Neznáte šamana, nebo zaříkávače?

Je to už hodně let. Začínali jsme, neměli jsme kde bydlet, bydleli jsme ve vypůjčeném pokoji, spíš skladišti, kde jsme nesměli ničím moc hýbat. Začalo mě bolet v krku, nemohla jsem polykat, manžel zavolal pohotovost, tehdy ještě byla, lekaž přišel, podíval se, kde bydlíme, z dálky více než metr se mi podíval do krku a dal mi nějaký prášek. Nepokla jsem jem. Manžel volal znovu a lékař? mu řekl, že ta díra do krku je ještě dost velká. Vydali jsme se na pohotovost do nemocnice, jak jsem tam došla nevím. Čekali jsme na doktora a manžel šel za sestrou, že se začínám dusit. Vyšel z ordinace a nechtěl mi říct, co řekla sestra. Potom to vypálil na celou čekárnu, že mu řekla, že ještě nemodrám. Nějaký čekající nám řekl, že to mám zkusit rovnou na krční, v nejhorším nás vyženou. Na krčním mě vzali, byl tam primář, začal na mě řvát, že ksždý přijde na poslední chvíli a chce zázraky. Manžel mu vysvětlil celou naši anabázi, chování doktora se změnilo, začal mi něco dělat v krku, dostala jsem injekce a mazala na postel. Když mi manžel přinesl oblečení do nemocnice, řekl mu primář, že půlnoc bych nepřežila. Ta strašná cesta, kdy jsem nemohla dýchat, začala na náměstí v místech, kde je knihovna a skončila v nemocnici - v Kolíně.
Ještě mám jiný zážitek - přivezli jsme syna na pohotovost, přišel rozespalý doktor, všechny knoflíky ve směru svislém rozepnuté a čerstvě zapálenou cigaretou. Řekla jsem mu, ať si zapne knoflíky a zeptala se, jestli mu sestra řekla, že jde k dítěti. Přiznal, že ano. Donutila jsem jej tu cigaretu zhasnout. Podíval se na syna, řekl chřipka a dal mu prášky. Druhý den jsme šli k dětské doktorce. Byly to afty. A potom jsem potkala doktora, který mi napsal lék, abych jej mohla začít brát hned v pátek a ne až v pondělí, až mi jej na jeho doporučení napíše obvodní. Přitom to nejen nemusel, ale ani neměl. Vikino, tohle není systémem, tohle je v lidech a nezmění to ani ministryně.

iljanka: To je přesně také můj názor. V tomto povolání je empatie velmi důležitá samozřejmě včetně odborných znalostí

O svých zkušenostech s lekařským personálem jsem tu psala už tolikrát, že nemá cenu se zase zbytečně rozčilovat.

tak nevím zda se smát nebo brečet ale já mám podobné zážitky sama se sebou, a pár ještě horších z dětství jako např. že mě "lékař" na očním udělal při vyšetření 2 monokly (měla jsem 6let) a to bych bohužel mohla ještě pokračovat...

Naše okresní nemocnice byla kdysi vyhlášená.Postupně ji opustili schopní lékaři,zařídili si soukromé praxe.Tím i změnili přístup k pacientovi,takže na soukromníky si nemůžu stěžovat.

vikina007: č.10 - bohužel kyž se udělají skvrny, bývá už většinou pozdě

gerda: asi jsem to napsala špatně, ale i já vím, že je to hlavně v lidech, v každém jednotlivci, jak přistupuje ke své práci. Já sama takové špatné zkušenost nemám, ale k lékařům chodím minimálně.

vikina007 - 19: to je vrchol!!!

vikina007: Příznaky u dětí a dospělých

--------------------------------------------------------------------------------

vysoká teplota, ruce a chodidla mohou být studená
zvracení, někdy průjem
silné bolesti hlavy
ztuhnutí šíje (neschopnost přitisknout bradu k hrudi)
bolest svalů a kloubů
světloplachost
ospalost
záchvaty
zmatenost, dezorientace
Specifická vyrážka

--------------------------------------------------------------------------------

U pacientů s meningokokovou sepsí se často objevuje vyrážka, která pod tlakem nevybledne. Shluk jemných krvavých teček, které na kůži vypadají jako bodnutí špendlíkem, se může objevit kdekoliv na těle. Pokud nedojde k léčbě, tyto skvrnky se postupně slévají a nabývají vzhled čerstvých modřin. "Sklíčková metoda" může být použita k rozpoznání septické vyrážky. Pevně přitlačte průhlednou stěnu sklenice na skvrnu nebo modřinku - v případě septické vyrážky skvrna nevybledne.

Nečekejte na výskyt vyrážky! Může to být poslední příznak, který se objeví! Rizikem je , že v případě meningitidy bez septického průběhu se nemusí objevit vůbec.
zdroj: www.meningokok.cz

Sice je to už pár let, ale tehdy si má nejstarší dcera zlomila ruku.Dětská lékařka jí ruku vyčistila trochu převázala a poslala nás do nemocnice do okresního města. Auto jsme neměli ani nikdo z blízkých, manžel byl v práci a tedy nedostupný a chtít sanitku na zlomenou ruku? No to si snad prý dělám legraci. Takže mi nezbylo nic jiného než obléct všechny čtyři děti a s naříkající dcerkou jet 30 km do nemocnice. Tam si ji nechali a my jeli zpátky domů

iljanka: teda, já vím, že je všeobecné povědomí, že naše zdravotnictví je v pr..., ale musím trošku oponovat. Nejsem ničí známá a teď třebas chodím na rehabilitace - šla jsem tam jenom proto, že to mám cestou a měla jsem je nařízené - no a tam se mi (a nejenom mně) věnují poctivě. Kolikrát si říkám, kdyby to ta fyzioterapeutka trošku flákala...jenomže ona mi všecko vysvětluje, učí, sama na sobě ukazuje, jak to má vypadat a hlavně mi nic neodpustí. Na pojišťovnu, nic neplatím. Stejně tak na neurologii - byla jsem tam prvně, s bolestmi a tak se mi tam věnovali a radili, až jsem žasla. Asi jsem měla prostě štěstí, jinak si to neumím vysvětlit. Tak sympatická snad nejsem

vikina007: skvrnky se vždy netvoří - viz odkaz Meningitida, ještě, že to dobře dopadlo

Ju no to snad ne ?

Z našeho zdravotnictví (a vlastně nejen z něho) mám stále silnější pocit, že klíči se cinkalo pro něco úplně jiného. A že ta devastace v nás se projevuje i v podobných situacích. Buď chybí empatie nebo peníze nebo obojí a "řemeslnická čest" už asi neexistuje. (já vím, že lékař není řemeslník, ale vhodnější přirovnání mě momentálně nenapadlo)

Bohužel se spoléhá na vlastní auto My máme zkušenost se záchrankou dobrou: kdysi dvouletý syn se dusil (akutní laryngitida, velmi nízká saturace), přijeli okamžitě, rovnou v sanitce syna zaintubovali a odvezli na kliniku. Pak ho ještě převezli na specializované pracoviště. Syn přežil .

No mě naši převáželi vždycky a ještě žiju. Do tý sanitky se taky nějak dostat musí takže venku se octne. A taky někdy je to i rychlejší než čekat na sanitku (když nemá infarkt). Jinak nic ve zlym a ať se brzo uzdraví.

Léňa: se 40 st.horečkou? to si děláš legraci, ne?

a co kdyby měl meningokoka proboha? to ho ani pořádně neprohlídl ?

hm, tak přemýšlím, jestli vlastně nebylo veliké štěstí, že jste si to léčili sami doma . Však mně osobně radila medicínská kapacita "nechoď k doktorovi a bude ti líp" - a měla pravdu.

Naše zdravotnictví je fakt otřesné, nejhorší ale je, že klidně mohlo jít o meningokoka a těm doktorům je to jedno. Kamarádka má kvůli liknavosti lékařů postižené dítě. Dětská doktorka jí říkala, že ty horečky nic nejsou, ať dává miminku Panadol a když jí chlapeček upadl do bezvědomí tak zjistili zánět mozkových blan. Bohužel její dítě už bude pořád na úrovni tříměsíčního miminka a zřejmě se to nezlepší :o( Tak tohle je naše zdravotnictví.
Na druhou stranu, když jsem zažila zdravotní péči v Asii, můžeme být asi rádi za to co tu máme.....