stalo mým hlavním příjmem financí, tak člověk pak začne honit peníze na úkor kvality a vnitřní pohody. Ta práce tomu pak vezme kouzlo. Je to spíš na škodu. Takže se pořád snažím mít jinou práci a tohle je pro mě taková pohodička, která mě baví a dobíjí energií.

Takže když něco vyděláte, tak za ty peníze zase něco nového koupíte?
Většinou jo. Snažím se peníze vracet zpět do obchodu. Ze začátku jsem kupovala stojany a vybavení na prodávání, pak jsem si nechala udělat blog. Snažím se postupovat pomaličku a v klidu. Třeba časem budu mít i e-shop.

Když jste zmínila ten blog, tak ten se týká čeho?
Na mém blogu najdete příspěvky, které souvisí s vintage. Většinou jsou to příspěvky ze života Nickies. Z akcí kde prodávám, o věcech, které koupím a o lidech, které potkám. Psala jsem článek o ježdění na čtyřřadých kolečkových bruslích, které se tady v Praze pořádá nebo tam najdete moje outfity. Je to taková všehochuť.

Máte v tomto oboru konkurenci?
Určitě, mám. Jsou to většinou holky jako já. Chodí po sekáčích a vyhledávají speciální kousky. Ve svém sortimentu se však nevyhýbají i novým věcem, o kterých vědí, že by stálo za to je prodat dál. Pak mám kolegy, kteří se vedle retro kabelek, doplňků a módy, zabývají i bytovými doplňky, nábytkem a hračkami. Nejblíž mi jsou asi kluci z Nanovo, kteří se soustřeďují jen na nábytek  a bytové doplňky 60. až 80. let.

Děláte tohle všechno úplně sama, nebo vám s tím někdo pomáhá?
Úplně sama. Na začátku jsem do toho chtěla jít se svojí kamarádkou, ale ona se tenkrát rozhodla zabývat něčím jiným. Já jsem se svého nápadu nechtěla vzdát, tak jsem s tím začala sama. Dneska musím říct, že jsem poměrně ráda. Ve dvou bychom si názorově nemusely vždycky rozumět.

Pamatujete si vůbec první kabelku, kterou jste měla?
Myslím, že to je zrovna ta, kterou mám dnes s sebou. Kamarádi říkají, že vypadá jako revizorácká brašna. Koupila jsem ji na aukru. Pak už se to začalo hromadit.

Věnujete se nejvíc kabelkám, nebo všemu stejně?
Třeba na trhy beru hlavně kabelky, protože jsou dobře skladné. Na posledním jsem ale měla i bižuterii, šátky a svetry, protože už je chladno. Ráda bych v budoucnu prodej kabelek rozjela víc, protože jsem zjistila, že k nim mám největší vztah. Ale zase nemůžu říct, že Nickies jsou jen retro kabelky. Je to asi tak třetina kabelky, třetina oblečení a třetina bižuterie a doplňky.

Ty kabelky, které jste měla, než jste je začala prodávat, jste měla odkud?
Tenkrát jsem chodila víceméně po sekáčích, nebo po trzích, kam teď chodím prodávat. Občas jsem hledala na Aukru. Nasbírala jsem asi deset kousků a pak přemýšlela nad tím, že je budu prodávat a budu jich kupovat víc. Takže už jsem je pak nevybírala jen podle svého vkusu. Často, když tu věc vezmu do ruky, není třeba úplně můj style, ale přesto jí vezmu, už  totiž vidím, jaká holčina by si ji mohla koupit J.

Chodí na blešáky hodně lidí?
Myslím, že stále víc a je to dobře. Nevím úplně, čím to je. Lidé si dřív mysleli, že je ostuda mít něco ze sekáče, teď je to pomalu spíš trumf. Soutěž o to, kdo najde něco lepšího a levnějšího.

Máte nějaký oblíbený sekáč?
Ani ne, pro sebe nic nehledám. Spíš mě vždy něco uchvátí, když nakupuju do obchodu, a pak si to nechám.

Kolik času obchodu věnujete?
Snažím se mu věnovat hlavně víkendy a večery. Ideální by pro mě ale bylo, kdybych to dělala na půl s mojí oficiální prací. Třeba kdybych časem měla malý hezký sklad, který by zároveň fungoval i jako showroom.

Takže plánujete do budoucna i kamenný obchod?
Hrozně by se mi to líbilo, ale má to dvě negativa, kterým bych se ráda vyhnula. Je to hodně peněz za nájem a ...

A jak jste říkala, že už by se to stalo vaší prací.
Přesně. Už bych vydělávala jen na nájem a ty peníze bych neinvestovala zpátky a obchod bych neposouvala dál. To nechci. Ve finále je pořád výhodnější jít dvakrát do měsíce prodávat na nějakou akci. A druhá věc je to, že já nechci sedět od rána do večera v obchodě. Já jsem hrozně rozlítaný člověk, pořád někde běhám a potřebuju cítit, že mám určitou svobodu. Takže bych musela najít kompromis.

A najít si prodavačku by byly další náklady navíc.
Ona asi přijde ta chvíle, kdy se budu muset rozhodnout, co dál. Když jsem začínala, tak jsem neměla vůbec žádné zkušenosti. Teď po roce už mám něco za sebou. Dřív jsem byla rozhodnutá, že chci obchod, ale teď už si tím nejsem tak jistá.

Třeba zase za rok, to budete plánovat úplně jinak.
Asi ano. Napadá mě spousta věcí, jak by se to dalo udělat. Nemusí to být jen moje. Můžeme obchod mít dohromady s někým, kdo se tomu také věnuje. Těch variant je hodně. Ale nepůjdu do toho bez jistoty. Momentálně je pro mě na prvním místě vydělat peníze na život, ve druhé fázi dělat to, co mě baví. Ale snažím se, aby to bylo vyvážené. Kdybych se celé dny věnovala jen tomu oblečení, tak se z toho za chvíli zblázním.

Plánujete udělat si oficiální e-shop?
Chtěla bych, ale nechat si udělat e-shop podle mých představ stojí i desítky tisíc. Chtěla bych, aby to mělo nějakou úroveň, což jsou investice. A taky mám trochu strach, protože mnohdy to oblečení na fotkách vypadá trochu jinak než ve skutečnosti. Já více preferuju osobní kontakt. Retro věci mají své kouzlo a energii, mnohdy Vás prostě dostanou. Chci, aby si lidé mohli věci osahat, prohlédnout.

A nakonec, co plánujete do budoucna?
Někdy v listopadu bych chtěla udělat svůj pop-up store, kdy otevřu obchod veřejnosti tak na jeden dva dny. Zatím však hledám vhodné prostory, momentálně nevím ani datum, ani místo. A někdy v příštím roce bych chtěla najít místo pro showroom. Abych tam mohla mít např. každý čtvrtek otevřeno. A určitě bych se zase ráda podívala do zahraničí, trochu načerpat inspiraci.

Oblečení od Nikoly si můžete koupit na jejím facebooku http://www.facebook.com/nickiesvintage a určitě se koukněte i na její blog http://www.nickies.cz.