V mládí jsem měla hodně kamarádek. Cestou životem z různých důvodů mnohé odpadly, některé další přibyly. Ale dnes mohu jen o jedné říct, že je to ne kamarádka, ale opravdová přítelkyně. Mohu se jí se vším svěřit, vím, že mě nezradí, a kdybych cokoliv potřebovala, ona mi nezištně pomůže. A totéž může ona očekávat ode mne. Škoda jen, že bydlíme 300
km do sebe. Ale při dnešních komunikačních možnostech už ani
to není žádný velký problém.
Chtěla bych ale psát o jiné kamarádce. Nedlouho po maturitě jsem pracovala ve Špindlerově Mlýně. Tam jsem poznala servírku Helenku. Byla velice milá, hodná, obětavá, prostě pravá Moravanka. Nebyly jsme sice nejlepší kamarádky, ale bylo to hezké přátelství. Byla jsem na návštěvě v její rodné Olomouci (to jsem ještě netušila, že mě tam nakonec život
zavane), ona byla zase u mne v mé rodné vísce. Po několika letech se naše cesty rozešly. Já se vrátila do svého rodiště, ona odešla do Prahy. Psaly jsme si, občas jsme se sešly. Helenka se pak vdala za arabského lékaře a odešla s ním do zahraničí. Poslední dopis od ní, starý více jak 25 let, mám dodnes schovaný. Líčí mi v něm svoji svatbu v Damašku. Tím se naše cesty rozešly definitivně, ale často na ni vzpomínám. Teď bydlím spoustu let v Olomouci, ale nikdy jsem nenašla odvahu navštívit její rodiče, případně vyhledat její sestry a zeptat se, jakým směrem se Helenčin život
ubíral dál. Ani jsem nepotkala nikoho, kdo by ji znal.
Neznal jste někdo kdysi blonďatou servírku Helenku?
Jestli ano, ozvěte se mi, ráda bych se dozvěděla, jaký osud ji ve
světě čekal.
alko
Milá alko,
proč byste neměla najít odvahu navštívit její rodiče? Váš zájem je jistě potěší a třeba si rádi o ní popovídají.
Možná Helenka jezdí občas domů a jen se míjíte.
Tak odvahu, za to nic nedáte...
Nový komentář
Komentáře
zeptala bych se rodiny..
Skus se zeptat rodičů.
zeptej se rodiny,když ji chceš vidět,je to nejlepší
volej, ptej se
já jsem minulý rok našla hafo přibuzných až na Slovensku
No to už je doba,pokud něco zjistím určitě napíšu na tyto stránky SOS Savoy jo?Ale moc tomu nedávám je to doba a majitel někdo jiný
benik-31: V hotelu Savoy, ale před 30 lety
Alko,však oni by jí našli tady přes příbuzné,aspoň si to myslím.A myslím si,že by to stálo za to a odvahu si najdeš aby ses odvážila na obrazovku.Kde dělala ve Špindlu?Bydlím kousek a známá tam děla v jedné rest.v kuchyni
Zkusila bych to u rodičů
benik-31: Ale hledat v neznámé cizině
? Navíc jsem nesmělý typ a dobrovolně bych na obrazovku nevylezla
Co takhle pošta pro tebe už tam našli docela dost lidí
hmm, tak servírka nejsem, blonďatá taky ne,do Damašku jsem se nevdala, ale ten zbytek sedí
bohužel Helenku neznám,je to hezký příběh
Upaluj a hezky rychle! Vždyť už jsou určitě dost staří, může být za chvíli pozdě a pak budeš litovat! Mám podobný problém a chci poradit - pošlu to rovnou do redakce.
hezký článek, snad někdo helenku objevi. Moc bych to pisatelce přála
Zajdi k jejím rodičům
alko: za zeptání nic nedáš
Dnes vím, že ostych nebyl na místě, i když jsem její rodiče viděla jen jednou. Nějak jsem se obávala, jestli se nepřihodilo něco zlého, když se Helenka už nikdy neozvala. A jak roky běží, tak je ta propast už moc velká.
já bych taky zašla k rodičum,třeba tě taky hledá a není kde a jak se stebou spojit,hodně
jj, hybaj k rodičům!!!