Památník. Sbírka mickeymousů, kytiček, srdíček a hlavně citátů od všech možných příbuzných a spolužáků. Ohnutý roh a pod ním datum. Šťasten ten, kdo tuhle svou databanku vzpomínek neztratil. Já ano a je mi to líto…

Jestlipak ještě někde máte ten svůj omšelý památníček s moudrými větami Senecy, Voltaira, Lennona a obrázky od těch, jejichž jména byste si již těžko vybavili.

Kéž by se objevil!

pJá měla takový šedý s plastovou kopretinou. Vzpomínám na poklady od spolužáků, tetiček, kamarádů a hlavně od babičky a dědečka, z nichž ani jeden dnes již není naživu.

Bylo tam už jen pár volných listů. Bezpečně si pamatuji, jakou větu napsala babička a jakou děda.

Přivedlo mě to na myšlenku, že když už dospělý člověk vybere citát, pak je to proto, že se s jeho slovy jednak ztotožňuje, a jednak se prostřednictvím něho snaží cosi do života sdělit tomu, komu je určen.

Bude vám to asi znít až melodramaticky, ale to, co mi prostřednictvím citátu sdělil můj dědeček, žiji dodnes.

Jeho věta, tedy citát od Hálka, je takovým přikázáním, které mi vyplave pokaždé, když pochybuji.

Stálo tam: „Kdo není schopen oběti, ten lásky hoden není…“

Nejen že je to moudro, které je dobré znát a vstřebat, ale jak jsem poznala tohohle vzácného člověka, on tuhle filozofii i žil. A to je ještě důležitější.

Jen to doplním, dědo : „...a špatný kněz, kdo sebe víc než svoji oběť cení.“ …díky Ti.

Babička si zase pozvala na pomoc Victora Huga: „Dokud žiješ, uč se. Nečekej, že moudrost přinese s sebou stáří.“

I tohle má váhu a je v tom obrovská pravda. Přestože jsem svůj památník nejspíš ztratila, stihla jsem si zapamatovat pro mě tolik důležité věty z jeho obsahu. Alespoň něco. Kéž by se ještě někde objevil!

Tesat do kamene!

Časem člověk přijde i na svou vlastní životní filozofii a mustr, podle kterého chce žít a pohlížet na svět. Mnoho citátů a vět nás upoutá a jiné necháme bez povšimnutí, aby je „shltnul“ někdo jiný, komu budou ušité přímo na duši.

Určitě se nemýlím, když napíšu, že snad není ani jeden z vás, koho nějaký ten citát někoho moudrého neprovází.

To, co činí tyhle věty, které mnohdy do kamene tesat by bylo málo, vzácnými, je hlavně skutečnost, že obsah sdělení je v drtivé většině natolik nadčasový, že zůstává aktuální i stovky roků.

Je až s podivem, jak pánové Seneca, Goethe, Wilde, Aristoteles a další a další věděli, že i kdyby se společnost technicky vyvíjela kamkoli, jsou prostě pojmy, které zůstanou nezměněny celá staletí. Totiž – láska, pravda, důvěra, přátelství, víra, ale i závist, nebo třeba strach a odvaha.

Vychovávají nás hlavně slova

Nevzpomínám si tak zřetelně na něčí činy, jako si vybavuji slova. Pamatuji si, co mi povídala moje maminka, i na věty z knih, které se už nikam neztratí. Slovem lze člověka směrovat a léčit stejně dobře jako doživotně ranit.

Jednáme výhradně na základě myšlenek. A slovo je forma myšlenky, na jejímž konci je teprve čin. Jestli nás tedy něco formuje a vychovává, pak jsou to myšlenky, potažmo slova, která bereme za svá.

To, jakými slovy se necháme vést, je zase hodně odvislé od toho, čemu jsme naslouchali v dětství. Když to maličko přeženu…

Jsme knihou citátů

Citátů těch, kteří nás dostali do ruky v době, kdy jsme byli jen prázdnými listy. Jsou to rodiče, prarodiče, kantoři, ale i přátelé a také spisovatelé.

Když mi bylo asi patnáct, položila moje maminka na můj psací stůl dvě knihy. „Jako zabít ptáčka“ od Harpera Leeho a „Don Quijote“ od Miguela de Cervantese. Do každé z nich napsala: To jen abys lépe pochopila.“  A to se jí povedlo. 

Pak přidala ještě jednu, zhruba když mi bylo osmnáct. Tam napsala: Abys neměla problém vidět.“ Byla to kniha „Malý princ“ od Exupéryho.

...„stáváš se navždy odpovědným za to, co jsi k sobě připoutal“...
m

Tohle veledílo se stalo doslova brýlemi, přes které se dívám prakticky pořád. Nikdy mě nepřestane dojímat. A jsem ráda. Velmi ochotně jsem tohle všechno předala svým holkám. Mělo to stejný efekt jako u mě.

Vytesáno do duše

Kromě poselství, které člověku dají do života slova z knih, jsou to samozřejmě i slova citátů. Tady jsou ty, které mám vytesané já. Řeknete mi ty vaše?

  • Jaké zlo budete tolerovat, závisí na tom, po jakém dobru toužíte. Richard Sennett
  • Nejlépe poznáme člověka podle vtipu, nad kterým se pohoršil. Georg Christoph Lichtenberg 
  • Vyvaruj se přátel svého štěstí. Lao Tse
  • Kdo stále chodí ve šlépějích někoho jiného, nezanechá žádné stopy. Reinhard K. Sprenger
  • Kdo nikdy nemění názory, miluje sebe víc než pravdu. Joseph Joubert

Máte ještě svůj památník? Co jste sami do nějakého vepsali? Jaké citáty máte vytesány v duši?