I já se připojuji ke článku o stálém zklamáním.
Já, i když dnes postarší osoba, to mám celý život s dárky. Jako každý člověk - hlavně ženská ráda dostávám a dostávala dárky, ale nikdy ve svém životě jsem nedostala to, co bych si přála, nebo to, co by se mně líbilo.
Samozřejmě tím nemyslím Ferrari nebo kožich ze stříbrné lišky. Ale třeba svetřík, co se mi líbil, nebo prstýnek jinej, než jsem si vyhlédla atd.
Prostě nikdy, NIKDY, CO BYCH SI PŘÁLA JÁ. a TO mě provází stále.
A pak se doma diví, že nemám radost. Už mi to nějak nejde se přetvařovat a dělat, že to právě je to pravé ořechové.
Tak zatím pa manek
Navrhuji jediné - napsat rodině, co si přejete, a být konečně spokojená :-). A pak se doma diví, že nemám radost. Už mi to nějak nejde se přetvařovat a dělat, že to právě je to pravé ořechové.
Tak zatím pa manek
| Otázka číslo tři: Počet obyvatel Tanzánie? |
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Jezkovyvoci to jsou problemy...Nebude ona chyba spis v komunikaci?
Vždy navrhnu co bych chtěla, a rovnou několik věcí, aby si přítel mohl vybrat co koupí
. Není přeci žena a proto nemůžu čekat,že se pokaždé trefí do mého vkusu a do hlavy mi (jak už tady bylo napsáno) nevidí. Ani to moc neřeším, dárky co dostávám se mi skoro pokaždé líbí
.
A to, že za mnou někdo osobně přijde a popřeje, i když třeba s dárkem po kterém jsem zrovna netoužila, mě stejně potěší, protože to znamená, že si ten dotyčný vzpomněl a udělal si čas a přišel - i to je dárek.
Jestli ty "manku" nejsi trošku náročná.
Vždy navrhnu co bych chtěla, a rovnou několik věcí, aby si přítel mohl vybrat co koupí
. Není přeci žena a proto nemůžu čekat,že se pokaždé trefí do mého vkusu a do hlavy mi (jak už tady bylo napsáno) nevidí. Ani to moc neřeším, dárky co dostávám se mi skoro pokaždé líbí
.
A to, že za mnou někdo osobně přijde a popřeje, i když třeba s dárkem po kterém jsem zrovna netoužila, mě stejně potěší, protože to znamená, že si ten dotyčný vzpomněl a udělal si čas a přišel - i to je dárek.
Jestli ty "manku" nejsi trošku náročná.
To mi připomíná manželovu historku, jeho děda kupoval babičce k narozeninám rum, který měl rád a bonboniéru, kterou snědl.
My si normálně řeknem, co chceme ...
... dělají to tak u nás všichni, i děti ... a pokud řeknou, že neví a je jim to fuk nebo že nic nepotřebují ... tak tepr je to na nás.
Přesně tak, jak tu napsala Janulina ... do hlavy nikdo nevidí a já přidávám: ... líná huba ... celé neštěstí.
Ono nejde ani o to, jestli se ten "darovatel" trefí nebo ne, ale spíš mě mrzí, že to ostatním nestojí zato něco vymyslet...
Jsem taky s manželem už 15let a vždycky bych ho
Ale už jsem si tak nějak zvykla...
Já miluju Rafaelo. A co dostanu? Ferrero Roche. Že by manželovi chutnalo víc? Tak se hezky podělíme a to co chci si koupím sama. Vzdala jsem i vánoce. Překvapení nechávám synovi. Nic extra nepotřebuju a ten případný svetřík, který se mi líbí si koupím taky sama.
A netváříš se náhodou, že nic nechceš a nepotřebuješ a "nedělejte si škodu"?
manek: myslím, že špatně na to jdeš ty. Copak tvoji blízcí ti vidí do hlavy. My to řešíme tak, že před narozkama prostě jedem a něco si vyberu. Dárky jako "překvapení" se mi moc nelíbí. Právě proto, že je hodně věcí které chci a které by ostatní nenapadli. Pokud celý rok neotevřeš pusu a pak čekáš, že ti
koupí úžasnej svetr, kterej jsi viděla s kamarádkou, tak jsi asi z Marsu 
Tak to ja dostanu jako darek,vzdycky to co si preji,a to jsem pak teprve prekvapena.
to vi, a dostavam je dost casto,skoro s zeleznou pravidelnosti.No a koukam, ty posledni jsem vcera vyhodila,takze ocekam novou davku 
Neni nad to mit doma vazu plnou cerstvich kvetin 
alko: ja taky miluji zlute ruze,ale nastesti ten muj
Maranta:souhlas
Vendy: Jinak si ostatní dárky také kupuju sama. Jen ty květiny ne.
Miluju žluté růže. Můj muž mi ale kupuje gerbery. Už jsem to vzdala opatrně mu říkat, že gerbery
. On to do příště zapomene.