Milá redakce a žínky.

Řekla bych, že mě život dost naučil se nebát, ale mám docela čerstvý zážitek z víkendu. V pátek náš mlaďas přisvištěl z internátu s tím, že ho trochu bolí hlava, ale do tanečních že půjde. Po čtvrthodince tance se mu začala točit hlava a bylo mu špatně od žaludku.

Naložila jsem ho do auta a jeli jsme domů. Na teploměru vystoupila teplota na 38 stupňů Celsia, a tak vyfasoval čaj, paralen a peřinu pod bradu. Ráno byla teplota pořád na 38 stupních Celsia, a tak opět paralen, pocení a čaj. V neděli se vzbudil s bolením v krku a teplotou 39,6 stupňů C. To už jsme se docela báli a manžel volal na pohotovost.

Ovšem pohotovost v Kolíně funguje jen v případě, když máte infarkt (slova příslušné zdravotnice). Prý máme syna naložit a přivézt ….. v dešti a s téměř 40stupňovou horečkou. No ať žije naše zdravotnictví. Na to manžel jen řekl službě v nemocnici, ať pozdravuje paní ministryni Emmerovou a vládu, a praštil s telefonem.

Potom jsme nasadili Priessnitzovy zábaly a úspěšně horečku srazili na 37,8 stupˇjů Celsia. Teprve potom jsme si troufli syna, zabaleného jako eskymáka, naložit do auta a jet na pohotovost. Pan "službukonající" lékař nám sdělil, že v krku syn nic nemá, že má podezření na mononukleózu, a pak sám sobě diagnózu vyvrátil s tím, že při mononukleóze nejsou takové horečky a on teda neví, co mu je, napsal nám antibiotika a poslal domů.

    Navečer už bylo synovi lépe, a tak leží v posteli, zobe antibiotika a užívá si naší péče. Takže o syna se už nebojím, ale mám strach, kam spěje naše zdravotnictví, kterému odvádíme nemalou část své mzdy, když v podstatě se má člověk o sebe postarat sám a otravovat lékaře jedině v případě infarktu, protože vysoká horečka je jen banální záležitost v očích zdravotnictví asi tak jako rýma.

Čím dál tím víc mi naše zdravotnictví připomíná takové to „Urob si sám“.

 

P.S. Neznáte v okolí nějakého šamana nebo zaříkávače, případně babku kořenářku? Zdá se, že jejich čas opět přijde. 

Vikina007


Milá Vikino 007, děkujeme za příspěvek a přejeme krásný den.