Hezký den,

původně jsem chtěla napsat humornou story o soužití s mým manželem. A že by bylo co vyprávět. Jenže pak mi došlo, že bez znalosti okolností by Vám to nepřišlo ani úsměvné, ani pochopitelné. Tím nechci říct, že by se muži chovali vždy racionálně. Ale toho mého byste považovali spíš za asociálního poloblba. Jestliže mám mluvit o zvláštnostech mého muže, začnu tou nejpodstatnější.

Můj manžel má roztroušenou sklerózu. Už to s ní táhne takřka od osmnácti, takže jeden o druhém ledacos víme. I já to věděla, když jsem si ho brala. Tchýně mi po svatbě kondolovala. Medicína spíš tápe než by pomáhala, a tak jeho zdravotní stav je odměnou hlavně za jeho vytrvalý boj na vlastní pěst. Léta partizánštiny na boji medicínském mu vnukla myšlenku, že příbalový leták léčiva je zásadně bulvární informací, kterou on nečte, protože jen on ví, jak mu je a kolik toho má brát. Doktoři jsou nedouci a neví o neurologii víc než truhlářský učeň, tudíž je nutno jim informace zásadně podávat upravené a nejlépe je diagnostikovat se sám. Pravidelně první věta po příchodu do ordinace je: " Napište mi tohle v takovéhle dávce. Nashledanou." Ještě, že už ho znají.

Nikomu jinému neublíží vlastní ješitnost tak, jako nemocnému muži. Léta si živil skoliozu jen proto, že francouzské hole jsou přeci pro důchodce. A co dokáže napáchat jeho choroba spolu s umanutou ješitností v oblasti urologie...Kdo zná, ví.

Občas z něho, ta mrcha, udělá ležícího mrzouta nebo hysterického maroda. Nepřemýšlíme, co bude za deset let, za dvacet nebo za týden. Carpe diem.

Příbalové letáky čtu já, na konzultace pro jistotu chodím s ním. Občas mu musím prozradit nějaké to tajemství o lidské biologii, aby zjistil, že jeho báječný nápad ze mě udělá vdovu a z dětí sirotky, ale bojuje dál. Nikdy to nevzdal, dělá první poslední, aby bylo lépe. Nikdy si nesedl na zadek. Založil firmu, zaměstnal dalších deset invalidů a hodlá se s osudem prát. Docela mě mrzí, že za socialismu z obřadních síní zmizela a už se nikdy nevrátila otázka, zda v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví atd. Řekla bych i dnes ano. Letos máme deset let od svatby.

ToraToraTora

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tak to, milá Toro, před tebou smekám, život určitě nebude vždy sladký jako med. Obdivuji ale tvou i mužovu vervu, energii, houževnatost a bojovnost. To z vás dělá výjimečný pár. Simona

Pojďte vylíčit podivnosti toho vašeho. Čím vás štve a proč ho milujete? Jaké jsou jeho zcela typické vlastnosti?

Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama