V českých kinech právě běží nové drama, jež se vrací k ničivé katastrofě v Indickém oceánu (2004), při které zahynulo 230 000 lidí. Příběh na základě skutečné události nám připomíná, že i poklidná dovolená v ráji se může změnit v peklo. V originále se jmenuje The Impossible, v programech kin jej naleznete pod zdánlivě poetickým názvem Nic nás nerozdělí.
Manželé Henry (Ewan McGregor) a Maria (Naomi Watts) se svými syny, kteří ve filmu bojují o život, se rozhodli strávit poklidné Vánoce v Thajsku, stejně jako naše top modelka Petra Němcová. Vzpomínáte? Šílený zážitek z romantického výletu, kde tragicky zahynul i její přítel, ji motivoval k založení charity na pomoc obětem živelných katastrof Happy Hearts Fund. Podrobně se k hrůzostrašné tsunami, kterou vyvolalo zemětřesení na Sumatře, vrací i ve své knize Vždy s láskou, Petra…
„Tsunami je exotické japonské slovo značící ´vlna v přístavu´, jež zná právě po tragických událostech v Indickém oceánu v roce 2004 každý,“ říká RNDr Jan Zedník z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky, a dodává, že „nejčastěji příčinou vzniku tsunami jsou silná mělká zemětřesení pod mořským dnem, při kterých dojde k vertikálnímu posunu dvou bloků zemské kůry.“
Jak se chránit před tsunami
- Pokud zjistíte, že nastalo silné zemětřesení, buďte připraveni na rychlý útěk z pobřežní oblasti na vyvýšené místo mimo dosah vln.
- Spolupracujte s úřady. Je-li vydáno oficiální varování, poslechněte. Na evakuaci máte možná jen pár minut.
- Blížící se tsunami je někdy ohlašováno rychlým vzestupem nebo poklesem mořské hladiny. Buďte všímaví.
- Malá tsunami v jednom místě pobřeží může narůst do velké výšky o kousek kilometrů dále. Nepodceňujte nebezpečí.
- Tsunami není jen jedna vlna, proto je nutno zůstat mimo ohroženou oblast, dokud není vyhlášen konec poplachu.
- Nikdy se nechoďte dívat na tsunami na pobřeží. Když ji vidíte, jste příliš blízko…
(zdroj: ig.cas.cz)
Na rozdíl od tsunami, které je nejpravděpodobnější v Tichém oceánu, se se zemětřesením můžeme setkat i v Evropě.
Jak se chovat při zemětřesení
Pobýváte v rizikové oblasti? V ideálním případě si již dopředu rozmyslete, jak se chovat v případě zemětřesení na daném místě.
- Zjistěte, kde je vypínač plynu, vody a el. proudu, a zda vás neohrozí padající předměty (poličky, skříně).
- Mějte při sobě důležitá telefonní čísla, doklady, peníze, svítilnu a další potřebné věci (pití, trvanlivé jídlo) pro případ rychlého opuštění místa.
Pokud dojde k zemětřesení, vyhledejte nejbližší bezpečné místo: rám dveří, pod pevným stolem, pultem nebo postelí, v nouzi se vtiskněte do některého z vnitřních rohů místnosti.
- Jste-li ve výtahu, opusťte jej v nejbližším patře.
- Pokud vás otřesy zastihnou na schodech, sedněte si, jednou rukou se přidržte zábradlí a druhou si chraňte hlavu.
- Venku pozor na padající římsy a komíny. Raději vyhledejte otevřená místa dále od budov, mostů, stožárů vysokého napětí a vysokých stromů.
- Po zemětřesení zachovejte klid a buďte připraveni na dotřesy. Zapněte si rádio, pokud je k dispozici, a sledujte instrukce. Poslouchejte příkazy policie, hasičů a záchranných týmů.
(zdroj: ig.cas.cz)
Jarek Nohavica ve své písni Ladovská zima zpívá: „Praotče Čechu, tys byl ale strašny cyp. Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále - tak jsem se teďka mohl kdesi v teple v plavkách válet,“ ale já si říkám díky bohu a praotci Čechovi za tu poklidnou rodnou kotlinu. Když jsem byla před lety na Balkánském poloostrově, drclo tam s námi slabé zemětřesní a říkám upřímně, že to nebyl pocit, který bych si chtěla zopakovat, zvlášť když místní obyvatelé byli viditelně znepokojeni a začali vyprávět, jak v šedesátých letech velké zemětřesení jim zrušilo celé městečko.
Závěrem
Když jsem studovala materiály k tomuto článku, padla na mě silná deprese... kromě zemětřesení a tsunami o náš život často v mnoha oblastech světa usilují také různě silné vichřice, bouřky, krupobití, povodně atd.
Inu „Poručíme větru, dešti neplatí a nikdy platit nebude!“ Přírodu je třeba respektovat!
Na druhou stranu je mezi námi asi řada jedinců, kteří se rádi z pohodlí křesla ztotožňují s trpícími lidmi, jinak by filmová studia neprodukovala takové množství katastrofických filmů, které mají často katastrofální úroveň. :-)
A co si o tom myslíte vy?
Nový komentář
Komentáře
v.poho — #12 Určitě nemáme ponětí
No, děvčata, obávám se, že vůbec nemáte ponětí, o čem filmový klub je
.
Protože ve FK jsem svého času byla třeba na Forrest Gumpovi, na
kresleném Aladinovi nebo na Zelené kartě. Což asi nebudou filmy, které
nikdo nepochopí:-). Ale prostě nejsou blbé.
Stejně tak, když se
podívám na žebříček http://www.csfd.cz/zebricky/nejlepsi-filmy/, tak z
prvních 10. jsem viděla 6 a jsou velmi dívatelné pro každého:-)). Což se
teda o Nic nás nerozdělí fakt říct nedá, i když co koukám to má i
nominaci na Oskara. No, aspoň že to není za scénář....
Trefa:tezko predvidat nejakou katastrofu.dneska nas muze upozornit rozhlas a nebo televize.co nas ceka to nas nemine.
Myslím,že život sám přináší plno utrpení a neštěstí a nevidím žádný důvod se ještě chodit dívat na katastrofické filmy.To mě nelákalo nikdy.Jakoby toho nebylo i tak dost...
Mimochodem,ač to s filmem nesouvisí,všiml si někdo,jak modelce vůbe,ale vůbec nesedí ty lososové šaty?
Suzanne — #7 ano, kolikrát "artový" film v červených na čsfd je naprostá hovadina, bez ladu a skladu, nestydím se tomu dát odpad nebo jednu hvězdu za snahu
Suzanne — #7 Nikde jsem nepsala, že co klubový film, to perla. To bychom se asi musely bavit konkrétně....
Ale nechci ti brát tvůj názor. Konečně, tenhle film má zrovna na csfd.cz hodnocení 84%.
Ale sorry, pro mě je ten příběh jenom ždímačka na city. Viděla jsem to teď o víkendu a toho, jak mě to zklamalo, jsem fakt ještě plná.
v.poho — #6 Viděla jsem dostatek klubových filmů na to, abych mohla s klidem říct, že jejich vysoké hodnocení pramení z toho, že jim nikdo nerozumí, nebo se to spoustě lidí zdá trapné, ale je jim ještě trapnější to říct před ostatními. Mnoho filmů tak někdo nazve kultovními. To jsou ty, které jsou tak moc divné, že se to všichni bojí i kritizovat, natož aby to někdo pochopil
Tolik k těm laťkám...
Ale tenhle film jsem zatím neviděla, uvidím, jak na mě zapůsobí.
Eliana — #5 K smíchu mi přišel konec a ten si nic jiného opravdu nezasloužil, protože byl vygradovaný jenom na to, aby jedno oko nezůstalo dojetím suché . Předškolní chlapci, které opět odváží bůhví kam, si odskočí z auta na wc, když v tom náhle kde se vzal tu se vzal, je uvidí jejich starší bratr - objímačka a v tom náhle kde se vzal tu se vzal, otec, který vzdává pátrání jako zázrakem jede autem přesně v tu samou chvíli okolo, spatří své objímající se děti... a... překvapení...objímačka...
Jak jsem psala, tsunami ztvárněné dobře, ale scénář opravdu nedotažený. Nicméně věřím, že se to spoustě lidí bude líbit. Já jsem odchovanec filmových klubů a podle toho taky na filmy nahlížím. Jsem zvyklá prostě na filmy, které jsou o laťku výš a kterým mohu i tu psychologii věřit, třebaže nejsou podle "skutečné" události.
v.poho — #3 ti lidé byli v šoku, takže běžné logické uvažování a strach, aby se dětem nic nestalo, kdy je otec poslal do bezpečí s důvěrou v tu cizí ženu, která s nimi do bezpečí jela mi nepřišlo nijak zvláštní..a že se ta rodina našla, však je to příběh dle skutečnosti...slyšela jsem vyprávění lidí, co tam byli a přišlo mi to reálné..v té nemocnici i díky jazykovým bariérám a zmatku se lidé ztráceli, v prvních chvílích a dnech ta organizace záchrany prostě byla provizorní...k smíchu mi to nepřišlo rozhodně
Zažila jsem zemětřesení před pár lety na Lefkádě. No, nebylo to příjemné a přitom to nebylo kdoví jak silné(kolem 5 stupňů). Víckrát už zažít nechci.
Pře pár dny jsem se vrátila ze Sri Lanky, pořád tam ještě najdete stopy po tsunami - zničené domy, vlastně trosky. Působí to děsivě. Ano, děkuji praotci Čechovi, že se zastavil, tam kde se zastavil
Eliana — #1 Film jsem taky viděla nalákána příznivým hodnocením na ČSFD a natočený mi dobře nepřišel. Perfektní byly akorát první scény s tsunami, to klobouk dolů. Pak už to šlo s úrovní níž a níž. Maminka, která se ztratila v nemocnici, ačkoli syn zmizel jen na chvíli a oštřovali ji stále stejní lidé, otec, který nechá malinké děti samotné.... a nakonec účelové setkání tří skupin (malinkých dětí, většího syna a otce) v jednom místě v jednom čase, to už jsme s přítelem řvali smíchy.
Je fakt, že jsem zvyklá u filmů na jiný level. Tohle mi přišlo jako pěkně zpackané, prostě vážnou věc převedená na americkou sladkou limču.
Zahynuli tam i čeští manželé se synem, druhý se zachránil.
Film jsem viděla, kritika asi není na místě, přišlo mi to velmi reálné, navíc je podle skutečně přeživší rodině a o tom, co si museli prožít oni i ostatní, to musel být hrozný šok, strach, nehledě na tu apokalypsu a zmar a milionkrát proč...Oproti jiným apokalyptistickým filmům, kde se vždy vyloupne americký hrdina a obvykle zachrání ohrožený svět (většinou tedy oětuje Evropu a Asii
), mi toto přišlo i s odstupem času velmi dobře natočené. Je to ta chvilka k zamyšlení, kdy bychom měli mít radost v jakých to končinách žijeme...