Foto: Shutterstock
Když muž nabízí, proč nebrat? myslí si Radka (24)
Dnes už tak často po barech nechodím, s bídou jednou do měsíce. Ale ještě před pár lety jsme s přáteli trávili v centru snad každý víkend. A samozřejmě mě muži zvali na pití. Přiznávám, že jsem pozvání odmítla jen málokdy. Komu by taky vadilo ušetřit za drink, který stojí nemalé peníze? Tím spíš, dokud jsem ještě studovala. Nerozpakovala jsem se připít si s někým neznámým ani tehdy, když jsem zrovna byla zadaná. Podle mého názoru na tom totiž není nic špatného. Nebo má snad někdo pocit, že je tohle nevěra? Těžko! Ráda se seznamuji s novými lidmi.
Neberu ani argument, že jde o využívání muže, který se chce prostřednictvím pozvání na pití seznámit, možná i něco víc. Je to jeho volba. Určitě musí počítat i s možností neúspěchu. Musel ho zažít už mockrát, přesto do toho jde zas a znovu. Takže mu to za riziko asi i tak stojí. A možná mu i dělá dobře, že si ho holka všimne, stráví s ním chvíli. Třeba i na přátelské úrovni, proč by mělo jít nezbytně jen o to jedno?
Nikoho nenutím, aby mi pití platil, tak proč bych měla být ta špatná, když pozvání přijmu? Kromě toho – kde máte jistotu, že si s dotyčným nakonec nezačnete přece jen rozumět? Prostě jim jen dávám šanci ukázat mi, zda by stáli i za další rundu. Ať už jako přátelé, nebo potenciální partneři. Vážně na tom nevidím nic zlého.
Nechat se zvát na pití je pod mou úroveň, říká Jitka (26)
Nikdy jsem se nenechala od neznámého muže pozvat na drink nebo cokoli jiného. Vážně! Jednoduše proto, že bych se mu pak cítila zavázaná. Proč by za mě měl něco platit, když mě vůbec nezná? Navíc bych si pak připadala jako lehká holka. Sorry, nikoho nekritizuji, ať si každý dělá, co uzná za vhodné, ale já to tak cítím. Podobné nabídky proto rovnou s díky odmítám. I v případě, kdy se mi dotyčný muž líbí. To ho ale samozřejmě neodpálkuji zcela. Konverzuji s ním, flirtuji, ale pití si k tomu koupím sama.
Musím říct, že jsem si za tuhle zásadu už vysloužila od chlapů nespočet poklon. Prý jsem světlá výjimka. A řekla bych, že si mě pak víc váží. Rozhodně si ke mně nic nedovolují. Jen málokterý se pro mé odmítnutí pozvání na drink urazí. To už musí být skutečně pořádný macho! Ale co s takovým, že?
Když to tedy shrnu, nechat se zvát na pití je pod mou úroveň. Nepleťte si mě ale s emancipovanou feministkou. Nevadí mi to až v případě, kdy je onen gentleman mým přítelem. Pak ano, pozvat se nechám, kdykoli. Stejně tak ale někdy platím já.
Text byl zpracován na základě odpovědí žen, které redakce zná, a které jej předaly redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost těchto konkrétních žen pozměněna. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napiště nám na redakce@zena-in.cz.
Zdroj informací: respondentky redakce
Čtěte také:
- Žijeme spolu s partnerem z důvodu, nad kterým všichni kroutí hlavou. Oni ale nakonec dopadnou stejně, myslí si Pavla (31)
- Hodného muže vyměnila za sobce a snoba. Hrdost mi nedovolí vrátit se, přiznává Eva (42)
Nový komentář
Komentáře
Je dovoleno se vyjadřovat k tomuto tématu i místnímu starobinci. Nebo mu už definitivně ujel vlak a chlap si o ně neopře ani kolo?
Už jsem ve věku, kdy mě cizí muži nezvou, ale nedávno mě přece jen jeden oslovil. Vypadal tedy spíš jako někdo, kdo by pak řekl, že si zrovna jako napotvoru zapomněl peněženku, ale nechtěla jsem být hnusná, tak jsem mu řekla, aby se nezlobil, že spěchám domů. Na oplátku byl on hnusný na mě. Když jsem byla mladá, tak pozvání na ulici na sklenku, kávu, večeři byla normální (nebyly seznamky na internetu :-) ) a bylo obvyklé, že muži platili. Někdy jsem přijala, když mi byl sympatický, někdy to bylo příjemné a hezky jsme si popovídali a třeba spolu začali i chodit. Ale občas muž si myslel, že když mi zaplatí kávu, že má nárok na sex. Prosím nepodsunujte mi, že za večeři by nárok měl.
Záleží na okolnostech. Kdo mě zve, při jaké příležitosti, co od toho já očekávám, a co jsem naopak ochotna případně poskytnout jako protiváhu k tomuto pozvání, jestli jsem v tom baru sama nebo s někým, kolik jsem toho už vypila, jak se dostanu domů, a jak moc jsem zvědavá na důvod, proč mě někdo zve. Někdy to budu ochotná přijmout a jindy zase ne.
Vzhledem ke zkusenosti, kdy kazdy "cizi" chlap, co me kdy pozval na piti, za to neco ocekaval, za sebe taky platim sama, pokud dotycneho neznam...me to nezruinuje a krasne to vyselektuje sovinisticke neandrtalce, ktere v zivote nepotrebuju. Pokud chlapovo ego neutahne fakt, ze za sebe zaplatim drink, jak by pak asi prijal myslenku, ze s urcitou pravdepodobnosti vydelavam vic nez on? Na tohle nemam energii ani cas.
Neco jineho je to kdyz jdu na drink s kamosem, nebo s pritelem.
Nejsem emancipovaná feministka - přijde mi směšné, jak se proti emancipaci některé ženy stále vymezují. Copak nechtějí mít srovnatelné šance na dobrý plat nebo vedoucí pozici v zaměstnání jako muži? Nechtějí, aby s nimi muž sdílel společně péči o děti nebo o domácnost? Samozřejmě chápu, že jsou ženy, které naplňuje, když nemusejí chodit do práce, být celý život doma a poskytovat zázemí manželovi, který rodinu finančně zabezpečuje, ty nijak nekritizuji. Jenže kolik takových je? A kolik štve, že po příchodu domů a o víkendu vykonávají ještě práci uklízečky, pokojské, kuchařky, zatímco jejich partner, má po práci volno? Za pěkného počasí jsou silnice u nás v neděli dopoledne plné cyklistů - mužů. Copak asi dělají jejich partnerky? Že by byly ve fitku, na kosmetice, nebo si vyrazily s kamarádkami? Řekla bych, že dělají nedělní oběd, ke kterému pak cyklisté vyčerpaně usednou.