Občas si ráda přivezu z cest nějaký suvenýr, typický pro oblast, kde jsem byla, ale i dárky mým drahým. Ze Švýcarska mám malý volský roh, z Paříže malou Eiffelovku, od moře mušle a tak podobně. Zajímavý „suvenýr" jsem si kdysi přivezla z Bulharska a občas se mi dodnes připomene: plíseň na noze.

Brzy po revoluci jsme odcestovali s manželem do Londýna a Beneluxu. Moje maminka nám kladla na srdce: nic mi nevozte, stačí, když mi odevšad přivezete malinký  k a m í n e k . Poslechli jsme. Kdyby ale věděla, jak těžký úkol byl před Buckinghamským palácem najít kamínek! Samé dláždění, hlína jen u kytek a ještě prosátá na jemném sítu. Za ohradou paláce sice kamínky byly, ale pod mříží zídka a před mříží hustá síť - zdálo se nemožné odtud něco vytáhnout. Tu mě napadlo: Vrata - sice zavřená, ale přece je někdy musili otevřít a to by bylo, aby ani jeden kamínek nepropadl! Davy turistů čekající na přehlídku královské gardy a hudebníků - a já, mezi nimi na bobku hledající na zemi kamínek. Našla jsem tři (jak oříšky pro Popelku). Až doma jsem poznala, že je to obyčejný hnědel, pro mne měl však cenu zlata. Když jsem tento „lov" pak mamince líčila, měla až slzy v očích. Hlavně prý, že jsem si na ni vzpomněla!

Moc toho už jako důchodci nenacestujeme, máme ale radost, že cestují naše děti a vnoučata a že existuje e-mail a skype, že jsme v častém spojení i s neteří v USA. To je trvalý užitečný suvenýr této doby...
Jen to zdraví aby vydrželo!
Samík97

Tak to je vážně povedená historka! To by se těžko vysvětlovalo, kdyby se o vás nějaký ten gardista s medvědem na hlavě začal podrobněji zajímat. :-) Ještě by z vás udělali teroristku... Díky za příspěvek.


 

Reklama