Nikola bydlela se svými rodiči ve velkém, dvougeneračním domě, spolu s prarodiči a tetou. Tu ale moc často nevídala. Byla tak trochu podivínkou. Alespoň na poměry městečka, v němž žili. Ve svých jedenačtyřiceti letech neměla manžela, natož děti. Její zvláštní povaha, nestálá práce i časté výlety do zahraničí o ní dávaly vzniknout nejrůznějším řečem.

Všichni na ni hleděli skrz prsty, její rodiče nevyjímaje. „Nepamatuji, že by babička o tetě kdy řekla hezkého slova. Přestože ji s dědou doma trpěli a platili za ni kde co, bylo mezi nimi znát jisté napětí, kdykoli se na čas vrátila domů. Tenkrát jsem to ale ještě nechápala. A naši o tom také odmítali mluvit,“ vzpomíná Nikola, která se pravý důvod dovědět nikdy neměla. Ale přece jen se našel někdo, kdo jí jednoho dne vmetl do očí těžko uvěřitelnou pravdu.

„Rozhádali jsme se se sousedem kvůli venčení psa, a on mi ve vzteku řekl, že jsem stejně praštěná jako ta moje matka, že je to asi dědičné. Na moje námitky, že proti mým rodičům nemůže říct ani popel, protože toho pro něj dost udělali, se jen ušklíbl. Se slovy, že však taky myslí mou skutečnou matku, mi zabouchl dveře před nosem. Absolutně mi nešlo na rozum, proč to řekl. Ale hlavou mi to samozřejmě vrtat nepřestalo,“ vypráví Nikola s tím, že se se vším svěřila rodičům. Ti se na sebe nešťastně podívali, přikývli a pak své dceři převyprávěli, jak se věci skutečně mají.

„Byl to šok! Vyšlo najevo, že ve skutečnosti je mou biologickou matkou má teta! Jenže ta dítě neplánovala ani nechtěla, což jí ostatně zůstalo dodnes. Takže když zjistila, že je těhotná, ale už s tím nešlo nic dělat, na potrat bylo pozdě, chtěla mě dát k adopci. To její rodiče nechtěli dovolit. Nakonec přišli s řešením. Dítě vychová její starší sestra Denisa s manželem, kteří se o miminko pokoušeli marně. Zůstala jsem tak v rodině, ale pod jednou podmínkou, kterou si ta žena, co mě porodila, vymínila. Nikdy se pravdu nedovím,“ svěřuje se mladá žena, která najednou nevěděla, kam patří.

Jakmile ale pominula prvotní zlost, řekla svým adoptivním rodičům, že se pro ni touto informací nic nemění. I nadále jsou oni dva její maminka a tatínek, zatímco její biologická matka pro ni zůstane tetou. Ta paní pro mě nic neznamená, stejně jako jsem doposud neznamenala nic já pro ni. Musím ale přiznat, že to z hlavy tak úplně pustit nedokážu,“ dodává Nikola.

Čtěte také:

Reklama