Jemu je třicet, jí kolem padesáti. Dlouho brali všem skeptikům vítr z plachet a vyvraceli pochybnosti o tom, že vztah mezi partnery s velkým věkovým rozdílem má šanci na budoucnost. Dokud se neobjevila mladá milenka.
Po několikaletém soužití to mezi nimi stále klape. Ona svého partnera láskyplně opečovává, do práce chodí nažehlen, upraven a se svačinkou v tašce, on si toho považuje a nazývá ji kočičkou, miláčkem a holubičkou. A nejen pro ty svačinky a vyžehlené košile.
Udělala toho pro něj hodně i v jeho osobním životě. Vzala ho pod svá ochranná křídla, když v osmnácti opustil brány dětského domova. Přijala ho do své rodiny, byla mu matkou, milenkou a chápavou partnerkou. Možná si myslíte cosi o podivné formě oidipovské komplexu, ale nikdo do jejich vztahu nevidí natolik, aby ho měl právo soudit. Tím spíš, když jim tenhle svazek oboustranně vyhovoval po všech stránkách.
Ale nedávno se objevil někdo, kdo může jejich idylickým vztahem pěkně zamávat. Ozvala se jeho dávná láska a on se znovu zamiloval. Lítá v tom až po uši a najednou se do toho začíná pěkně zamotávat. Vymýšlí taktiky, jak být s ní, hledá alibi u svých známých a přátel. Mladá milenka navíc zabrnkala na citlivou notu a začala mluvit o společném dítěti. A jemu, který se dosud myšlenkami na otcovství nezabýval, se ta představa začala líbit. Aby ne, s miláčkem a kočičkou už to pochopitelně nepřicházelo v úvahu.
A tak v tom chlapec lítá a má dilema. Začít nový život se ženou, která je mu věkově blízká, a opustit, tu, které vděčí za mnohé? Má ji rád a nechce ji ranit, ale srdce ho čím dál silněji táhne k té nové.
Co dělat? Jak dlouho to vydrží táhnout na obě strany? Jak dlouho se bude zamotávat do vlastních lží, než to praskne? Nebylo by lepší promluvit si se svojí současnou partnerkou a nalít jí čistého vína?
Nový komentář
Komentáře
moc smutný příběh, hlavně pro paní padesátiletou, nechtěla bych být v její kůži
Chlapec asi vyspěl, nemyslím fyzicky, ale psychicky. V děcáku nikdy nepoznal mateřskou lásku a teď se dostal do puberty a zamiloval se. Partnerku-maminku má rád, ale přihlásily se pudy a teď neví kudy kam. Je mi jich obou líto, asiby si měli promluvit a vyřešit to, než si ubližovat.
JJDDina — #69 taky si myslím že se má zachovat jako chlap a říct to na rovinu,hlavně by si měl uvědomit,co opravdu chce.
tak buď miluje jednu nebo druhou.Pokud to hraje na obě strany,ubližuje oběma. Lepší říct pravdu hned...
No taky mě to potkalo. Bylo to fajn mít hřebečka v posteli, docela jsme si užívali i společensky. Pak přišel s tím, že má dítě, ale nechce se k ní stěhovat. Využila ho, říkala, že bere prášky a pak bác a bylo to. To mi tvrdil, ale nechtěl z teplíčka k vřeštícímu synovi. Počítala jsem s tím, že to nebude na věky, ale tohle to mě nenapadlo, že si upíchne dítko, ale nebude chtít s novou rodinou žít. Tak jsem to nechala plavat, ono se to vystříbří. A najednou si ho přišla ke mně vyzvednou, že jdou na procházku, nebo k doktoru a já hloupá pochopila, že domácí servis u mně je pro něj důležitější než nějaká rodina (mě peníze nedával, ale ona je chtěla). Tak jsem ho vypakovala, moc nechtěl - ale netušila jsem, že to pro mě bude taková šlupka. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se z toho vzpamatovala, ale vytrvala jsem a nevzala ho zpět.
Altamora — #66 To byla spíš reakce na příspěvky ve kterých se psalo že je naprosto v pořádku když od ní odejde kvůli dítěti, že s ní ho mít pro její věk prostě nemůže. To mi jako důvod přijde fakt nefér, zvlášť když to mohl předpokládat už od začátku vztahu. Když někdo ukončí vztah proto že jim to už neklape, pak je lepší rozejít se. To potom ale nechápu jeho dilema. Jestliže ji už nemiluje, je horší ji tahat za nos.
molly — #51 Nerozumím. Co má touha po dítěti společného s tím, že se muž zamiloval do jiné ženy? Prostě jedna mu vyhovovala v určitém období jeho života, ale byl ještě příliš mladý, když spolu začali žít, teď touží po jiné. Má s tou první zůstat z vděčnosti? Láska se vynutit nedá. Ale měl by to otevřeně říct, ne jí to dělat za zády. Zůstat s partnerem, kterého už nemiluji, to je přijatelné jen v případě, že se jim pod nohama batolí malé děti, jinak je to pokrytectví. Když si představím, že se mnou je můj manžel jen z povinnosti, je mi to velmi nepříjemné, vlastně je to pro mě nepřijatelné. Já bych s ním z povinnosti taky nebyla - tedy dokud je zdravý, nemocného bych na holičkách nenechala, to je jiná situace.
To, že odejde za mladší hrozí vždycky. Většinou je to potká někde mezi pětačtyřiceti a smrtí. Ona totiž ta doma už samou starostí o něj a jeho potomky docela schátrala. A ta kolegyně, co zrovna nastoupila po škole je taková svěží, veselá, bezstarostná... Bodejť by taky ne, když má na starost jen sebe a ne i protivného chlapa a minimálně pár rozjívených puberťáků. Takže je úplně jedno, jestli je chlap mladší nebo starší. Když se zamiluje, je vymalováno!
Eva_Fl — #63 Přesně.A pokud to někomu klape,tak je to fajn.
rak177 — #56 jo! Do me se zamiloval o 19 let mladsi student mediciny. Nadhernej kluk, hodnej, milej, chytrej, uzasnej. Boze... Mela jsem o syna vic. trvalo to velice kratce, ja na tohle nemam nervy.
Pak jsem to chvili tahla s jednim spolupracovnikem, totez v bledemodrym. Fakt mam svych deti dost a dalsi nepotrebuju.
Neodsuzuju ty, ktere to maji jinak. Ja to mam proste takhle.
Suzko, krivdy bolej furt. Casem sice trochu min, ale me bolej krivdy z detstvi, natoz pak ty cerstvejsi.
maje — #28
molly — #29 mě můj stejně starý partner taky opustil proto, že chce mít dítě. Se mnou to tak hladce nešlo. Prvotní dohoda byla, že když to nepůjde, nebude to hrotit. Pak se mu zblbly gatě a on to odůvodnil tímhle "bohulibým a pochopitelným" důvodem. Kurva že to bolelo, o to víc, že to vlastně bylo tak strašně pochopitelné. Jeho už bych nechtěla, ale ten podraz občas vybublá a bolí.
peetrax — #58 Děkuji
Já se raduju ze života, pokud to jde a na to špatný (a že problémů, výhradně pracovních naštěstí mám hodně) nemyslím a nedělám si zbytečné starosti - dnes je vše ok, tak proč se tím zabývat? Ano, když jsem ráno přečetla článek, bylo mi všelijak, nelíbil se mi, ačkoliv se mě tak moc dotýkal... ale pak se diskuse rozjela a mně to nedalo, hlavně proto, že dnes trávím v práci 12 hodin a mezi číslama se musím něčím rozptýlit, jinak bych je popletla 
Nevím, těžko říct. Mně se to stalo taky, že se po osmi letech zblbnul do své spolupracovnice a bývalky (což jsem netušila). Byl stejně starý, ona pouze o dva roky mladší, takže vrstevnice. Je to úplně fuk.
maje — #57 Že by Petra Němcová..?
Anai — #53 to jsi napsala moc pěkně.
Anai — #55 ale kdepak. já mám ježka, většinou červené vlasy a jsem naprosto jiná
ale i tak díky.
Anai — #54 Jéé počkej,to jsme si asi nerozuměly,já neočekávala s hrůzou konec.Já se s nimi rozešla,protože jsem na ně neměla nervy.Ale jasně,že jsme měli hezké chvíle,legraci,to jo,ale prostě tam převažovala ta jejich nevyzrálost.Ale víš co,to byl můj problém,že jsem do toho šla zase podruhé,nepoučila jsem se z prvního vztahu,tak tady máš,ještě jednou to samé a dobře mi tak,měla jsem to pochopit hned poprvé.Na podruhé jsem to pochopila,tak už vím.
Je pravda,že u žádného vztahu si nemůže být člověk jistý,že je navždy,ale velký věkový rozdíl,tam tomu moc nadějí nedávám,pokud se někomu povede,tak je to fajn.
maje — #48 To je Tvoje opravdová současná fotka u toho nicku? Tak to jsi skutečně hodně krásná, mladá a charismatická!
rak177 — #52 Právě, že to byla úleva, ty jsi s nimi šťastná nebyla, ono to není o tom s hrůzou čekat, až mě opustí, protože přece "mě musí opustit, když jsem starší"! Moje kamarádka měla krásný vztah s o hodně mladším mužem, ale nebyla šťastná, je příliš přísná sama k sobě a příliš dbá na etiku a bohužel na to, "co si myslí lidé", nebo aspoŇ ti nejbližší. Takže vítala seznámení s mužem pohledným, bohatým a chytrým. Jasně, žije s ním už dlouho, ale musela hodně zkousnout a hodně se přizpůsobit. A hodně vzpomíná na to ho mladého.... ví, že kdyby se dokázala odpoutat tehdy od svých předsudků, byla by dnes zřejmě šťastnější.
Florencie — #42 Děkuju moc, já si jiná nepřipadám, já si dycky myslela, že jsme všechny stejné... ale teď s moudrým stářím přišlo poznání, že ne
Na druhou stranu, nikdy nemá nikdo jistotu, že to s partnerem vyjde lépe, když bude starší, mladší, takový, makový....prostě NIKDY. Nejlepší je žít ze dne na den, užívat si života, nic si neodpírat, protože nikdy nevíš dne ani hodiny. Proto nesnáším konflikty a především chci žít v klidu a hezky, v pohodě, nemohla už bych žít jako zamlada....